Rusko vydrží válčit ještě roky, varuje ukrajinská rozvědka. Paříž bije na poplach, že musí Evropa jednat, než bude pozdě

Dne 7. září 2026 vyšel na Ukrinformu rozhovor, který by měl znepokojit každého, kdo doufal v brzký konec války. Oleh Ivaščenko, šéf Hlavní správy rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny (GUR), v něm otevřeně přiznal, že ruská ekonomika je sice slabší než v únoru 2022, ale stále ne natolik, aby sama o sobě zastavila válečnou mašinérii Kremlu. Pařížský Le Monde rozhovor okamžitě převzal a zasadil ho do širšího evropského kontextu jako varování, že čas nehraje ve prospěch těch, kdo čekají. A právě tohle je klíčový posun: nejde o jednu frontovou zprávu, ale o zpravodajský odhad, který říká, že opotřebovací válka může trvat minimálně další dva roky.

Zpravodajský horizont: ne měsíce, ale roky

Ivaščenko nepoužívá diplomatické obraty. GUR podle něj „nevylučuje“, že ruské zdroje (lidské, materiální i finanční) vystačí i na roky 2027 a 2028. To není rétorika, ale zpravodajský odhad založený na třech liniích analýzy. Za prvé: sankce nefungují dostatečně rychle. Do Ruska stále proudí elektronické komponenty, obráběcí stroje a speciální chemikálie přes nastrčené firmy ve třetích zemích. Za druhé: Rusko zvyšuje intenzitu vzdušných útoků, GUR hovoří o nasazení stovek bezpilotních prostředků denně. Za třetí: Moskva nasazuje nové, přesnější a autonomnější zbraňové systémy, které mění charakter války ve vzduchu.

Horší zpráva tedy není bezprostřední kolaps Ukrajiny. Horší zpráva je, že Rusko dokáže válčit dlouho, a Evropa na to stále reaguje pomaleji, než by měla.

Nové drony mění pravidla hry

Mezi nejznepokojivějšími body rozhovoru je popis nových ruských barážujících střel. Systémy označované jako Banderol a Dan-T představují podle Ivaščenka kvalitativní skok oproti dosavadním dronům typu Geran (Šáhid). Rozdíly jsou zásadní:

• Rychlost: 500–700 km/h oproti pomalejším Geranům, které se pohybují kolem 180 km/h.
• Hlavice: přes 130 kg oproti 50–90 kg u Geranů.
• Navedení: využívají umělou inteligenci a počítačové vidění, jsou autonomnější a méně závislé na vnějším řízení.

Právě autonomie je klíčový problém. Čím víc navedení zvládne systém sám v terminální fázi letu, tím menší efekt má elektronické rušení. Ukrajinská protivzdušná obrana přitom dosud funguje pozoruhodně; za květen 2026 ministerstvo obrany Ukrajiny uvádělo záchyt 91,73 % dronů a klamných cílů. Jenže to bylo proti pomalejším cílům. V dubnu 2026 Ukrajina poprvé sestřelila reaktivní „šáhíd“ letící přes 400 km/h, a samo ministerstvo obrany přiznalo, že proti těmto rychlejším prostředkům jsou potřeba úplně jiné zbraně, jako jsou střely AIM nebo systémy NASAMS.

Závod mezi útokem a obranou se zrychluje. A Rusko v něm zatím drží tempo.

Proč Paříž bije na poplach

Formulace „Paříž bije na poplach“ není nadsázka. Francouzský Senát už 7. července 2026 zveřejnil rozsáhlou zprávu s názvem „Válka dronů: naléhavost strategického vzepětí Francie“, ve které otevřeně napsal, že Francie není na válku robotů připravena. Elysejský palác paralelně tlačí na konkrétní kroky: 14. července 2026 podepsal Emmanuel Macron s ukrajinským prezidentem společné prohlášení o urychlení dodávek systémů Aster 30, vyslání protivzdušných systémů SAMP/T na Ukrajinu a spolupráci na ukrajinském antibalistickém projektu FREYA.

Francie tedy nehraje jen roli komentátora. Hraje roli evropského akcelerátora, země, která pojmenovává problém a současně nabízí průmyslovou odpověď. Le Monde převzetím Ivaščenkova rozhovoru tento tlak zesílil: z ukrajinského zpravodajského varování udělal evropské téma.

Sankce fungují, ale příliš pomalu

Evropská unie není nečinná. Dvacátý balík sankcí z dubna 2026 poprvé aktivoval zvláštní nástroj proti obcházení sankcí vůči Kyrgyzstánu, zemi, přes kterou do Ruska proudily CNC stroje a rádiové komponenty. Jednadvacátý balík z července 2026 šel po bankách ve třetích zemích, výrobcích dronových komponentů a kryptoměnových kanálech. Francouzská diplomacie na svém oficiálním portálu k sankcím uvádí čtyři hlavní směry: finance, energetiku, zboží dvojího užití a boj proti obcházení.

Problém není v tom, že páky neexistují. Problém je v tempu a důslednosti jejich použití. Ivaščenko říká, že GUR zná země a firmy, přes které komponenty proudí. Ale veřejně je nejmenuje, a právě tady vzniká mezera mezi zpravodajským poznáním a politickou akcí.

Česko přitom ukazuje, že i menší země může jednat konkrétně. Bezpečnostní rada státu v lednu 2026 řešila ochranu kritické infrastruktury proti dronovým útokům. Česká muniční iniciativa pokračuje jako jeden z nejviditelnějších příspěvků k ukrajinské obraně. V březnu 2026 vláda rozšířila vnitrostátní sankční seznam o Konstantina Rogačova, prostředníka ruské stínové flotily tankerů. Česko je zapojeno do European Sky Shield Initiative a koordinuje exportní kontroly strategického zboží přes ministerstvo průmyslu a obchodu.

Co je v sázce pro Evropu

Prodloužení války do let 2027–2028 má konkrétní cenu. NATO po summitu v Haagu pracuje s cílem 5 % HDP na obranu do roku 2035, to znamená dlouhodobě vyšší bezpečnostní výdaje pro všechny členské státy včetně Česka. V EU bylo ke konci června 2026 pod dočasnou ochranou 4,41 milionu lidí, kteří uprchli z Ukrajiny. Delší válka znamená pokračování obou trendů.

Ivaščenko ale varuje i před něčím jiným: Rusko podle GUR zesiluje tlak na východní křídlo NATO. Nejde o bezprostřední hrozbu plnohodnotné invaze do členského státu Aliance, ale o narůstající hybridní nátlak, narušování vzdušného prostoru, vojenské provokace u hranic, sabotáže kritické infrastruktury, kyberútoky a dezinformační operace. Válka se už přelévá za hranice Ukrajiny. Jen ne způsobem, který by se dal zachytit na jedné frontové mapě.

Být „pozdě“ v tomto kontextu neznamená jeden zlomový den. Znamená to stav, kdy Rusko stabilizuje výrobní a dovozní kanály natolik, že každá evropská reakce bude dražší, pomalejší a méně účinná. Podle nás se Evropa k tomuto bodu blíží rychleji, než si většina politiků připouští.