Boeing dostal zelenou, Rusové jsou nahraní. Levná bomba JDAM s tryskovým motorem zasáhne cíl na 555 km

Začátkem dubna 2026 se nad zkušební oblastí odehrály dva lety, po nichž se z konceptu stala realita. Víceúčelový bojový letoun F/A-18E/F Super Hornet odhodil podvěšenou pumu, ta rozložila křídla, nastartovala malý proudový motor a letěla. Řízený let na vzdálenost zhruba 370 kilometrů, bezpečné oddělení od nosiče, navigace po celé trase. Podle NAVAIR program okamžitě přešel do další kvalifikační fáze zaměřené na integraci na palubě letadlových lodí. A ve veřejných rozpočtových podkladech amerického námořnictva se objevila položka, která z celého projektu dělá víc než prototyp: 35 kusů JDAM LR kitů pro fiskální rok 2026, první dodávka v květnu 2027.

Co přesně Boeing vyvinul

JDAM (Joint Direct Attack Munition) není samostatná bomba. Je to naváděcí sada, která se přišroubuje na existující neřízenou pumu a promění ji z volně padajícího kusu železa na GPS/INS naváděnou chytrou munici. Americká armáda a námořnictvo takové kity nakupují od konce devadesátých let a nasadily je prakticky v každém konfliktu posledních dvou dekád.

Základní JDAM má dosah kolem 28 kilometrů od bodu odhozu. Verze JDAM-ER přidává skládací křídla a natáhne klouzavý let na víc než 74 kilometrů. Obě varianty ale spoléhají na gravitaci a aerodynamiku, žádný vlastní pohon.

JDAM LR jde o generaci dál. Boeing vzal osvědčený formát pumy Mk-82 o hmotnosti 227 kg (500 liber) a přidal:

• skládací křídla vycházející z konstrukce JDAM-ER,
• kompaktní proudový motor s označením TDI J85,
• stávající letadlový interface rodiny JDAM, takže nosič nepotřebuje zásadní úpravy.

Výsledek? Zbraň, která po odhozu neklouzá, ale aktivně letí. Produktový list Boeingu uvádí dolet přes 555 km (300 námořních mil) s bojovou hlavicí. A v konfiguraci s palivovou nádrží místo hlavice, určené jako levný klamný cíl pro zahlcení protivzdušné obrany, dokonce přes 1 296 km (700 námořních mil).

Proč je „levná“, a proč to slovo potřebuje kontext

Říct o zbrani za zhruba 7,5 milionu korun, že je levná, zní absurdně. Jenže záleží na tom, s čím ji srovnáváte.

Rozpočtové podklady amerického námořnictva uvádějí cenu JDAM LR kitu na 300 000 až 306 000 dolarů za kus. Standardní naváděcí sada JDAM vychází v posledních fiskálních ročnících na 52 500 až 67 300 dolarů. JDAM LR je tedy zhruba pětkrát dražší než obyčejný kit, ale pořád se pohybuje v úplně jiné cenové lize než plnohodnotné střely dlouhého dosahu.

Pro srovnání: když Japonsko v lednu 2025 nakupovalo 16 střel JASSM-ER, oznámení DSCA uvádělo odhadovanou cenu 39 milionů dolarů za celý balík, tedy řádově miliony dolarů za kus. Storm Shadow od MBDA váží 1 300 kilogramů a patří do kategorie specializovaných zbraní pro údery do hloubky; oficiální cena není veřejná, ale odborné odhady ji řadí do podobného pásma.

Boeing to říká otevřeně: JDAM LR má „doplnit nedostatky v zásobách drahých stand-off střel“. Nejde o náhradu Storm Shadow nebo JASSM. Jde o to mít v arzenálu něco, čeho si můžete dovolit vyrobit stovky a tisíce kusů, a přesto tím zasáhnete cíl na 555 kilometrů.

Proč to komplikuje situaci Rusku

Ruská protivzdušná obrana, systémy S-300, S-400 a jejich námořní varianty, vytváří takzvané zóny A2/AD, kde je pro nepřátelské letouny extrémně nebezpečné operovat. Dosud platilo, že pokud chtěl americký nebo spojenecký pilot zasáhnout cíl hluboko za touto zónou, musel použít drahou střelu s plochou dráhou letu. Těch je omezený počet a každá spotřebovaná střela bolí rozpočet.

JDAM LR mění tuto rovnici. Pilot Super Hornetu odhodí pumu ze vzdálenosti stovek kilometrů od cíle, aniž by vůbec vstoupil do dosahu ruských raketových systémů. A protože kit stojí zlomek ceny JASSM, může jich letadlová loď nést výrazně víc.

Praktický dopad pro ruskou stranu: týlové sklady, logistické uzly, velitelská stanoviště, radarové pozice i námořní cíle, to všechno se najednou ocitá v dosahu zbraně, kterou si protivník může dovolit použít ve velkém množství. Ruská PVO by musela čelit nejen jednotkám drahých střel, ale i rojům levnějších naváděných pum s vlastním pohonem. A pokud Boeing dodá i verzi s klamnou nádrží místo hlavice, obránce navíc nebude vědět, která z přilétajících zbraní nese bojovou hlavici a která je jen návnada.

Bezprostřední hrozba to zatím není, veřejně nebyl oznámen export JDAM LR na Ukrajinu ani bojové nasazení. Ale perspektivně jde o problém, na který ruská obranná doktrína nemá jednoduchou odpověď. Zahlcení obrany množstvím je přesně ta strategie, proti které se centralizované systémy PVO brání nejtěžeji.

Kdy a kdo ji dostane

Časová osa je jasná: první dodávka v květnu 2027, prvním uživatelem bude U.S. Navy a její palubní letecké křídlo. Rozpočet počítá s 35 kusy v roce 2026 a dalšími 35 v roce 2027; zatím jde o kvalifikační a počáteční výrobní sérii, ne o masovou produkci.

Boeing přitom zdůrazňuje, že JDAM LR je kompatibilní se všemi letouny, které už umí nést standardní JDAM. To otevírá cestu k rychlé integraci na F/A-18, F-15E, F-16 i F-35. A právě tady začíná být téma zajímavé i pro Česko: české Gripeny procházejí modernizací zahrnující integraci zbraňových systémů pořizovaných i pro F-35 a první české F-35 mají dorazit na začátku příští dekády. Plné operační schopnosti se počítají na rok 2035. Standardní JDAM kity se přitom běžně exportují spojencům přes program FMS; v roce 2025 je Washington schválil například Izraeli a Japonsku.

Pro Ukrajinu je situace složitější. Washington už Kyjevu schválil dodávky jiných typů leteckých munic, ale JDAM LR mezi nimi veřejně nefiguruje. Rozhodnutí o případném exportu by záviselo na politické vůli, dostupné výrobní kapacitě a integraci na ukrajinské platformy.

Co přijde dál

Boeing v produktovém listu zmiňuje volitelný palubní generátor o výkonu 1,5 kW, který umožní napájet přídavné senzory, datový spoj nebo další avioniku. JDAM LR tedy není koncipovaná jako jednorázový design, je to platforma s růstovým potenciálem směrem k chytřejším verzím s koncovým naváděním nebo schopností zasáhnout pohyblivý cíl.

Celý příběh přitom nezačal letos. Už v říjnu 2023 Boeing a australská firma Ferra veřejně mluvili o „Powered JDAM“ jako o dlouhodosahové, levné a masově vyrobitelné derivaci. Od záměru k prvním rozpočtovým řádkům uběhly necelé tři roky. Na poměry amerického zbrojního průmyslu, kde programy běžně nabírají roky zpoždění (ostatně i u JDAM LR rozpočtový podklad zmiňuje měsíční skluz kvůli přerušení financování), je to tempo, které ukazuje, jak naléhavě Pentagon potřebuje zaplnit mezeru mezi chytrou bombou a drahou střelou.

Třicet pět kusů v první sérii nezní jako číslo, které změní rovnováhu sil. Ale třicet pět kusů je důkaz konceptu pro výrobní linku. A výrobní linka na zbraň za 7,5 milionu korun se škáluje nesrovnatelně snáz než linka na střelu za desítky milionů.