Ruský ekonom popsal, co přijde po Putinovi: „Krvavý boj gangů se zbraněmi z fronty. Nedokážeme si to představit“

Lipsic nepatří k anonymním komentátorům z exilu. Doktor ekonomických věd, autor desítek učebnic, jeden z nejlépe hodnocených přednášejících na prestižní moskevské HSE. V roce 2023 musel z univerzity odejít kvůli protiválečným postojům, v prosinci 2024 se vzdal ruského občanství. V jednom z nedávných rozhovorů pro exilový web Očevidcy popsal scénář, který se čte jako dystopie, jenže opírá se o mechanismy, které v Rusku fungují už dnes.

Systém jednoho rozhodčího

Putinovo Rusko posledních dvacet pět let stojí na jednom principu: prezident je jediný arbitr mezi elitami. Silovici, oligarchové, gubernátoři, tajné služby, ti všichni se obracejí nahoru, protože jedině Kreml rozhoduje, kdo dostane zakázku, kdo přijde o majetek a kdo zůstane na svobodě. Lipsic říká, že válka tento systém paradoxně oslabuje. Putin se soustředí na frontu, každodenní arbitráž stagnuje a elity si začínají budovat vlastní horizontální vazby, aliance pro přežití v době, kdy centrum přestane fungovat.

Analytik Andrej Percev to v textu pro Carnegie Politika popsal střízlivěji: ruské elity už aktivně přemýšlejí o „tranzici“, tedy o tom, co přijde po Putinovi. Nemusí jít o puč ani o revoluci. Stačí, aby prezident ztratil schopnost rozhodovat, ať už zdravotně, politicky, nebo prostě proto, že systém přeroste jeho kapacitu. V tu chvíli zmizí poslední pojistka, která drží rivaly od sebe.

Devadesátá léta s drony

Lipsic přirovnává budoucí Rusko k devadesátým letům, ale v horší verzi. Tehdy se přerozdělovalo sovětské dědictví: továrny, doly, ropná pole. Nástroji byly pistole, granátomety a kriminální struktury. Dnes je koláč menší, ale zbraní je víc a jsou sofistikovanější.

V Rusku už existují paralelní ozbrojené struktury, které nejsou plně pod kontrolou armádního velení. Investigace Rádia Svobodná Evropa odhalila, že formace Redut funguje jako náborová a bojová síť řízená vojenskou rozvědkou GRU. BBC News Russian a Meduza zmapovaly skupiny Fakel, Potok a Plamja napojené na Gazprom. Wagnerovci sice po Prigožinově vzpouře formálně zanikli, ale model soukromé armády se rozšířil, ne zmenšil.

Lipsicova pointa je prostá: až se z fronty vrátí statisíce mužů se zkušeností zabíjet a s přístupem k vojenské technice, kdo je zaměstná? A kdo je zastaví, když se rozhodnou pracovat pro toho, kdo platí nejvíc?

Ekonomika, která žere sama sebe

Čísla potvrzují, že válka mění ruskou ekonomiku strukturálně, ne dočasně. Podle SIPRI plánoval Kreml na rok 2025 vojenské výdaje ve výši 15,5 bilionu rublů, tedy 7,2 % HDP. Atlantic Council popisuje klasický problém „zbraně versus máslo“: trh práce je extrémně napjatý, centrální banka drží vysoké sazby, aby zkrotila inflaci, a energetické příjmy se strukturálně propadly po ztrátě evropského trhu.

Lipsic tvrdí, že tato ztráta je nevratná, protože prostor obsadili jiní dodavatelé a Evropa se přeorientovala. Rusko sice přesměrovalo část exportu do Číny a Indie, ale za nižší ceny a s vyššími logistickými náklady. K tomu přibývají fyzické škody: ukrajinské drony od roku 2025 systematicky zasahují ruské rafinerie a exportní terminály. Reuters v březnu 2026 popsal, že útoky na baltické uzly Usť-Luga a Primorsk tlačí rafinerie ke snižování provozu a mohou vynutit i škrty v těžbě.

Výsledek? Ekonomika, která vypadá na papíře funkčně (HDP roste, nezaměstnanost je nízká), ale pod povrchem se přehřívá a ztrácí schopnost financovat cokoli jiného než válku.

Jak blízko je zlom

Důležitá korekce: Lipsicův scénář je nejtvrdší konec spektra. Varšavský think-tank OSW v květnové analýze 2026 popisuje sílící třenice uvnitř ruských elit, ale výslovně dodává, že odstranění Putina zůstává málo pravděpodobné, dokud drží loajalitu represivního aparátu. Carnegie mluví o postupném slábnutí, ne o náhlém zhroucení. Sám Lipsic přiznává, že rok 2026 je „zóna vysoké neurčitosti“, ne jistota kolapsu.

Rozdíl mezi ním a opatrnějšími analytiky není v diagnóze, ale v prognóze. Na tom, že systém eroduje, se shodnou. Na tom, jestli eroze skončí řízenou tranzicí, nebo nekontrolovaným rozpadem, se rozcházejí.

Co to znamená pro Česko

Pro střední Evropu není podstatné, jestli Lipsicův nejčernější scénář nastane přesně tak, jak ho popisuje. Podstatné je, že i mírnější varianta (oslabené, ale stále ozbrojené a nepředvídatelné Rusko) představuje bezpečnostní problém na desetiletí. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 popisuje ruské sabotážní pokusy na českém území. NATO mluví o intenzifikaci hybridních akcí proti spojencům. České ministerstvo zahraničí řadí Rusko mezi hlavní zdroje dlouhodobé destabilizace evropské bezpečnosti.

Válka na Ukrajině nevyrábí jen dnešní frontu. Vyrábí infrastrukturu pro nebezpečné Rusko i po Putinovi: ozbrojené veterány, paralelní silové struktury, ekonomiku závislou na válečných výdajích a elity, které se učí jednat bez centra. Lipsic to formuluje drasticky. Realita zatím postupuje tiše. Ale směrem, který popisuje.