Rusko dostalo tři nové Su-34, ale nestíhá doplňovat ztráty. Ukrajinci mu dva zničili přímo na letišti jen tři dny předtím

Tři dny. Tolik dělilo okamžik, kdy ukrajinská bezpečnostní služba SBU potvrdila zničení dvou ruských bojových letounů na zemi, od chvíle, kdy ruský výrobce slavnostně představil nové stroje určené k doplnění flotily. Kontrast je výmluvný: Rusko sice dokáže vyrábět nové Su-34, ale tempo, jakým o ně přichází (nejen v boji, ale i stovky kilometrů od fronty), ukazuje, že pohodlná rezerva neexistuje. Každý nový kus dnes spíš hasí díru, než aby flotilu rozšiřoval.

Útok na Chanskou: drony v hloubce 500 kilometrů

V noci ze 3. na 4. října 2026 zasáhly drony Centra speciálních operací Alfa letiště Chanskaja v Republice Adygeja. Podle oficiálního sdělení SBU byl zničen jeden Su-34, jeden Su-35 a zasažen sklad munice. Vzdálenost od fronty? Přibližně 440 až 500 kilometrů podle toho, zda se držíme odhadu analytického přehledu Critical Threats, nebo samotné SBU.

Nejde o mělký týl. Chanskaja leží hluboko na ruském území, a přesto se tam ukrajinské drony dostaly, zasáhly cíle a satelitní snímky následně potvrdily zničené stroje na ploše. SBU typ dronů nezveřejnila, stejně jako startovní místo nebo přesnou trasu průniku. Jisté je jedno: Ukrajina opakovaně prokazuje schopnost ničit ruská letadla tam, kde by se měla cítit v bezpečí.

Nebyl to přitom ojedinělý incident. Už 20. srpna 2026 zasáhl dálkový úder základnu Achtubinsk, přibližně 650 kilometrů od fronty, a poškodil tam další Su-34. Dva hluboké údery za necelé dva měsíce vytvářejí vzorec, který Rusko nemůže ignorovat.

Dodávka, která sotva dorovnává ztráty

7. října 2026 zveřejnila Sjednocená letecká korporace (OAK) ze skupiny Rostec oznámení o předání nové várky Su-34 ruskému ministerstvu obrany. Formulace byla typicky vágní: „partie letadel“, bez jediného čísla. Počet kusů OAK nezveřejnila, a nedělá to systematicky ani u předchozích dodávek.

Odhad tří strojů pochází z open-source analýzy oficiálních záběrů, které OAK sama zveřejnila. Na videích a fotografiích jsou patrné tři nové Su-34 s charakteristickými znaky čerstvé výroby, včetně nového hřbetního krytu za kokpitem, který analytici dávají do souvislosti s možnou satelitní komunikací nebo prvky elektronického boje. Přesná funkce tohoto modernizačního prvku veřejně potvrzena není.

Proč OAK tají počty, když záběry sama pouští do éteru? Oficiální vysvětlení neexistuje. Podle nás jde o promyšlenou strategii: ukázat dodávku propagandisticky, ale neotevřít tvrdě auditovatelný údaj o skutečném tempu výroby. Kreml si tak ponechává prostor pro mlžení.

Rytmus dodávek v roce 2026 je dohledatelný jen částečně:

• 9. července 2026 – OAK oznámila dodávku Su-30SM2 a Su-34
• 7. října 2026 – OAK oznámila dodávku další várky Su-34

Mezitím se odehrály dva úspěšné ukrajinské údery na letiště. Praktický důsledek: malé oficiální dodávky lze během několika týdnů částečně smazat jednotlivými hlubokými údery.

Proč každá ztráta Su-34 bolí víc než dřív

Su-34 není jen další letoun v ruském arzenálu. Je to dvoumístný frontový stíhací bombardér, který se od roku 2024 stal hlavní ruskou taktickou platformou pro shozy klouzavých bomb UMPK a UMPB. Podle studie britského Royal United Services Institute (RUSI) Rusko tyto zbraně používá po stovkách týdně proti ukrajinské frontě i městům.

Díky vnitřním palivovým nádržím a úsporným motorům zvládne Su-34 podle OAK až desetihodinový nepřerušený let. To z něj dělá ideální platformu i při přesunech na vzdálenější letiště, ale zároveň to znamená, že každý zničený kus přímo snižuje schopnost Ruska udržet tempo bombardování.

RUSI uvádí, že válečná produkce Su-34 v letech 2022–2025 vypadala takto:

Na začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 mělo Rusko kolem 130 frontových Su-34. Oryx k poslednímu otevřenému záznamu eviduje 42 vizuálně potvrzených ztrát, 37 zničených a 5 poškozených. Jde o minimum, protože vizuální potvrzení zachytí jen zlomek skutečných ztrát. RUSI konstatuje, že výroba do roku 2025 ztráty ještě převyšovala, ale prostor navíc je zjevně malý. Flotila není zkolabovaná. Je ale pod trvalým tlakem a každý úder na letiště maže tenkou rezervu, ne přebytek.

Tlak na rozptyl a co to znamená pro Evropu

Opakované údery na ruská letiště v hloubce stovek kilometrů nutí Rusko k rozptylu letadel, lepšímu maskování a přesunům dál od fronty. Větší vzdálenost typicky snižuje tempo obratů a komplikuje logistiku. Su-34 sice pracuje se stand-off municí, takže přesuny jeho bojovou hodnotu neruší úplně, ale každý kilometr navíc znamená méně vzletů za den a vyšší provozní náklady.

Pro Evropu a Česko má oslabování ruské letecké kapacity nepřímý, ale reálný význam. Obranná strategie ČR z roku 2023 konstatuje, že riziko přímého vojenského napadení České republiky zůstává nízké, ale pravděpodobnost útoku proti některému státu NATO či EU je nejvyšší od konce studené války, a Rusko je označeno za nejvážnější hrozbu. NATO po ruské agresi dlouhodobě posiluje východní křídlo a protivzdušnou obranu. Každé oslabení ruské schopnosti bombardovat Ukrajinu Evropě pomáhá, ale hrozba tím nemizí.

Výroba versus realita

Ruská propaganda ráda ukazuje záběry nových letadel sjíždějících z výrobní linky. Čísla ale vypráví jiný příběh. Tři nové Su-34 dorazí 7. října, a tři dny předtím je jeden Su-34 zničen na zemi spolu s Su-35, zatímco šest týdnů předtím je další Su-34 poškozen na jiném letišti. Výroba běží, ale neběží dost rychle na to, aby Rusko mohlo ztrácet stroje tímto tempem a zároveň flotilu pohodlně rozšiřovat.

Rusko má být druhou nejsilnější vojenskou mocností na světě. Ale slabší ukrajinská armáda, která důsledně využívá inovace, od dálkových dronů po satelitní průzkum, dokáže tyto rozdíly stírat. A u Su-34 to platí dvojnásob: nejde jen o ztrátu jednoho trupu, ale o ztrátu hlavního nosiče zbraně, na které dnes stojí velká část ruské taktické letecké síly.

Tři nové stroje přiletěly. Otázka není, jestli Rusko umí vyrábět. Otázka je, jestli umí vyrábět rychleji, než Ukrajina umí ničit.