Putin se zbláznil, ztrojnásobili palbu balistickými raketami. Fronta se ale nehýbe, Ukrajinci drží a Kreml nemá plán B

Čísla z ukrajinských leteckých sil, která převzal Institut pro studium války (ISW), ukazují skokovou eskalaci, jakou Kyjev nezažil ani v nejtěžších vlnách předchozích zim. Ruská měsíční produkce se přitom podle odhadů vojenské rozvědky HUR pohybuje kolem šedesáti střel Iskander-M a čtyřiceti raket pro systémy S-400. Kreml tedy v červenci střílel nad vlastní výrobní kapacitou, sahal do zásob. A přesto se frontová linie na klíčových úsecích prakticky nepohnula. Moskva zjevně věří, že to, co nedokáže prorazit na zemi, vynutí ze vzduchu.

Balistická smršť nad výrobním tempem

Přechod k tvrdší raketové kampani nezačal ze dne na den. Už od jara 2026 analytici sledovali, jak Rusko přesouvá výrobní kapacity. Podle informací RBC-Ukraine, které citoval zástupce šéfa HUR Vadym Skibickyj, Moskva v dubnu zastavila výrobu hypersonických střel Kinžal a starších Ch-32 a přesměrovala zdroje na balistické prostředky, které považuje za efektivnější proti ukrajinské protivzdušné obraně. Prestiž „zázračných zbraní“ šla stranou. Rozhodoval poměr cena a průnik.

Výsledek se projevil během léta. Interfax-Ukraine na základě analýzy ISW shrnul, že červencové tempo balistických úderů vyskočilo na letní maximum a překročilo odhadovanou měsíční produkci. K tomu Rusko nasadilo nové tryskové drony Geran-4 a Geran-5 s turbojetovým pohonem, které jsou podle ukrajinské vojenské rozvědky výrazně rychlejší než původní pístové verze. Levné interceptorové drony, jimiž Ukrajina dosud ničila zhruba třetinu ruských bezpilotníků, proti nim ztrácejí účinnost. Kyjev musí sahat po dražších prostředcích, a právě těch se kriticky nedostává.

Patrioty docházejí, Evropa teprve startuje

4. července řekl Volodymyr Zelenskyj na webu prezidentské kanceláře větu, která zněla jako poplach: Ukrajina „kriticky potřebuje“ interceptory Patriot. O pět týdnů později agentura AP shrnula, že Rusko tuto slabinu přímo využívá, navyšuje balistické údery právě proto, že ví, čím Ukrajina nemůže odpovědět.

Evropská reakce existuje, ale přichází pomaleji, než roste ruské tempo. Teprve 13. července 2026 vznikla protibalistická koalice a český premiér ve stejné době navrhl společný evropský projekt protivzdušné obrany pod pracovním názvem „Europatriot“. Česká republika přitom sama Patrioty ve výzbroji nemá, její pozemní protivzdušná obrana stojí na krátkodosahových systémech a přechází na SPYDER. Praha je v roli koordinátora muniční iniciativy financované jinými státy, nikoli přímého dodavatele interceptorů. Ale i pro Česko je balistická hrozba modelový scénář budoucí obrany: ministerstvo obrany explicitně počítá s plným zapojením do integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATO po roce 2030.

Fronta: intenzivní boje, žádný průlom

Formulace „fronta se nehýbe“ neznamená ticho. Znamená, že na klíčových osách, zejména u Dobropillje a Pokrovsku, ruské útoky pokračují den za dnem, ale bez potvrzeného operačního průlomu. ISW na konci června popisoval opakované ruské pokusy o postup, které končily bez územních zisků. Reuters zároveň upozorňoval, že nezávislé měření frontové linie je extrémně obtížné: dronová válka vytvořila širokou zónu smrti, kde se obě strany vzájemně ničí, aniž by se linie kontroly viditelně posunula.

Ukrajina přitom není jen v pasivní obraně. Velitel ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj v červnu uvedl, že Ukrajina v roce 2026 znovu dobyla přes 600 km² území. Drží kombinací vrstevnaté protivzdušné obrany, interceptorových dronů, mobilních palebných skupin a vlastních hloubkových úderů. Cena je ovšem vysoká: permanentní tlak na zásoby střel, nutnost rozhodovat, co se bude bránit, a rostoucí zranitelnost právě vůči balistice.

Kreml bez plánu B: víc nátlaku, žádný kompromis

Analytici z Critical Threats Project a ISW opakovaně docházejí ke stejnému závěru: Moskva nemá alternativní strategii. Plán A je opotřebovací válka na zemi, vzdušný teror a nátlak na ukrajinské zázemí s cílem přinutit Kyjev přijmout podmínky, které se blíží kapitulaci. Putin dál trvá na stažení Ukrajiny z Donbasu i dalších oblastí a na jejím odstoupení od cíle vstoupit do NATO.

Plán B neexistuje, protože Kreml žádný nepotřebuje, alespoň ne ve vlastním kalkulu. Pokud opotřebovací válka nevede k rychlému výsledku, odpovědí není kompromis, ale zvýšení sázek: víc balistiky, příprava zimní kampaně proti energetice, tvrdší domácí kontrola. Rozhodující bude podzim a začátek zimy 2026/2027, kdy se střetne raketová eskalace s očekávaným tlakem na elektrárny, teplárny a rozvodné sítě. Nejde jen o výpadky světla, jde o vytápění, vodu, železniční logistiku a průmysl.

Co by muselo nastat, aby se něco změnilo

Tři věci: stabilnější přísun protibalistické obrany a interceptorů pro Ukrajinu, větší schopnost Kyjeva zasahovat ruskou logistiku a zbrojní výrobu v hloubce a zlom v ruském přesvědčení, že vojenská cesta je stále životaschopná. Dokud Kreml věří, že přes zimu dokáže Ukrajině zlomit vůli bez jediného ústupku, politický pohyb bude minimální.

Moskva teď hraje jedinou hru, kterou umí: víc raket, víc tlaku, víc času. Jenže čas pracuje i proti ní. Střílí nad vlastní výrobní kapacitou a fronta se nehýbe.