Rusko je úplně v trapu, válka mu zničila stavební průmysl, potřebuje skoro milion dělníků. Zkouší je dovézt z Indie

Dne 3. června 2026 vystoupil na petrohradském ekonomickém fóru Anatolij Popov, jeden z klíčových manažerů Sberbank, a řekl věc, která by ještě před pár lety zněla absurdně: ruská banka chce firmám zajistit indické dělníky „na klíč“, od náboru přes legalizaci až po převody peněz rodinám. Nejde o charitativní projekt. Jde o reakci na situaci, kdy se tři problémy najednou (válkou prohloubený odliv pracovní síly, drahé úvěry a utlumené starty nových projektů) slily do strukturální krize, kterou Rusko nedokáže vyřešit domácími silami.

Tři rány najednou

Ruské stavebnictví neleží na zemi. Ale krvácí ze tří ran současně, a žádná z nich se nehojí.

První je lidská. Válka na Ukrajině odčerpala z produktivního věku statisíce mužů, mobilizací, dobrovolným vstupem do armády i emigrací. Podle odhadu ruského ministerstva práce, který cituje Reuters, potřebuje samotné stavebnictví do roku 2030 dalších 789 tisíc lidí. Sberbank přitom mluví o širším deficitu celé ekonomiky až 3,5 milionu pracovníků ve stejném horizontu.

Druhá rána je finanční. Drahé úvěry a nejistota poptávky vedou k tomu, že developeři odkládají nové projekty. Centrální banka ve své zprávě za první čtvrtletí 2026 uvádí, že objem bytových projektů uvedených do prodeje byl nejnižší za poslední tři roky. Pětina rozestavěných projektů má zpoždění delší než šest měsíců.

Třetí je regulatorní. Ředitelka bytové politiky Minstroje Olga Kornijenková loni přiznala zhruba dvacetiprocentní pokles objemu stavebních povolení oproti roku 2024, a negativní trend pokračoval i na začátku letošního roku. Méně povolení dnes znamená méně bytů v roce 2027.

Proč už Střední Asie nestačí

Uzbekové, Tádžikové a Kyrgyzové tvořili po desetiletí páteř ruského stavebního provozu. Stále představují většinu z přibližně 2,3 milionu legálních zahraničních pracovníků v režimu bez víz. Jenže přísun slábne. Důvody jsou prosté: rubl ztratil na hodnotě, takže výdělky po přepočtu domů už nejsou tak lákavé. Migrační zákony zpřísnily. A po útoku v Crocus City Hall v roce 2024 ztvrdla i veřejná protiimigrační rétorika, která středoasijské pracovníky zasáhla nepřímo, ale citelně.

Výsledek? Tradiční zdroj pracovní síly sám o sobě deficit nepokryje. Moskva potřebuje nový zásobník.

Indie jako systémové řešení, zatím na papíře

V prosinci 2025 podepsaly Rusko a Indie dohodu o pracovní mobilitě, která má převést nábor indických dělníků z ad hoc režimu do systematického modelu. Na praktické úrovni to tlačí právě Sberbank. Banka v Indii provozuje pobočku, plánuje expanzi do deseti nových lokalit a podle vlastních údajů obsluhuje 65 až 70 procent indického exportu do Ruska. Spolupráce s portálem Rabota.ru pak firmám nabízí kompletní servis: hledání kandidátů, vyřízení víz, adaptaci, platební nástroje a převody peněz rodinám.

Proč Indie? Obrovská zásoba mladé pracovní síly. Fungující průmysl exportu pracovníků, vybudovaný dekádami spolupráce se zeměmi Perského zálivu. A z ruského pohledu lepší poměr cena/výkon i menší bezpečnostní stigma než u části středoasijské migrace. Analytici RIAC odhadují, že medián dělnických mezd v Rusku je nejméně o 60 procent vyšší než v Indii. To je silný tahák.

Čísla versus realita

Tady je ale zásadní mezera mezi ambicí a skutečností. Ministerstvo práce pro rok 2025 vyčlenilo pro indické občany kvótu 71 817 pracovních povolení. Podle dat ministerstva vnitra, která citoval The Moscow Times, jich bylo skutečně vydáno 56 500, výrazný nárůst z 36 200 v roce 2024, ale pořád zlomek z oněch 789 tisíc.

Navíc každý indický dělník stojí. RIAC uvádí náklady náboru kolem 150 tisíc rublů na pracovníka, tedy zhruba 40 tisíc korun. K tomu měsíce trvající kvótové řízení, jazyková bariéra, klimatický šok a obavy z podvodného náboru do armády, které analytici zmiňují jako reálnou brzdu ochoty Indů přijet.

Srovnání se zeměmi Perského zálivu, na které se Sber rád odvolává, kulhá na obě nohy. Státy jako Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty budovaly infrastrukturu pro indické pracovníky desítky let: specializovaná oddělení na ambasádách, předodjezdové programy, podpůrná centra. Rusko tohle teprve skládá.

Co to znamená pro ruské stavby

Indie může vykrýt část poptávky. Jako rychlé řešení celého stavebního deficitu ale podle nás nestačí: kvóty jsou řádově nižší než potřeba, infrastruktura náboru je v plenkách a bariéry na straně pracovníků jsou reálné. První na ráně budou nové bytové projekty, které jsou nejcitlivější na drahé financování a přesuny harmonogramů. Centrální banka už teď eviduje nejnižší objem nově spuštěných projektů za tři roky.

Celý příběh ale ukazuje něco hlubšího než jen čísla o chybějících zednících. Když největší ruská banka staví byznys na tom, že bude dovážet dělníky z druhého konce světa, není to expanze. Je to přiznání, že domácí ekonomika na válku doplácí způsobem, který žádná propaganda nezakryje.