Rusko může ztratit Krymský most, a přesto vyhrát válku, hodnotí odborník. Jestli se to stane, Krym se sesype

Dne 3. října 2026 otiskl ruský list Vzgljad text, v němž Onufrijenko rozvinul zdánlivě paradoxní tezi. Pokud by Rusko systematicky ničilo mosty přes Dněpr v Záporoží a Dnipropetrovsku, odřízlo by podle něj zásobování až půl milionu ukrajinských vojáků na levém břehu a urychlilo tak tlak na celý Donbas. Cenou by mohla být odveta: těžké poškození Krymského mostu. Onufrijenko tvrdí, že i tak by Moskva vyšla z obchodu lépe. Jenže kdo je Onufrijenko a jak moc jeho kalkulace sedí?

Kdo mluví a proč to není neutrální analýza

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR vede Michaila Onufrijenka v databázi propagandistů jako blogera a prokremelského komentátora, nikoli jako vojenského analytika s institucionálním zázemím. Nejde o generálštábního důstojníka ani o výzkumníka bezpečnostního think-tanku. Jeho výrok je třeba číst jako argument pro eskalaci útoků na civilní infrastrukturu, zabalený do řeči o strategické výhodě.

To ale neznamená, že jeho premisa je úplně mimo. Stojí na reálné slabině moderní války, tedy závislosti obou stran na několika málo klíčových přemostěních. A právě tady začíná zajímavá část.

Co znamená „ztratit“ Krymský most

Úplné shození devatenáctikilometrové konstrukce do Kerčského průlivu je technicky extrémně obtížné. Statik Dmytro Makohon to pro Ukrinform vysvětlil jasně: most lze vážně poškodit, ale jeho úplné zničení vyžaduje opakované přesné zásahy, které přesahují současné ukrajinské kapacity. Polský Ośrodek Studiów Wschodnich (OSW) proto pracuje s formulací „zničení nebo trvalé vyřazení z provozu“, tedy i trvalé zneprovoznění bez fyzického kolapsu.

„Ztráta“ mostu v realistickém scénáři vypadá spíš takto:

• Železniční část vyřazena na měsíce, právě po ní jezdí těžké vojenské náklady.
• Silniční provoz omezen na jednu jízdní dráhu nebo zcela zastaven.
• Opravy probíhají pod neustálou hrozbou dalších úderů, což prodlužuje výluku.

Precedens existuje. Už útoky z let 2022 a 2023 ukázaly, že i částečné poškození dokáže na týdny ochromit propustnost mostu a vyvolat paniku v zásobovacích řetězcích.

Proč by se Krym „sesypal“

Poloostrov je na tom logisticky špatně už teď, a most ještě stojí. Podle analýzy OSW z června 2026 čelí Krym:

• Přídělům paliva pro civilisty, zatímco armáda má prioritu.
• Výpadkům elektřiny, které v polovině července zasáhly asi 1,4 milionu odběratelů.
• Nouzovému stavu v energetice a omezenému zásobování vodou.
• Úderům na alternativní trasy, tedy trajekty, přístavy a pozemní cesty přes okupovaný jih.

Trvalé vyřazení mostu by tuto krizi prohloubilo dramaticky. Armáda by si nárokovala zbývající kapacitu náhradních tras a civilní zásobování by neslo hlavní náklady. „Sesype se“ tedy není nadsázka o vojenském zhroucení, ale přesný popis logistické a humanitární spirály, která už dnes na Krymu běží v pomalém tempu.

Mosty přes Dněpr: zrcadlový problém Ukrajiny

Onufrijenkova teze má jádro v tom, co se stalo 2. a 3. října 2026 v Kyjevě. Ruské drony a střely zasáhly tři mosty přes Dněpr. Podle AP útoky nevedly ke zřícení žádné konstrukce, ale Jižní most musel být uzavřen a provoz na dalších dvou byl výrazně omezen. Kyjev přitom zůstává nejlépe chráněným městem Ukrajiny, s vrstvami systémů Patriot, NASAMS i IRIS-T. Mimo hlavní město je protivzdušná obrana podle OSW znatelně slabší.

Právě na to Onufrijenko sází. Záporoží a Dnipropetrovsk mají méně vrstev obrany a osm klíčových mostů v těchto oblastech je podle něj zranitelnějších než kyjevská přemostění. Číslo o „500 tisících vojáků na levém břehu“ jsme v nezávislých zdrojích neověřili, pochází výhradně z jeho textu.

Podle nás je ale podstatné něco jiného. CSIS ve své červencové analýze popisuje ruské údery na infrastrukturu jako donucovací strategii, ne čistě vojenskou, ale psychologicko-politickou. Cílem není jen přerušit zásobování, ale zlomit vůli Ukrajiny a jejích spojenců pokračovat ve válce. Onufrijenkův návrh do tohoto rámce zapadá dokonale.

Co z toho plyne pro Česko

Evropská rada v červnu 2026 výslovně spojila bezpečnost Ukrajiny s bezpečností členských států a vyzvala k dalším dodávkám protivzdušné obrany, munice a dronů. Česko v tom hraje konkrétní roli: vláda v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy a ministerstvo obrany řadí Prahu spolu s Washingtonem a Londýnem mezi hlavní dodavatele velkorážové munice. Přímou vazbu českého materiálu na údery proti mostům přes Dněpr jsme ve veřejných zdrojích nenašli, česká pomoc je primárně dělostřelecká munice, ne dálkové prostředky.

Pro české občany a firmy platí varování MZV před cestami na celé území Ukrajiny. Na okupovaných územích včetně Krymu je pomoc českých úřadů v nouzi prakticky nemožná a sankce EU zakazují turistické služby, obchod i investice na poloostrově.

Onufrijenkova kalkulace je cynická a propagandistická, ale opírá se o reálný problém: obě strany jsou závislé na hrstce mostů, které nelze snadno nahradit. Rozdíl je v tom, že Ukrajina za mosty přes Dněpr má celý stát a západní spojence. Za Krymským mostem je poloostrov, který se už dnes potýká s nedostatkem všeho podstatného.