Rusko vyrábí dvojnásobek letadel, ale 4krát více jich ztrácí. Čemezov naservíroval Putinovi čísla, která nedávají smysl

Dne 7. května 2026 zasedl šéf státního konglomerátu Rostec Sergej Čemezov naproti Vladimiru Putinovi, aby mu odprezentoval výsledky za rok 2025. Tržby přes 4,5 bilionu rublů, produktivita práce nahoru o pětinu, plnění státní obranné zakázky na 99,5 %, a u „zvlášť žádaných vzorků“ dokonce stoprocentní. Některé dodávky prý meziročně vzrostly více než dvojnásobně. Jenže ve veřejně dostupném souhrnu z jednání chybí jedno konkrétní číslo: kolik bojových letadel Rusko skutečně vyrobilo a předalo svému letectvu. A právě v této mezeře se rodí příběh o číslech, která si navzájem odporují.

Tři koše dat, žádný společný jmenovatel

Problém není v jedné lži. Problém je v tom, že se vedle sebe kladou tři kategorie, které měří něco jiného, v jiném čase a jinou metodou.

Plán: Ukrajinská vojenská rozvědka loni v září citovala ruský výrobní záměr na rok 2025 — 57 moderních bojových letounů rodin Su-57, Su-35, Su-34 a Su-30. Jde o zpravodajský odhad, ne o potvrzený výstup.

Doložené dodávky: Sekundární analytické souhrny, které skládají obraz z otevřených zdrojů, mluví o zhruba 30 až 33 nových taktických letounech reálně zařazených do ruské služby. Pokud se připočtou exportní kusy, číslo naroste asi na 55 — ale export neposiluje ruskou frontovou flotilu.

Ztráty: Ukrajinské ministerstvo obrany ke třetímu výročí plné invaze uvedlo, že Rusko od 24. února 2025 do 23. února 2026 přišlo o 65 letadel a 17 vrtulníků. Konzervativnější vizuální evidence typu Oryx hovoří o zhruba 40 potvrzených ztrátách letounů s pevným křídlem za rok 2025. Polský analytik Maciej Szopa z Defence24 zúžil kategorii jen na taktické bojové stroje a dostal 18 až 21.

Srovnání „30 dodaných versus 65 ztracených“ je redakčně úderné. Metodicky čisté je ale jen tehdy, když se nahlas řekne, že jde o různé koše.

Dvojnásobek čeho přesně?

Čemezovův „více než dvojnásobný“ nárůst dodávek se ve veřejném souhrnu Rostecu vztahuje k neurčeným „zvlášť žádaným vzorkům“ — bez specifikace, zda jde o letadla, drony, raketové systémy, nebo vše dohromady. Sekundární média z toho vytvořila titulek o zdvojnásobení výroby bojových letadel. Primární text to ale takto neříká.

I kdyby se vzal za bernou minci plán 57 strojů, veřejně doložené dodávky do ruské služby dosahují zhruba 53 až 58 % tohoto cíle. Ani benevolentní čtení nedává víc než polovinu. A vlajkový program Su-57? Podle analýzy Zona Militar nebyla v roce 2025 oficiálně oznámena ani jedna dodávka tohoto stealth letounu ruskému letectvu. Spekulace se pohybují mezi nulou a dvěma kusy — při objednávce 76 strojů je to tempo, které by program dokončilo někdy za třicet let.

Kreml a jeho dodavatelé tak veřejně porovnávají neporovnatelné: agregované výrobní ukazatele proti ztrátám počítaným jinou metodikou, v jiném časovém rámci, s jinou definicí toho, co je „letadlo“.

Proč Rusko přesto není letecky vyřízené

Bylo by lákavé z těchto čísel vyvodit, že ruské letectvo míří ke kolapsu. Realita je složitější. Studie britského think-tanku RUSI z roku 2026 upozorňuje, že ruské vzdušné síly jsou dnes v některých parametrech pro NATO nebezpečnější než v únoru 2022. Lepší integrace s protivzdušnou obranou, tři roky bojových zkušeností, masivní nasazení klouzavých pum — to vše zvyšuje taktickou hrozbu i při klesající flotile.

Moderní segmenty Su-35S, Su-30SM2 a Su-34M od začátku plné invaze podle RUSI spíše mírně narostly, přestože ztráty pokračují. Krátkodobě tedy nejde o kolaps. Střednědobě ale roste tlak: stárnutí starších typů, omezená schopnost nahradit strategické bombardéry zasažené při operaci Spiderweb a hlavně závislost na dovážených součástkách.

Sankce nezastavily výrobu, ale zdražily každý šroub

Druhá studie RUSI, zaměřená přímo na zranitelnosti výroby letounů Suchoj, odhalila, jak Rusko obchází západní sankce. Jen v roce 2024 dostalo dvanáct hlavních avionických dodavatelů koncernu OAK přes třetí země integrované obvody a kondenzátory za více než 25 milionů dolarů — značky Texas Instruments, Murata a další. Zásilky putovaly z Číny přes nenápadné distributory v Bělorusku a Kyrgyzstánu.

Sankce tedy výrobu nevypnuly. Ale udělaly ji:

• dražší — každá součástka stojí víc, protože prochází přes prostředníky,
• nepředvídatelnější — dodávky kolísají podle toho, který kanál zrovna funguje,
• křehčí — výpadek jednoho úzkého hrdla může zastavit celou linku na týdny.

Podle RUSI bychom neměli čekat na úplné zastavení ruské výroby, ale cílit na konkrétní úzká hrdla: avionické subdodavatele, dovozní sítě a prostředníky, kteří obcházejí exportní kontroly. Prakticky to znamená větší tlak na čínské a středoasijské distributory a rychlejší sdílení zpravodajských dat mezi spojenci.

Co z toho plyne pro bilanci války

Čísla, která Čemezov předložil Putinovi, nejsou nutně jednoznačná lež. Jsou něčím hůř ověřitelným: selektivním výběrem metrik, které v agregátu vypadají skvěle, ale nic neříkají o čisté bilanci flotily. Rostec hlásí tržby a procenta plnění zakázek. Nehlásí, kolik letadel chybí na frontě.

Rusko umí generovat letecký tlak a jeho vzdušné síly zůstávají reálnou hrozbou. Současné tempo ztrát ale při doložené výrobě kolem třiceti kusů ročně činí dlouhodobou obnovu flotily problematickou. Ne zítra. Ne za měsíc. Ale každý ztracený stroj je dražší a těžší nahradit než ten předchozí — a to je číslo, které Čemezov Putinovi neukázal.