Rusko je stále zoufalejší, válku prohrává. Zahájilo tajnou mobilizaci, o žádný mír nestojí

Večer 27. května 2026 vystoupil ukrajinský prezident před kamery po poradě s náčelníkem generálního štábu Oleksandrem Syrským a šéfem vojenské rozvědky Andrijem Hnatovem. Řekl věc, kterou Kreml nechce slyšet nahlas: Rusko vydává stále více povolávacích příkazů, svolává muže na „vojenská cvičení“ a v podstatě rozšiřuje skrytou mobilizaci, aby doplnilo ztráty, které už nedokáže pokrýt běžným náborem. Informace o tom Kyjev předá partnerům. Už o týden dříve, 20. května, přitom oficiální prezidentský web zmiňoval zpravodajská data o přípravě dalších 100 tisíc lidí pro ruskou armádu. Zelenského výrok nebyl izolovaný výstřel, byl tečkou za dvěma týdny narůstajících varovných signálů.

Čísla, která mluví jasněji než projevy

Tvrzení o ruské slabosti se dá opřít o veřejně dostupná data, a ta jsou výmluvná. V dubnu 2026 ruské síly poprvé od srpna 2024 zaznamenaly čistou ztrátu kontrolovaného území: minus 116 kilometrů čtverečních. Tempo postupu v prvních čtyřech měsících roku spadlo na 2,9 km² denně, oproti 9,76 km² ve stejném období 2025 je to pokles o sedmdesát procent. Jarní a letní ofenzíva, od níž si Moskva slibovala operačně významné zisky, nedosáhla žádného průlomu.

A pak jsou tu ztráty lidské. Ředitelka britské zpravodajské služby GCHQ Anne Keast-Butlerová ve výroční přednášce 27. května hovořila o téměř půl milionu padlých ruských vojáků od začátku konfliktu. Nezávislý projekt Mediazona a Meduza, který pracuje s dědickým registrem a ověřenými jmény, odhadl 352 tisíc zabitých ruských mužů ve věku 18–59 let do konce roku 2025. Čísla se liší metodikou a datem uzávěrky, ale trend je shodný: Rusko platí za pokračování války cenu, která nemá v moderních evropských konfliktech obdobu.

Mobilizace, která nesmí nést své jméno

Klíčové je pochopit, co „tajná mobilizace“ v květnu 2026 znamená, a co ne. Nejde o opakování září 2022, kdy Putin otevřeně vyhlásil „částečnou mobilizaci“ 300 tisíc záložníků. Tentokrát Kreml volí politicky méně riskantní cestu: rozptýlenou směs administrativních opatření, která dohromady plní stejnou funkci.

Konkrétní stopy jsou veřejně viditelné:

• Celoroční odvodní režim – Rusko přešlo k nepřetržitému procesu předvolávání, včetně elektronického obesílání s právními sankcemi za ignorování.
• Regionální bonusy – v lednu 2026 znovu vyskočily náborové prémie v Tatarstánu, Čuvašsku, Mari El, Samaře a Orenburgu; v únoru přidaly Petrohrad, Jugra, Krasnodarský kraj a další oblasti.
• Nábor na univerzitách – tlak na studenty dokumentují zprávy z petrohradských, moskevských i regionálních vysokých škol, včetně Plechanovovy a Baumanovy univerzity.
• Nové vojenské struktury – podle uniklých dokumentů, které získal investigativní server iStories, počítá ruské ministerstvo obrany s náborem 78 800 lidí do nově budovaných vojsk bezpilotních systémů do konce roku 2026. Z toho 58 tisíc má přijít ze studentů, absolventů kurzů, bývalých leteckých specialistů a žen s relevantní přípravou.
• Oddlužení jako lákadlo – Putin 25. května podepsal dekret, který novým rekrutům a jejich manželům či manželkám odpouští dluhy až do výše 10 milionů rublů (zhruba 2,3 milionu Kč) při podpisu minimálně roční smlouvy.

Analytik Janis Kluge, jehož výpočty cituje ISW, odhaduje, že v prvním čtvrtletí 2026 Rusko získávalo 800 až 1 000 nových vojáků denně, oproti 1 000 až 1 200 o rok dříve. Ve stejném období stát vyplatil kompenzace rodinám přibližně 25 tisíc padlých. Nábor zkrátka nestačí krýt ztráty. A právě tady začíná politicky maskovaný doplňovací režim, který Zelenskyj nazývá skrytou mobilizací.

Mír, o který nikdo nežádá

Paralelně s personálním tlakem pokračuje Moskva v útocích, které jakékoli mírové signály spolehlivě vyvrací. 6. května Rusko ignorovalo jednostranné ukrajinské příměří a pokračovalo v úderech drony. O týden později, 13. května, zasáhlo asi dvacet ukrajinských regionů nejméně 800 bezpilotními prostředky, šlo o jeden z nejmasivnějších útoků od začátku invaze.

A podmínky? Ty se nezměnily. Putin nadále trvá na uznání Krymu a čtyř anektovaných oblastí, stažení ukrajinských sil z částí vlastního území, omezení velikosti ukrajinské armády a odmítnutí členství v NATO. Jsou to požadavky, které Kyjev ani západní spojenci nemohou přijmout, aniž by legitimizovali anexi silou. Podle nás jde spíš o záměrně nesplnitelné podmínky než o skutečný vyjednávací rámec.

Co z toho plyne pro Česko a NATO

Zelenskyj oznámil, že data o ruské mobilizaci předá partnerům. Veřejně není známo, jaký konkrétní materiál dostane Praha, ale cesta je zřejmá: spojenecké zpravodajské briefy v rámci existujících formátů. Petr Pavel seděl se Zelenským a generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem 13. května na summitu B9 v Bukurešti. V dubnu NATO na kontaktní skupině v Berlíně přivítalo nové příspěvky do programu prioritní podpory Ukrajiny včetně české muniční iniciativy.

Zelenského načasování dává smysl ve třech rovinách: zarámovat Rusko jako stranu, která chystá další eskalaci; podpořit žádost o rychlejší dodávky protivzdušné a protibalistické obrany (ve stejný den o tom jednal s americkými kongresmany Richardem Blumenthalem a Jimem Himesem); a dodat argument pro pokračování sankcí a zbrojní podpory. V projevu to řekl přímo: tlak na Rusko není dostatečný.

Rusko nekolabuje. Ale kombinace rekordních ztrát, klesajícího tempa postupu a stále dražšího náboru ukazuje armádu, která se opotřebovává rychleji, než se doplňuje. Otázka už nezní, jestli Kreml potřebuje další lidi. Zní, jak dlouho dokáže předstírat, že je nepotřebuje.