Rusko se může pominout, žádná země EU neblokuje vstup Ukrajiny. Spor s Maďarskem je vyřešen

Když António Costa a Ursula von der Leyenová ten den vystoupili se společným prohlášením, za jejich zády stála jednomyslná shoda, kterou ještě o pár týdnů dříve málokdo čekal. Maďarsko, poslední stát, který otevření blokoval, stáhlo námitky poté, co Kyjev přistoupil na dohodu o právech maďarské menšiny v Zakarpatské oblasti. O měsíc později, 14. července 2026, se otevřel i klastr šestý, tedy zahraniční, bezpečnostní a obranná politika. Právě ten je pro Moskvu obzvlášť nepříjemný. Ukrajina se totiž začíná formálně slaďovat se sankčním režimem EU, se společnou zahraniční politikou i s obrannou spoluprací. A Rusko u toho může jen přihlížet.

Co Moskva ztrácí a proč ji to bolí

Kreml nemá v přístupovém procesu EU žádný hlas. Rozhodují výhradně členské státy, jednomyslně. Přesto Rusko po léta spoléhalo na to, že vnitřní neshody v Unii, především maďarské veto, udrží Ukrajinu v jakémsi předpokoji, odkud se nedá postoupit dál. Český ministr zahraničí Jan Lipavský to pojmenoval bez obalu už v září 2025 na Konferenci o české východní politice: cílem ruské války je zabránit Ukrajině stát se členem EU a NATO.

Jenže právě ta brzda teď přestala fungovat. Taras Kačka, ukrajinský hlavní vyjednavač, 23. června 2026 řekl, že všech pět zbývajících klastrů je připravených k otevření a že všechny členské státy to podporují. Spor se přesunul z roviny „ano, nebo ne“ do roviny tempa, tedy jak rychle dokáže bruselská mašinérie zpracovat další kroky. To je pro Moskvu zásadní posun. Nepřímo přes Budapešť už Ukrajinu brzdit nedokáže.

Otevření klastru 6 pak přidává konkrétní obsah. Podle Evropské komise zahrnuje kapitolu 30 (vnější vztahy) a kapitolu 31 (zahraniční, bezpečnostní a obranná politika). V praxi to znamená vyjednávání o sladění obchodní politiky, sankcí a restriktivních opatření EU, tedy přesně těch nástrojů, které Unie používá proti Rusku.

Maďarská brzda: ne bianco šek, ale podmíněný souhlas

Bylo by naivní tvrdit, že Maďarsko prostě ustoupilo. Budapešť si za svůj souhlas vyjednala konkrétní ústupky. 3. června 2026 oznámila maďarská vláda „historickou dohodu“ o právech zakarpatských Maďarů. Podle maďarské ministryně zahraničí Anity Orbánové dohoda zahrnuje:

• obnovu systému menšinových škol,
• širší používání maďarštiny ve veřejném životě,
• právo na národní symboly,
• možnost používat maďarštinu v obcích s více než desetiprocentním maďarským obyvatelstvem.

Péter Magyar 13. června upřesnil, že dohoda byla formalizována diplomatickou nótou a promítnuta do menšinového akčního plánu v rámci eurointegračního procesu Ukrajiny. Nejde tedy jen o politický slib, závazky se propsaly do přístupového rámce.

Orbánová nicméně zároveň upozornila, že pokud Kyjev dohodu neplní, může se problém vrátit uvnitř klastru 1. Maďarsko si ponechalo pojistku. Ale princip otevírání klastrů už nezpochybňuje.

Dva klastry ze šesti: daleko od členství, blízko k nevratnosti

Nadšení je na místě krotit čísly. K 14. červenci 2026 měla Ukrajina podle Evropské komise otevřené dva ze šesti klastrů. Screening všech kapitol dokončila už 30. září 2025, rekordně rychle, a to uprostřed války. Ale samotné vyjednávání je maraton.

Pro srovnání: Černá Hora jedná od června 2012 a k polovině července 2026 měla otevřených všech 33 kapitol, z nichž 18 předběžně uzavřených. Albánie měla otevřených rovněž všech 33 kapitol, ale předběžně uzavřené jen tři. Ukrajina je na začátku trasy, kterou jiní běží přes dekádu.

Kačka přesto mluví o ambiciózním horizontu: zkušenost úspěšných zemí ukazuje dva až dva a půl roku na dokončení procesu po otevření všech klastrů, interní cíl je plnit benchmarky v roce 2027 a členství do roku 2030 je podle něj možné. To je ukrajinský odhad, ne závazek EU. Proces zůstává podmíněný, vyžaduje uzavření všech kapitol, přístupovou smlouvu, jednomyslný souhlas Rady, souhlas Evropského parlamentu a ratifikaci všemi smluvními stranami.

Zemědělství: tichá mina pod přístupovou cestou

Vedle geopolitiky existuje ještě jeden spor, který může tempo zpomalit, a ten se odehrává mezi Ukrajinou a jejími nejbližšími spojenci. Polsko a Ukrajina už v lednu 2025 ve společném prohlášení Donalda Tuska a Volodymyra Zelenského otevřely otázku společné zemědělské politiky. Polské ministerstvo zemědělství v dubnu 2026 mluvilo o obavách farmářů a o nutnosti přizpůsobit ukrajinské zemědělství standardům EU. V Polsku navíc dál platí bezetermínový zákaz dovozu vybraných ukrajinských komodit, tedy pšenice, kukuřice, řepky a slunečnice.

Zajímavé je, že i samotní ukrajinští zemědělci požadují po vstupu do EU desetileté přechodné období. Podle materiálu českého ministerstva zemědělství tvořily potraviny v prvních pěti měsících roku 2026 už 64 % ukrajinského exportu. Pro české zemědělce je rizikem hlavně budoucí tlak na trh a přerozdělení v rámci společné zemědělské politiky, ale hraniční a tranzitní napětí je výrazně citlivější v Polsku.

Proč je červenec 2026 zlomový

Lipavský řekl, že členství Ukrajiny v EU je v bytostném strategickém zájmu Česka. Kačka tvrdí, že nevidí významné překážky. Maďarsko stáhlo veto výměnou za menšinovou dohodu. A Ukrajina dokončila screening i pod raketovými údery.

Nic z toho neznamená, že je členství za rohem. Znamená to něco jiného, a pro Moskvu možná horšího. Proces se stal prakticky nevratným. Čtyři klastry čekají na otevření, benchmarky se budou plnit za války i po ní a každý další krok Ukrajinu institucionálně zakotví hlouběji v evropských strukturách. Kreml vsadil na to, že Unii rozloží zevnitř. Zatím prohrává.