Okupovaný zmar a tvrdé represe: Rusové na dobytých územích kradou děti. Hrozí kolaps dodávek elektřiny i vody

Čísla z ukrajinského státního portálu Children of War mají k 7. srpnu 2026 jednoznačnou výpověď: 20 610 potvrzených případů deportací a nucených přesunů dětí, 2 425 navrácených. Každé číslo je jméno, rodina, přerušený život. A zatímco Moskva mluví o „integraci“ a „ochraně“, na okupovaných územích jihu a východu Ukrajiny se souběžně hroutí elektřina, voda i poslední zbytky normálního civilního života. Okupace tu neznamená jen vojáky na checkpointech. Znamená systém, který umí obyvatele kontrolovat rychleji, než jim umí zajistit základní služby.

Krádež, která nemá uvozovky

Slovo „krádež“ ve spojení s dětmi zní ostře. Jenže přesně tak mezinárodní pozorovatelé popisují, co se na okupovaných územích děje. Monitorovací mise OSN pro lidská práva v únorovém přehledu z roku 2026 uvádí, že okupační správa vystavuje děti ruskému vlasteneckému výcviku, militarizaci a válečné propagandě. Děti jsou násilně převáděny v rámci okupovaných území i přímo do Ruské federace, izolované od rodin a ukrajinského prostředí.

Nejde o abstrakci. V ruské Penze se letos v srpnu koná tábor Gvardějec, kam míří účastníci ze Záporožské oblasti a takzvané Doněcké lidové republiky. Program? Studium vojenských disciplín a techniky. Dětem je tak vnucována identita, kterou si nevybraly, a budoucnost, o které nerozhodly jejich rodiny. Evropská unie na to v květnu 2026 reagovala cílenými sankcemi proti 16 osobám a 7 entitám zapojeným do deportací, indoktrinace a militarizovaného vzdělávání ukrajinských dětí. Česko se v bezpečnostní dohodě s Ukrajinou výslovně zavázalo podporovat návrat deportovaných civilistů, především dětí, a zůstává součástí Mezinárodní koalice pro návrat ukrajinských dětí.

Návraty probíhají. Ale poměr 2 425 ku 20 610 mluví sám za sebe.

Pas, nebo zmiz

Represe na okupovaných územích nejsou nahodilé. Mají systém a právní rámec, byť vnucený. V březnu 2025 vydal Kreml dekret, který obyvatelům okupovaných částí Záporožské, Chersonské, Doněcké a Luhanské oblasti de facto říká: vezměte si ruský pas, nebo odejděte. Human Rights Watch to popsal jako ultimátum, které z lidí na jejich vlastní půdě dělá nelegální přistěhovalce.

Kdo odmítne, riskuje deportaci, ztrátu majetku i přístupu ke službám. Kdo přijme, stává se součástí ruského administrativního systému, a tím i potenciálním terčem mobilizace. Okupační správa Chersonské oblasti otevřeně nabírá do jednotek BARS s platem 210 000 až 240 000 rublů měsíčně a slibuje status veterána. Formálně jde o kontrakty. Fakticky, v prostředí, kde bez ruského pasu nemůžete prodat byt ani opustit území, je „dobrovolnost“ slovo s velmi tenkým obsahem.

Rozsah politické persekuce dokládá švédský analytický institut SCEEUS: k prosinci 2025 evidoval nejméně 4 884 politických vězňů v Rusku a na okupovaných územích, z toho zhruba 1 200 potvrzených případů přímo v okupovaných částech Ukrajiny. OHCHR k tomu přidává svědectví o svévolné detenci, mučení a sexualizovaném násilí na zadržených civilistech.

Jeden případ za všechny: krymský umělec a politický vězeň Bohdan Ziza byl v červenci 2026 převezen do trestanecké kolonie v Ulan-Ude v Burjatsku, přes šest tisíc kilometrů od domova. Po příjezdu strávil deset dní v karceru. Represe tu nekončí zatčením. Pokračují přesunem na druhý konec kontinentu.

Zabavené byty, ukradené životy

Okupace se netýká jen těl a dokumentů. Týká se i střech nad hlavou. Human Rights Watch v květnu 2026 zdokumentoval, jak ruská správa systematicky zabírá nemovitosti, jejichž majitelé utekli nebo odmítají ruské doklady. Byty a domy jsou prohlášeny za „opuštěné“ a přeregistrovány podle ruského práva. Pro jakýkoli majetkový úkon (prodej, dědictví, pronájem) je stále obtížnější obejít se bez ruského občanství.

Výsledek? Lidé, kteří před válkou vlastnili domov, se stávají bezprávnými na vlastním prahu. A ti, kteří odešli do bezpečí na ukrajinskou stranu, přicházejí o majetek na dálku, bez možnosti obrany.

Elektrárna na hraně, civilisté ve tmě

Záporožská jaderná elektrárna, největší v Evropě, je pod ruskou okupací od března 2022. Od té doby zažila devatenáct úplných výpadků napájení, sedm jen v roce 2026. 13. června ztratila vnější napájení a přešla na dieselgenerátory. 3. července se totéž opakovalo. Každý takový výpadek je ruská ruleta s jadernou bezpečností, ale také s životy civilistů v okolí.

Když vypadne elektřina, vypadne i voda, vytápění, komunikace. OHCHR výslovně uvádí, že nedostatek elektřiny na okupovaných územích připravuje civilisty o základní služby. Nejde o jednorázovou krizi. Jde o opakující se cyklus, který se v letech 2025 a 2026 prohlubuje. Masové výpadky zasahují velkou část Krymu i další okupovaná území, a přestože Moskva tato území prohlásila za součást Ruské federace, nedokáže jim zajistit ani spolehlivou dodávku proudu.

Priorita okupační správy je zřejmá: kontrola obyvatel, ne jejich bezpečí. Ruské dokumenty, ruské školy, ruské jednotky, to vše funguje. Voda z kohoutku a světlo v bytě? To je jiná kategorie.

Moskva na dobytých územích nebuduje stát. Buduje poslušnou zónu, kde se děti odvádějí do táborů, dospělí dostávají ultimáta a elektrárna se drží na nouzových generátorech. Slovo „zmar“ není nadsázka, je to popis stavu.