Rusko testovalo ponorkovou hypersonickou střelu Zirkon na vzácném MiG-31I, který dosud nesl maximálně Kinžal

Dne 13. září 2025 vzlétly nad neutrální vody Barentsova moře stíhačky MiG-31 se střelami Kinžal zavěšenými pod trupem. O den později z téhož moře odpálila fregata Admirál Golovko hypersonickou střelu Zirkon na námořní cíl. A 16. září tatáž loď vypustila další Zirkon, tentokrát na pozemní cíl na polygonu Čiža v Archangelské oblasti, vzdáleném zhruba 900 kilometrů. Tři dny, dva hypersonické systémy, jeden operační prostor. Moskva tím složila obraz, který má Alianci ukázat: i uprostřed války na Ukrajině dokáže na severním křídle vrstvit hrozby z více os současně.

Co přesně Rusko předvedlo, a co ne

Propojení námořního Zirkonu se vzdušným nosičem MiG-31I je lákavá představa. Veřejně dostupné důkazy ze cvičení Západ-2025 ale obě větve striktně oddělují. Ruské ministerstvo obrany zveřejnilo záběry čtyřhodinového letu MiGů-31 s komplexem Kinžal, přičemž stroje se vracely s raketami stále pod trupem; šlo o simulovaný úder, nikoli ostrý odpal. Zirkon mezitím startoval výhradně z paluby fregaty.

Nezávislé shrnutí portálu AeroTime tento obraz potvrzuje: MiGy-31K nacvičovaly podmíněný úder a Zirkon letěl z lodě. Přímý veřejný důkaz odpalu Zirkonu z MiGu-31I se v otevřených zdrojích neobjevil. Překvapivé ovšem je už to, že Moskva obě zbraně záměrně spojila do jednoho cvičného okna, a právě tato skladba vysílá signál, že integrace námořní střely na vzdušný nosič může být dalším logickým krokem.

Proč je MiG-31I vzácný a co ho odlišuje

MiG-31I není běžná stíhačka. Jde o specializovaný raketonosný stroj, který ruské ministerstvo obrany veřejně představilo nejméně v roce 2023, mimo jiné při návštěvě severokorejského vůdce Kim Čong-una. Podle zdrojů citovaných agenturou TASS se od ostatních verzí MiGu-31 liší v několika ohledech:

• Upravená avionika a elektronické systémy pro automatizované vyvedení do přesné trajektorie odpalu.
• Doplněné zařízení pro tankování za letu, které prodlužuje operační dosah.
• Speciální závěsník a řídicí rozhraní pro střelu Kinžal.

TASS sám přiznává, že tyto detaily nemá oficiálně potvrzené; jde o tvrzení zdrojů z ruského obranného průmyslu, nikoli o zveřejněnou specifikaci.

Klíčový fakt pro pochopení „vzácnosti“: Rusko nové MiGy-31 nevyrábí. Nosiče Kinžalu vznikají přestavbou stárnoucích draků z omezené zásoby. Podle odhadů vycházejících z Military Balance 2024 disponovalo Rusko na konci roku 2023 zhruba 24 kusy MiG-31K. I při pozdějším rozšíření se bavíme o nižších desítkách strojů, a skutečná bojová dostupnost bude ještě nižší, protože údržba stárnoucí platformy spolkne část flotily.

Zirkon a Kinžal: dvě hypersonické větve, jiná logika

Kinžal je vzduchem odpalovaná aeroballistická střela. Rusko jí přisuzuje dolet 1 500 až 2 000 kilometrů a rychlost kolem Mach 10 (přibližně 12 250 km/h). Její síla spočívá v mobilitě nosiče: MiG-31I dokáže vystoupat do velké výšky a vysoké rychlosti, čímž střele dodá počáteční energii.

Zirkon (3M22) je naproti tomu námořní hypersonická střela s deklarovaným doletem přes 1 000 kilometrů a rychlostí kolem Mach 9 (přibližně 11 025 km/h). Rusko ji od počátku vázalo na lodě a ponorky; první známé testy z ponorky Severodvinsk proběhly v říjnu 2021. Označení „ponorková“ je novinářská zkratka; Zirkon létá i z fregat, jak právě ukázal Admirál Golovko.

Zajímavé je, že samotná technická povaha Zirkonu je dnes předmětem sporu. Část západních analytiků, včetně autorů serveru The War Zone, zpochybňuje, zda jde skutečně o scramjetovou hypersonickou střelu, a připouští, že může jít spíše o kvazibalistický systém. To neznamená, že je méně nebezpečná. Znamená to, že ruská rétorika kolem „hypersoničnosti“ nemusí odpovídat tomu, co západní inženýři pod tím pojmem chápou.

A ještě jeden důležitý korektiv: ruské hypersonické střely nejsou nesestřelitelné. Americká armáda potvrdila, že Ukrajina sestřelila Kinžal systémem Patriot. Ukrajinské ministerstvo obrany tvrdí totéž i o Zirkonu, byť toto tvrzení zatím nemá nezávislé ověření.

Co to znamená pro NATO a Česko

Generální tajemník NATO Mark Rutte už v červnu 2025 veřejně řekl, že Aliance cvičení Západ-2025 pečlivě sleduje a problémem je tradiční nedostatek transparentnosti ze strany Moskvy. Po ruských incidentech ve vzdušném prostoru v září 2025 NATO spustilo operaci „Eastern Sentry“ k posílení východního křídla. V únoru téhož roku Aliance poprvé zveřejnila politiku integrované protivzdušné a protiraketové obrany, která výslovně počítá s hypersonickými hrozbami.

Pro Česko je kontext důležitý, ale bez přehánění. Ze samotného Barentsova moře by Zirkon s deklarovaným doletem přes 1 000 kilometrů české území přímo nepokryl. Obranná strategie ČR z roku 2023 nicméně výslovně počítá s tím, že v případném konfliktu mohou území republiky ohrozit zbraňové systémy dlouhého dosahu. Podstatný není jeden konkrétní odpal v Arktidě, ale širší vzorec: Rusko systematicky vrství dlouhodosahové prostředky a zkracuje rozhodovací čas alianční obrany.

Signál místo průlomu

Podle analýzy americké Kongresové výzkumné služby (CRS) slouží cvičení typu Západ nejen k výcviku, ale i k politicko-vojenskému signalizování. Moskva v jednom severním operačním okně ukázala letoun s Kinžalem, fregatu se Zirkonem a celé to zarámovala jaderně zabarveným scénářem. Pro NATO to komplikuje plánování; nejde jen o typ střely, ale o rozptyl nosičů, startovních os a reakčních časů.

Skutečný průlom, tedy sériová integrace Zirkonu na vzdušný nosič, veřejně doložen není. Ale Moskva právě předvedla, že k němu má všechny stavební bloky pohromadě. A to je přesně ten druh signálu, kvůli kterému se v aliančních štábech nepřestává svítit.