Kreml je v šoku, Trump jde proti němu. Americké zpravodajské služby mají navádět ukrajinské útoky

Dne 16. června 2026 dopadly ukrajinské drony na rafinerii Gazprom Něft na jihu Moskvy. O dva dny později přišla druhá vlna. Závod, který ročně zpracuje přes jedenáct milionů tun ropy a zásobuje benzinem a naftou víc než třetinu metropolitní oblasti včetně letišť, zůstal v plamenech. Podle průmyslových zdrojů agentury Reuters se výroba neobnoví nejméně půl roku. Moskevský starosta Sobjanin potvrdil poškození, ale rozsah škod ruská strana systematicky bagatelizuje. Jenže tentokrát nejde jen o jednu rafinerii. Jde o to, kdo Ukrajině pomohl trefit se tak přesně, a proč to Washington přestal skrývat.

Co přesně americké služby dělají

Když se řekne „navádění útoků“, zní to jako scéna z akčního filmu, kde americký operátor mačká spoušť. Realita je jiná, ale o nic méně závažná. Podle zjištění Financial Times, která následně potvrdila i Reuters vlastními zdroji, americké zpravodajské služby poskytují Ukrajině data pro plánování dálkových dronových úderů: optimální trasu letu, výšku, načasování a informace o zranitelnosti konkrétních cílů. Wall Street Journal už v říjnu 2025 psal o pokynu z Washingtonu pro Pentagon a zpravodajské služby, aby sdílely takzvaná cílová data zaměřená na rafinerie, ropovody a elektrárny.

Důležitý detail: podle citovaných amerických činitelů si finální cíl vybírá Kyjev. Washington dodává zpravodajský podklad, nikoli rozkaz k útoku. Rozdíl mezi tím a předchozí americkou podporou je ale zásadní: dřív šlo o obecnou obrannou pomoc, teď jde o konkrétní operační data pro údery hluboko na ruském území.

Proč hoří právě moskevská rafinerie

Moskevská rafinerie Gazprom Něft není náhodný cíl. V roce 2024 zpracovala 11,6 milionu tun ropy, vyrobila 2,9 milionu tun benzinu a 3,2 milionu tun nafty. Zásobuje letiště, čerpací stanice a průmysl v celé metropolitní oblasti. Její vyřazení z provozu na minimálně šest měsíců není jen symbolická rána, je to logistický problém, který se přelévá do každodenního života milionů Rusů.

A nezačalo to v červnu. Už na podzim 2025 Reuters informovala, že ukrajinská kampaň proti ruským rafinériím srážela celkové zpracování ropy v některých dnech téměř o pětinu. V řadě ruských regionů se tvořily fronty u čerpacích stanic, benzin byl nedostatkový. Moskevský zásah je tedy vrcholem trendu, který Kreml nedokázal zastavit, a který teď dosáhl přímo do srdce hlavního města.

Trumpův obrat, který Moskvu zaskočil

Ještě v první polovině roku 2025 Trump častěji kritizoval Zelenského než Putina. Evropští spojenci se obávali, že americký prezident dotlačí Kyjev k dohodě příliš výhodné pro Moskvu. Ruská diplomacie si z aljašského summitu Trump–Putin odvezla přesvědčení, že Washington bude brzdit ukrajinské ambice; v Moskvě tomu začali říkat „duch Anchorage“.

Pak přišel zlom. Na summitu G7 ve francouzském Évianu 15.–17. června 2026 Trump podpořil společné prohlášení, které požadovalo větší dodávky protivzdušné obrany, zbraně dlouhého dosahu, licence pro výrobu systémů Patriot a tvrdší sankce na ruskou ropu a plyn. Francouzský prezident Macron to označil za „skutečnou změnu přístupu“. Zelenskyj Trumpovi na summitu ukázal fotografie škod po ruském útoku na kyjevskou Pečerskou lávru a přesvědčoval ho, že Ukrajina má díky hlubokým dronovým úderům lepší vyjednávací pozici než kdykoli předtím.

Podle společného prohlášení G7 lídři podpořili strategii, která má Rusko přimět „cítit bolest“; formulaci, kterou Trump podle Financial Times použil i v telefonátu se Zelenským.

Kreml hledá odpovědi

Reakce Moskvy prozrazuje míru překvapení. Ministr zahraničí Lavrov týden po summitu veřejně žádal vysvětlení, zda Trump změnil svůj postoj k válce. Ruská strana začala obviňovat Washington z nedodržení „ujednání“ z Anchorage. Americký ministr zahraničí Rubio 25. června suše odpověděl, že na Aljašce zazněly návrhy, nikoli dohoda.

Mluvčí Kremlu Peskov mezitím prohlásil, že USA předávají Ukrajině zpravodajské informace „pravidelně“, čímž paradoxně sám potvrdil to, co Washington oficiálně stále formuluje opatrně. Ruská rétorika eskaluje: Putin dříve avizoval právo útočit na vojenské objekty zemí, které umožní údery na Rusko. Prakticky ale zatím vidíme spíš diplomatický nátlak, stížnosti a pokračující údery na ukrajinskou infrastrukturu, ne signál bezprostředního přímého útoku na území NATO.

Co to znamená pro Evropu

Pro evropské členy NATO včetně České republiky je americký obrat bezpečnostně příznivější než scénář, ve kterém by Washington ustoupil a nechal Ukrajinu na holičkách. Snižuje se riziko, že Rusko získá dojem, že může válku vyhrát pouhým vyčerpáním Západu. Současně ale roste pravděpodobnost ruských hybridních a kybernetických reakcí proti evropským spojencům; Moskva potřebuje ukázat, že má nástroje odvety, i když nechce přímou konfrontaci s NATO.

Licence na výrobu systémů Patriot, o kterých jednal Zelenskyj s Trumpem, by v delším horizontu mohly znamenat menší závislost Ukrajiny i Evropy na omezených amerických zásobách protiraketových střel. Nejde ale o okamžité řešení: licence je politické „ano“ k procesu, který musí teprve rozběhnout průmysl a přenos technologií.

Pro Kreml není šokem to, že Západ Ukrajině pomáhá. Šokem je, že muž, na kterého Moskva sázela jako na spojence v tlaku na Kyjev, se rozhodl sáhnout na ruskou válečnou ekonomiku hlouběji než kterýkoli jeho předchůdce.