Rusové pohltili Konstantinovku a pochodují na další město. Na jihu mezitím chystají blokádu Oděsy, kterou nechce nikdo bránit

Dva tisíce kilometrů fronty, dva kritické body. Na východě Kostiantynivka, kdysi padesátitisícové průmyslové město v Doněcké oblasti, které ruská armáda měsíce obrušuje a v červnu 2026 do něj konečně vtlačila útočné skupiny z více stran. Na jihu oděské přístavy, kudy od srpna 2023 prošlo dvě stě milionů tun nákladu, a kam teď míří stovky dronů a raket s cílem tu tepnu přiškrtit. Obojí se děje najednou. A právě v tom spočívá problém, se kterým si Kyjev neví rady: musí štěpit už tak tenké zásoby lidí, protivzdušné obrany a interceptorů mezi pevninu a pobřeží.

Kostiantynivka: pohlcení, které nemá jasný konec

Slovo „pohlcení“ přesně vystihuje to, co se s městem děje, jen ne ve smyslu rychlého dobytí. Jde o proces, který Rusko zdokonalilo u Bachmutu a Avdijivky: měsíce ostřelování, ničení zásobovacích tras, infiltrace malých skupin a postupné rozlamování obranných linií. ISW ve svých hodnoceních z 10. a 12. června popsalo ruské taktické zisky uvnitř města a konsolidaci některých pozic. Analytici DeepState prostřednictvím Ukrajinské pravdy potvrdili průniky z více směrů.

Úplné ovládnutí celé Kostiantynivky ale zatím ověřené není. Brigádní generál Bakulin ještě 15. června označil tvrzení o ruské kontrole nad částí města za předčasné. Kolem bojů navíc běží informační operace, účelově zveřejňované „vlajkové“ záběry a nadsazená tvrzení o okamžitém pádu. Realita je drsnější a pomalejší zároveň: město se dusí, ale ještě nedýchá naposledy.

Pro srovnání: od pádu Torecku v srpnu 2025 ruské síly postoupily ke Kostiantynivce zhruba o osm až deset kilometrů za deset měsíců. Avdijivku tlačily od října 2023 do února 2024. Bachmut se lámal přes deset měsíců. Tempo není bleskové, ale je soustavné, a právě ta soustavnost je to, co ukrajinskou obranu vyčerpává.

Další zastávka: Družkivka a brána ke Kramatorsku

Kostiantynivku DeepState přímo označuje za „bránu“ ke slovjansko-kramatorské aglomeraci. Pokud město padne, dalším logickým cílem je Družkivka, menší, ale klíčový logistický uzel, přes který vedou zásobovací trasy do Kramatorska i Slovjanska. Obě tato města jsou de facto posledními velkými ukrajinskými pozicemi v severním Donbasu.

Ruský vzorec je čitelný: nejdřív město logisticky přiškrtit, pak ho obrušovat dělostřelectvem a drony, nakonec vtlačit pěchotu do ruin. Družkivka je menší než Kostiantynivka, ale leží v terénu, který obráncům nabízí méně přirozených výhod. Pokud Rusko udrží současné tempo, tlak na ni může zesílit ještě během léta.

„Blokáda“ Oděsy: ne prstenec, ale škrticí smyčka

Na jihu se neodehrává klasická námořní blokáda, jakou si člověk představí z učebnic, žádný uzavřený prstenec válečných lodí kolem přístavu. Rusko na to po ztrátě křižníku Moskva, Hadího ostrova a dalších plavidel Černomořské flotily jednoduše nemá kapacitu. Bývalý zástupce náčelníka štábu ukrajinského námořnictva Andrij Ryženko v rozhovoru pro Ukrinform vysvětlil, že právě námořní miny, pobřežní systémy Neptune a ztráta Hadího ostrova Rusku zhatily jakýkoli obojživelný scénář.

Co ale Moskva dělá, je něco jiného a v jistém smyslu zákeřnějšího. Systematicky ničí přístavní infrastrukturu a útočí na lodě přímo v koridoru:

• 10. června zasáhly ruské drony dvě civilní lodě mířící do oděských přístavů; informaci potvrdil šéf Oděské oblastní správy Oleh Kiper.
• 22. června byla zasažena další tři civilní plavidla, včetně jedné potvrzené oběti.
• Od začátku roku 2026 USPA eviduje přes 631 útoků bezpilotními prostředky na přístavy a lodní dopravu.
• Od začátku invaze bylo poškozeno nebo zničeno 843 přístavních objektů a 172 civilních lodí.

Cíl je jasný: odradit rejdaře, zdražit pojištění plaveb a učinit koridor tak nebezpečným, že ho lodě přestanou používat. Ekonomická a palebná izolace místo fyzického obklíčení.

Proč je obrana jižního směru tak těžká

Formulace „nechce nikdo bránit“ je zkratka, která ale odráží reálný problém. Nejde o to, že by ukrajinští vojáci odmítali Oděsu hájit. Jde o to, že obrana mořského směru je technicky nesrovnatelně náročnější než boj na pevnině. Mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk v červnu vysvětlil podstatu: drony přilétající od moře se sestřelují hůř než nad souší, protože nad vodní hladinou chybí terénní krytí radarů a systémy protivzdušné obrany mají kratší reakční čas.

Ukrajina potřebuje pro obranu Oděsy nepřetržitý tok interceptorů a moderních systémů protivzdušné obrany. Jenže tytéž prostředky zoufale potřebuje i fronta u Kostiantynivky, Pokrovsku a dalších míst v Donbasu. Generální tajemník NATO Mark Rutte 17. června zdůraznil nutnost pokračovat v dodávkách interceptorů a připomněl českou muniční iniciativu. Česká vláda o dva dny později potvrdila pokračování komplexní podpory Ukrajině v rámci EU.

Problém ale není jen v množství techniky. Je v tom, že Rusko nutí Ukrajinu hrát na dvou šachovnicích současně, a na obou tahá za kratší konec.

Co to znamená pro Česko a svět

Oděský koridor není jen ukrajinská záležitost. Přes něj od srpna 2023 prošlo přes 117,5 milionu tun zemědělské produkce. Pokud by se Rusku podařilo koridor dlouhodobě ochromit, dopad pocítí i český spotřebitel, ne jako okamžitý nedostatek v regálech, ale jako tlak na světové ceny obilí, krmiv a logistické náklady. Vzpomínky na cenové šoky z roku 2022, kdy Rusko zablokovalo ukrajinské přístavy poprvé, jsou stále čerstvé.

Strategicky jde o víc než o obilí. Spojenci opakovaně říkají, že chtějí Ukrajinu udržet „v pozici síly“ pro případná jednání. Ztráta Kostiantynivky by otevřela cestu k posledním velkým městům Donbasu. Ochromení Oděsy by Ukrajinu připravilo o hlavní exportní tepnu. Obojí dohromady by drasticky zhoršilo vyjednávací pozici Kyjeva, a právě to je podle všeho ruský záměr.

Léto 2026 na Ukrajině není o jedné bitvě. Je o dvou simultánních kleštích, které se pomalu svírají.