Americké tajné služby změnily odhad: Rusko může zaútočit na NATO ještě za války na Ukrajině. Už letos na podzim

Informaci přinesl Wall Street Journal s odvoláním na americké zpravodajské činitele. Původní předpoklad zněl jasně: dokud Rusko vede plnohodnotnou válku na Ukrajině, neotevře druhou frontu proti Alianci. Nový odhad tento předpoklad boří. Nejde přitom o varování před masivní tankovou invazí do Evropy. Americká zpravodajská komunita nově počítá s tím, že Moskva může sáhnout po levnějším, omezeném a politicky testovacím scénáři, od kyberútoků a sabotáží přes útoky na kritickou infrastrukturu až po malý přeshraniční kinetický incident. Časové okno sahá od podzimu 2026 do roku 2029. „Už letos na podzim“ tedy neznamená konkrétní datum, ale nejbližší možný termín, měsíce září až listopad.

Proč ke změně došlo právě teď

Rusko čelí obrovským ztrátám, válka se vleče třetím rokem a Ukrajina zvýšila tlak i na ruském území. Kreml zároveň stupňuje nepřátelské aktivity proti evropským podporovatelům Kyjeva. Litevská rozvědka ve svém výročním hodnocení hrozeb popisuje, jak Moskva používá levné, psychologicky účinné nástroje s minimálními vlastními náklady: sabotáže, kyberútoky, dezinformace. Cílem není vyhrát druhou velkou válku. Cílem je zasít nejistotu.

Americký posun se navíc nepřiblížil k něčemu, co by v Evropě nikdo neříkal. Litevský prezident Gitanas Nausėda už v polovině července veřejně potvrdil, že zpravodajské služby registrují signály o možných ruských provokacích v Polsku nebo Pobaltí, včetně cílených kinetických útoků na infrastrukturu. Lotyšský prezident ve stejném týdnu mluvil o pokusech o sabotáž. Nové je, že totéž teď říká Washington.

Jak by takový útok mohl vypadat

Tankové kolony překračující hranice Polska nebo Litvy, to je scénář, který zůstává málo pravděpodobný. Ruská armáda je vytížená na Ukrajině, kde ji velmi obstojně zadržuje početně slabší protivník využívající inovace a západní technologie. Jenže právě proto je pro Kreml atraktivní jiný typ akce.

Litevská rozvědka konkrétně popisuje, jak GRU mění metody a rozšiřuje škálu cílů. Plánuje rizikovější sabotážní operace i na západ od svých hranic. Nizozemská vojenská rozvědka MIVD ve své dubnové zprávě šla ještě dál: Rusko by mohlo být do roka po konci bojů na Ukrajině schopné regionálního konfliktu s NATO. A jeho cílem by nebyla vojenská porážka Aliance, ale její politické rozštěpení.

Právě tady leží jádro hrozby. Největším rizikem pro NATO není samotný zásah, je jím tlak na politické rozhodnutí. Byla sabotáž na plynovodu už ozbrojeným útokem? Spadá kybernetické vyřazení elektrické sítě pod článek 5? NATO oficiálně říká, že ozbrojený útok na jednoho člena je útokem na všechny, ale forma pomoci může mít různou podobu a neexistuje jediná automatická červená linie. Moskva to ví. A právě proto jsou omezené provokace tak lákavé: nutí třicet dva států jednat rychle a jednomyslně v situaci, kde není nic jednoznačné.

Východní křídlo už reaguje provozně

Zatímco západní Evropa debatuje, východní křídlo jedná. Polsko prodloužilo celostátní bezpečnostní stupeň BRAVO, pro železnici stupeň CHARLIE a pro kyberprostor i energetickou infrastrukturu stupeň BRAVO-CRP, vše do konce srpna 2026. To není teoretická debata. To je provozní bezpečnostní agenda.

Litevská rozvědka navíc nepíše jen o úmyslech, ale o konkrétním budování sil: nové ruské divize a jednotky v Leningradském a Moskevském vojenském okruhu, rozšiřování kapacit v Kaliningradu, dlouhodobé investice do infrastruktury. Estonská zahraniční rozvědka přitom ještě v únoru 2026 konstatovala, že Rusko v příštím roce nemá úmysl vojensky napadnout člena NATO. Rozdíl mezi únorem a srpnem ukazuje, jak rychle se bezpečnostní prostředí mění.

Co to znamená pro Česko

Česká republika nepatří mezi nejčastěji jmenované první cíle omezeného kinetického incidentu, těmi jsou Polsko a Pobaltí. Přímý dopad je ale reálný v jiné rovině. České jednotky už působí na Slovensku, v Litvě a Lotyšsku. Vojenské zpravodajství letos veřejně popsalo aktivní obranný zásah v kyberprostoru proti infrastruktuře spojované s ruskou skupinou APT28, tedy s GRU. Hrozba z Ruska se netýká jen fronty.

Na summitu NATO v Ankaře vláda potvrdila závazek ke kolektivní obraně a oznámila navýšení obranného rozpočtu o 36 miliard korun v roce 2027 s důrazem na protivzdušnou a protidronovou obranu. Samostatné veřejné vyjádření přímo k novému americkému odhadu se nám v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale směr je zřejmý: Česko hybridní hrozbu zapracovává do plánování.

Proč by Rusko riskovalo

Strategická logika omezeného testu NATO nedává smysl optikou klasické války, ale dává dokonalý smysl optikou politického nátlaku. Malým úderem nebo hybridní operací Kreml prověří soudržnost Aliance, zpomalí podporu Ukrajině, zaseje nejistotu a ukáže, že reakce na situaci „pod prahem článku 5″ je pro třicet dva demokracií politicky bolestivá. Litevci to shrnují přesně: Rusko tlačí na podporovatele Ukrajiny minimálními náklady.

Že se informace dostala do veřejného prostoru přes Wall Street Journal, nemusí být náhoda. Podobné kontrolované zveřejnění může fungovat jako odstrašující signál Moskvě i jako příprava spojenců na scénáře, které ještě před půl rokem považovali za nepravděpodobné. Potvrzení tohoto motivu ale veřejně neexistuje.

Jedno je jisté: okno se zkracuje. A pro NATO je teď klíčové, aby odpověď na otázku „co uděláme, když se to stane“ nezněla třiceti dvěma různými hlasy.