Video: Rusové dlouho nemohli zničit strategický most a zastavit Ukrajince. Pak nasadili zbraň, která ho se štěstím trefila a rozpůlila

Když 26. dubna 2022 dopadly první rakety na železnično-silniční most spojující Oděsu s jihem oblasti, šéf Ukrzaliznycje Oleksandr Kamyšin oznámil přerušení provozu příměstských vlaků. Nikdo tehdy netušil, že Rusko bude tentýž cíl atakovat znovu a znovu, měsíc po měsíci, rok po roce, a že klíčovou sekci stavby nakonec rozlomí zbraň, která původně nebyla navržena k ničení mostů.

Proč právě tento most

Most v Zatoce nese silnici H-33 a železniční úsek Karolino-Buhaz–Buhaz. Překlenuje Dněsterský liman a spojuje Oděsu s Bilhorod-Dnistrovským, Izmajilským a Bolhradským rajonem, tedy s celým jihozápadním cípem Ukrajiny, kudy vedou trasy k rumunské hranici a dunajským přístavům. Podle ukrajinské Státní agentury obnovy jde o tepnu, bez které je tranzit na trase H-33 fakticky blokován.

Pro Rusko představuje most lákavý cíl: vyřadit ho znamená odříznout celý region od hlavního města oblasti a donutit Ukrajinu přesměrovat dopravu na jedinou zbývající silnici M-15 přes Majaky. To je přesně ten druh logistického tlaku, který Moskva systematicky buduje útoky na přístavy, železnici i energetickou infrastrukturu.

Dva roky marných pokusů

Časová osa útoků ukazuje, jak těžké je zničit úzký, tvrdý bodový cíl konvenčními prostředky:

• 26. dubna 2022 – první raketový zásah, oděské úřady hlásí poškození.
• 27. dubna 2022 – druhý útok během 24 hodin, Ukrzaliznycja zastavuje příměstské vlaky.
• 2. května 2022 – další raketa, mluvčí Oděské oblastní vojenské správy potvrzuje pokračující ostřelování.
• Květen–červenec 2022 – opakované údery, most se pokaždé daří alespoň provizorně opravit.
• Únor 2023 – útok námořním dronem.
• 31. října 2024 – kombinovaný úder dvěma balistickými raketami Iskander-M/KN-23 a osmi střelami Ch-59/69, jak potvrdily Vzdušné síly Ukrajiny.

Iskandery jsou přesné a drahé. Střely Ch-59/69 mají dobrou navigaci. Přesto most po každém zásahu Ukrajinci opravili natolik, aby po něm mohl proudit alespoň omezený provoz. Rusko naráželo na problém, který zná každý vojenský plánovač: most je úzký lineární cíl s masivní ocelovou a betonovou konstrukcí a k jeho vyřazení nestačí zasáhnout vozovku, je třeba trefit nosný prvek nebo oporu.

Zbraň, která ho nakonec zlomila

V první polovině roku 2026 se Rusko podle otevřených zdrojů přiklonilo k jiné taktice. Místo drahých balistických raket nasadilo FAB s UMPK, klasické letecké pumy osazené kluzným modulem s GPS navigací. Odpalují se z letounů ve vzdálenosti 30 až 90 kilometrů od cíle, což je drží mimo dosah většiny ukrajinské protivzdušné obrany.

Jenže UMPK není chirurgicky přesná zbraň. Podle analýzy britského RUSI její přesnost kolísá v závislosti na účinnosti ukrajinského elektronického boje. Jde o levnou, masově vyráběnou munici, a právě v tom spočívá její síla i slabina zároveň. Proti rozlehlým plošným cílům, jako jsou sklady nebo kasárna, funguje spolehlivě. Proti mostní opoře široké několik metrů je to spíš loterie s opakovanými pokusy.

Nebyl to technologický průlom ani geniální taktický manévr. Byla to statistika: dostatečný počet levných bomb shozených na stejný cíl, dokud jedna z nich netrefila nosný prvek. Výsledkem bylo rozlomení kritické sekce mostu, ne vymazání celé stavby, ale kolaps jednoho konstrukčního pole, který stačil k tomu, aby se most stal neprůjezdným.

Co zbylo a co bude dál

Most není srovnaný se zemí. Stojí, ale nefunguje. Podle dokumentace zveřejněné na portálu Prozorro probíhá havarijní oprava, která zahrnuje dočasné opory, montáž nových ocelových nosníků, výměnu dilatačního závěru a zřízení provizorního průjezdu. Termín dokončení je stanoven na 31. prosince 2026. Plná rekonstrukce to ale není, jde o nouzovou obnovu nejpoškozenější části.

Ukrajina ovšem nečekala se založenýma rukama. Už v srpnu 2022, pouhé čtyři měsíce po prvních útocích, obnovila společně s Moldavskem 22 kilometrů dlouhou železniční trať Berezyne–Basarabeasca s očekávanou kapacitou kolem 10 milionů tun ročně. Kyjev tehdy výslovně uvedl, že jde o reakci na trvalé ruské útoky na most v Zatoce. A oficiální projektový dokument k silnici M-15 z prosince 2025 už počítá s tím, že M-15 je jedinou silniční spojnicí pro oblast mezi Dunajem a Dněsterským limanem.

Logistická válka, která nekončí

Vyřazení mostu v Zatoce není srovnatelné s poškozením Kerčského mostu, ten je klíčovou zásobovací trasou pro celý Krym a ruské síly na jihu. Zatoka má regionální význam. Ale právě v tom je podstata ruské strategie: systematicky ničit jednu logistickou tepnu za druhou, zdražovat a zpomalovat ukrajinský export i vojenské zásobování.

Námořní koridor z přístavů Velké Oděsy přitom dál funguje. Podle údajů Správy námořních přístavů Ukrajiny (AMPU) jím od spuštění prošlo 200 milionů tun nákladu, z toho 117,5 milionu tun zemědělské produkce. Jen za leden až duben 2026 to bylo 29,5 milionu tun včetně 16 milionů tun obilí. Oděský přístav funguje stabilně i přes rostoucí počet dronových útoků. Přístavy v Mykolajivské oblasti ale zůstávají mimo provoz, jejich obnovení závisí na bezpečnostní situaci a souhlasu armády.

Rusko most v Zatoce nezničilo jedním úderem. Lámalo ho dva roky raketami, střelami i drony a nakonec ho rozlomilo levnou pumou, která se trefila tam, kam měla. Ne díky přesnosti, ale díky vytrvalosti a objemu. Ukrajina mezitím vybudovala alternativy, opravuje co se dá a exportuje rekordní objemy přes moře. Most je symbol: lze ho poškodit, ale logistiku celé země jedním zásahem zastavit nelze.