Rusko si opravdu přeje válku s NATO. Na hranicích vybudovalo základny, z nichž dokáže tisíckrát zasáhnout Berlín

Ještě v létě 2024 byla většina míst, odkud Rusko vypouštělo drony na Ukrajinu, provizorní: polní rampy, přesunutelné nosiče, dočasné pozice. O dva roky později satelitní snímky ukazují něco zásadně odlišného: betonové sklady, ochranné valy, systémy protivzdušné obrany a desítky pevných kolejových ramp rozmístěných v komplexech o rozloze několika čtverečních kilometrů. Rusko nepřipravuje jednorázový úder. Buduje průmyslovou infrastrukturu pro opakované, masové a dlouhodobé nasazení levných útočných prostředků, a staví ji co nejblíž hranicím NATO.

Síť, která vyrostla za měsíce

Nejpodrobněji zdokumentovanou základnou je komplex u vesnice Cymbulova v Orlovské oblasti. V červenci 2024 tam nebylo nic. V červnu 2026 zabírá areál plochu zhruba 2 × 4 kilometry a zahrnuje nejméně dvanáct aktivních odpalovacích pozic, dalších osm možných a téměř stovku skladišť a pomocných objektů. Podle investigace Rádia Svoboda má kapacitu na stovky útočných dronů najednou. Ruská státní televize Zvezda ji už v roce 2025 propagandisticky označila za „největší dronový přístav na světě“, a od té doby se komplex ještě výrazně rozrostl. Objevily se 85metrové rampy, které analytici spojují s novějšími reaktivními verzemi Geraň.

Druhým klíčovým bodem je Šatalovo ve Smolenské oblasti, pouhých 46 kilometrů od běloruské hranice. Na satelitním snímku z 19. ledna 2025 tam nestojí jediná rampa. O pět týdnů později jich je instalováno pět, v květnu 2026 kolem deseti. Current Time u Šatalova eviduje přítomnost systémů protivzdušné obrany a možný podzemní bunkr, Rusko tedy chrání odpalovací síť i proti protiúderům. Nejde o koleje v poli. Jde o opevněnou vojenskou infrastrukturu.

Celkový rozsah sítě mapuje několik nezávislých zdrojů. Molfar Intelligence Institute identifikoval deset odpalovacích míst včetně Šatalova, Navli, Chalina, Millerova a Primorsko-Achtarsku. The Telegraph přes analýzu firmy DroneSec a satelitní snímky hovoří o deseti lokalitách a nejméně 59 nových rampách, z nichž asi dvacet mělo být prodloužených pro novější varianty s delším doletem. ISW tyto závěry nezávisle potvrzuje.

Proč Berlín a proč „tisíckrát“

Čísla z titulku stojí na dvou konkrétních parametrech: doletu a logistické kapacitě.

Nová generace útočných dronů rodiny Geraň se od původních pístových verzí odvozených z íránského Šáhidu výrazně posunula. Geraň-5 má podle údajů ukrajinského vojenského zpravodajství vzletovou hmotnost kolem 850 kilogramů, rychlost 450–600 km/h, letovou dobu asi dvě hodiny a dolet až 950 kilometrů. Geraň-3 dosahuje zhruba tisíce kilometrů. Defence Express tyto verze výslovně popisuje jako prostředky, které se funkčně blíží řízeným střelám.

Vzdušná vzdálenost z Kaliningradu do Berlína činí přibližně 527 kilometrů. Dron s doletem 950 km tuto trasu zvládne, a zbude mu ještě rezerva na manévrování. Důležité upřesnění: žádná z dosud zveřejněných investigací nedokládá konkrétní novou odpalovací rampu přímo v Kaliningradské oblasti. Berlínská osa je technická dedukce z doletu a geografie, nikoli fotografie hotové kaliningradské základny. Ale právě v tom spočívá podstata hrozby: stačí přesunout kolejovou rampu na území, které Rusko už kontroluje, a německé hlavní město je v dosahu.

Číslo „tisíckrát“ pak odráží logistickou kapacitu. The Telegraph uvádí, že jedna základna pojme více než tisíc dronů. Nezávislé materiály Rádia Svoboda potvrzují u Cymbulovy téměř stovku úkrytů a odhad kapacity na stovky kusů. Nejde o jednorázovou salvu, jde o zásobu pro opakované starty v průběhu týdnů a měsíců.

Levná válka vyčerpáním

Proč Rusko investuje právě do dronů, a ne do dalších raketových systémů? Odpověď je ekonomická. Základní Geraň stojí podle odhadů Missile Defense Review řádově desítky tisíc dolarů. Interceptor, který ho sestřelí, stojí násobně víc. Každý vypuštěný dron tak protivníkovi spotřebovává dražší munici, opotřebovává radary a vytěžuje obsluhy.

Rusko podle odhadu Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost (ISIS) plánuje v roce 2026 vyrobit zhruba 60 000 dálkových útočných dronů a dalších 50 000 klamných cílů. Reaktivní varianty zatím tvoří menšinu; ISIS odhaduje pro květen 2026 pouze 30 až 80 nasazených reaktivních Geraní měsíčně. Ale infrastruktura pro ně už stojí. Rampy se prodlužují, sklady se plní, starty probíhají z několika západních lokalit několikrát týdně.

Podstata hrozby tedy nespočívá v jednom spektakulárním úderu. Spočívá v tom, že Rusko buduje systém, který dokáže protivzdušnou obranu unavit množstvím, a dělá to stále blíž hranicím NATO.

Jak reaguje Aliance, a jak Česko

NATO hrozbu registruje a reaguje, byť defenzivně. Zástupkyně generálního tajemníka Radmila Šekerinská v červenci 2026 na summitovém fóru výslovně hovořila o potřebě více interceptorů, senzorů a systémů velení a řízení proti nízko letícím a početným cílům. Oficiální politika NATO k integrované protivzdušné obraně řadí Rusko jako hlavní hrozbu pro euroatlantickou bezpečnost.

Česko není v přímém dosahu ze zdokumentovaných základen; Praha leží od Šatalova přes 1 300 kilometrů vzdušnou čarou, což převyšuje dolet i nejnovějších Geraní. Přesto česká reakce už probíhá:

• Vláda v září 2025 zřídila koordinační skupinu pro antidronovou ochranu státu při Bezpečnostní radě.
• Armáda zavádí systémy SPYDER a radary MADR napojené na aliační protivzdušnou obranu NATINAMDS.
• České vrtulníky Viper byly po průniku ruských dronů do polského vzdušného prostoru nasazeny k ochraně východního křídla Aliance.
• V červenci 2026 vláda rozhodla o revizi krizové a obranné legislativy s cílem posílit protivzdušnou obranu i civilní připravenost.

Co to znamená pro bezpečnost Evropy

Tvrzení, že Rusko si přeje válku s NATO, nestojí na zveřejněném rozkazu k útoku. Stojí na něčem hmatatelnějším: na ofenzivní infrastruktuře, která roste tempem, jaké nemá v poválečné Evropě obdobu. Na dronech, jejichž dolet pokrývá aliační hlavní města. Na opakovaných narušeních vzdušného prostoru členských zemí. Na průmyslové kapacitě desítek tisíc útočných prostředků ročně.

Technicky je útok na Berlín z Kaliningradu proveditelný. Strategicky by šlo o zlom, který by aktivoval kolektivní obranu Aliance v plném rozsahu. Ale právě proto je podstatné rozumět tomu, co Rusko buduje: ne zbraň pro jeden úder, ale systém pro dlouhou, levnou a vyčerpávající válku. A ten systém už funguje, zatím proti Ukrajině. Rampy ale stojí tak, aby mohl fungovat i jinam.