Rusko dodalo na frontu další Su-34, ale nestačí doplňovat ztráty. Jen v říjnu jich Ukrajina zničila sedm

Ruský letecký průmysl 17. listopadu oznámil předání další „partie“ Su-34 armádě. Kolik jich bylo, neprozradil. Říjnové ztráty přitom sežraly až polovinu odhadované roční výroby.

Dva Su-34 na zasněžené ranveji i Zdroj fotografie: UAC
                   

Tisková služba Sjednocené letecké korporace (OAK) pod hlavičkou Rostecu zveřejnila 17. listopadu 2026 strohou zprávu: ruské vojenské letectvo převzalo novou dávku frontových bombardérů Su-34, „modernizovaných na základě zkušeností ze speciální vojenské operace“. Žádné sériové číslo, žádný kusový počet, žádná fotografie s viditelnými trupovými znaky. Jen slovo „partie“, stejně jako u dvou předchozích letošních dodávek v červenci a říjnu. Jenže právě říjen ukázal, jak rychle dokáže válka tyto stroje polykat. A čísla, která jsou k dispozici, naznačují, že tempo výroby za tempem ztrát zaostává.

Sedm strojů za jediný měsíc

Nezávislý monitoring Kyiv Dialogue při Konrad-Adenauer-Stiftung za říjen 2026 eviduje nejméně sedm ztracených Su-34. Ukrajinské ministerstvo obrany k tomu přidává vlastní bilanci: v noci na 15. října zasáhly ukrajinské síly leteckou základnu Borisoglebsk, kde bylo poškozeno šest Su-34. O dva týdny později, 29. října, zničily pobřežní raketové komplexy Neptun dva Su-34 přímo na základně Marinovka v Rostovské oblasti.

Dvě základny, dva odlišné prostředky, jeden výsledek: hmatatelný úbytek strojů, které Rusko nutně potřebuje pro svou hlavní údernou taktiku na frontě.

Výroba roste, ale ne dost rychle

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR odhaduje výrobní kapacitu novosibirského závodu na 14 až 18 Su-34 ročně. Studie Richarda Connollyho publikovaná přes NATO JALLC ukazuje postupný nárůst: zhruba 10 kusů v roce 2022, 12 až 14 v roce 2023, 14 až 16 v roce 2024 a 18 až 20 v roce 2025. Výroba tedy roste. Problém je v aritmetice.

Sedm ztracených Su-34 za jediný říjen představuje 39 až 50 % odhadované roční produkce. Jeden špatný měsíc dokáže spolknout to, co továrna vyrobí za půl roku. A od začátku plné invaze HUR eviduje celkem 43 zničených a 7 poškozených Su-34, při předválečném stavu kolem 125 až 130 aktivních strojů podle západních přehledů, včetně FlightGlobal.

Rusko od roku 2022 systematicky tají kusové počty v dodávkách. Neuvádí trupová čísla, nerozlišuje novovýrobu od generálních oprav ani od případného návratu uskladněných strojů. Tři letošní oznámené dávky tak mohou znamenat patnáct letounů, ale klidně i pět. Ověřit to z otevřených zdrojů nelze, a právě to je záměr.

Proč na Su-34 tolik záleží

Su-34 není jen další položka v inventáři ruského letectva. Je to hlavní nosič klouzavých bomb UMPK, řízených pum, které Rusko masivně nasazuje proti ukrajinským pozicím i civilním sídlům. Ukrajinské ministerstvo obrany ho výslovně označuje za jednu z klíčových platforem pro tyto údery a říká, že každý zničený kus přímo snižuje schopnost Ruska bít po městech a frontových liniích.

Co to znamená v praxi, ukázal 2. listopad 2026. Čtyři Su-34 toho dne zaútočily na Komyšuvachu v Záporožské oblasti. Zasáhly školu a kryt, kde se distribuovala humanitární pomoc. Jednou z použitých zbraní byla těžká klouzavá puma FAB-3000 o hmotnosti tří tun. Mise OSN pro monitorování lidských práv na Ukrajině přitom uvádí, že ještě před tímto útokem zabily klouzavé bomby v roce 2026 nejméně 478 civilistů a dalších 2 667 zranily, tedy šestnáct procent všech ověřených civilních obětí v zemi.

Netlačí se ke kolapsu, ale ke tření

Podle RUSI se ruská flotila moderních taktických letounů jako celek zatím nezhroutila. HUR k 22. říjnu odhadovalo asi 140 Su-34 ve službě, tedy navzdory ztrátám mírně nad předválečnou úrovní, pravděpodobně díky nové výrobě. Bezprostřední vyčerpání typu nehrozí.

Reálný efekt je jiný a subtilnější. Každá vlna ztrát tlačí Rusko k odsunu letounů dál od fronty. Kyiv Dialogue upozorňuje, že přesun o stovky kilometrů prodlužuje přibližovací trasy, snižuje počet bojových letů za den a dává ukrajinské protivzdušné obraně (včetně systémů Patriot, které Su-34 prokazatelně sestřelují) více varovného času. Klouzavé bomby nezmizí ze dne na den; Su-35 a část Su-30SM je mohou nést také. Ale tempo klesá. A s ním i tlak, který Rusko dokáže na frontě i v týlu vyvinout.

Třetí letošní „partie“ Su-34 tak možná zaplní pár prázdných stání na ruských základnách. Otázka je, jak dlouho tam ty stroje vydrží.

Jak velké ztráty ještě může Rusko snést?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články