Rusové pomalu rozebírají ukrajinský pevnostní pás na Donbasu. Všude jinde ale frontu prohrávají

19. března letošního roku vyrazilo na lymansko-borovské ose přes 500 ruských vojáků, 28 obrněných vozidel a více než stovka motocyklů, buggy a čtyřkolek. Cíl: prorazit severní přístup ke Slovjansku. Výsledek podle ukrajinského 3. armádního sboru: 405 mrtvých a raněných Rusů, nulový územní zisk. Přesto se právě tady, a o desítky kilometrů jižněji u Kostiantynivky, odehrává nejintenzivnější ruský tlak roku 2026. A přesto platí, že mimo tyto dvě osy Rusko na frontě ztrácí.

Co je vlastně „pevnostní pás“

Když se řekne ukrajinský pevnostní pás na Donbasu, nejde o jednu linii zákopů. Je to soustava čtyř měst (Slovjansk, Kramatorsk, Družkivka a Kostiantynivka), která tvoří hustě urbanizovaný obranný řetězec v severní části Doněcké oblasti. Lyman leží severovýchodně a funguje jako přístupová brána k severnímu kotvišti u Slovjansku. Kostiantynivka je naopak jižní hrot celého systému.

Ruské velení se na obě brány soustředí současně. Na severu tlačí většími mechanizovanými údery, na jihu kombinuje malé infiltrační skupiny s FPV drony, dělostřelectvem a klouzavými pumami. Analytici z ISW opakovaně zdůrazňují, že jde o taktický tlak, nikoli o operační průlom. Rozdíl je zásadní: taktický úspěch znamená obsazení bloku, ulice, kapsy. Operační průlom by znamenal kolaps celé obrany a volnou cestu na Kramatorsk. K tomu zatím nedochází.

Kostiantynivka: město v dronové kill zóně

Situace na jižní ose je vážnější, než by se mohlo zdát. Podle reportáže Hromadske proniklo do města přes sto ruských vojáků; velitel 19. armádního sboru potvrdil číslo kolem 130. Město není obklíčeno v klasickém smyslu, logistika formálně funguje. Jenže ta logistika vypadá úplně jinak než před rokem.

Zásobovací trasa z Kramatorsku do Kostiantynivky se proměnila v zónu smrti. Auta i bezosádková pozemní vozidla jsou rychle odhalována a ničena ruskými drony s optickými vlákny a retranslátory. Brigády proto zásobují pěšky. Zástupce velitele dronového praporu 93. mechanizované brigády řekl Hromadske Radiu, že asi 90 % ruských útoků zastavují právě ukrajinské drony, ale Rusové mají výhodu v dosahu FPV do týlu, kde narušují zásobování ještě desítky kilometrů za kontaktní linií.

Ukrajinské ministerstvo obrany reaguje fyzickým „zastřešováním“ silnic. V roce 2025 vzniklo po celé Ukrajině 534 kilometrů protidronových konstrukcí, z toho 92 kilometrů v Doněcké oblasti. Letos v dubnu se na dvou klíčových doněckých trasách přidávalo dalších 25 kilometrů. Logistika se stala frontovou disciplínou.

Lyman: nejvyšší aktivita, nejmenší postup

Na severní ose je obraz paradoxně opačný. Ruská aktivita je podle mluvčího ukrajinského velení Viktora Trehubova nejvyšší ze všech úseků fronty, a přesto bez postupu. Březnový masivní útok s více než 500 vojáky skončil debaklem. Dominantní výšiny v prostoru Slovjansku, připravené obranné linie a řeka Siverskyj Donec dělají z lymanského směru tvrdý oříšek i pro početně silnějšího útočníka.

Srovnání s předchozími bitvami ukazuje, co Rusko čeká. Avdijivka padla po čtyřech měsících rozhodující fáze ofenzívy, Torecek (Dzeržynsk) po sedmi a půl měsících. Kostiantynivka je větší, je součástí víceměstské aglomerace a její pád by automaticky neznamenal kolaps celého pásu. Ukrajinský důstojník u Kostiantynivky to shrnul jednou větou: postup se tam počítá na dva až tři metry.

Kde Rusko ztrácí

Zatímco na Donbasu Moskva koncentruje síly, jinde jí fronta ujíždí. Ukrajinské protiútoky v zimě a na jaře 2026 osvobodily přes 400 čtverečních kilometrů na jihu. Velká část Kupjansku se vrátila pod ukrajinskou kontrolu. Od konce dubna Ukrajina získala několik obcí v západní Záporožské oblasti. A podle ISW Rusko v dubnu 2026 utrpělo čistou územní ztrátu, poprvé za dlouhou dobu zabralo méně, než o kolik přišlo. Celofrontový průměr za první čtyři měsíce roku spadl na 2,9 čtverečního kilometru denně.

Tohle číslo je klíčové. Kremelská rétorika stojí na obrazu armády, která postupuje po celé frontě. Realita je jiná: Rusko si musí vybírat mezi krytím jižní fronty, obranou Kupjansku a tlakem na pevnostní pás. Všechno najednou nezvládá.

Český kontext: munice na doněckém bojišti

Do tohoto obrazu zapadá i česká muniční iniciativa. Od svého spuštění dopravila na Ukrajinu 4,4 milionu kusů velkorážové munice, pro rok 2026 má nasmlouváno kolem milionu kusů, z nichž asi polovina už dorazila. Generální tajemník NATO Mark Rutte v dubnu výslovně uvítal pokračování české iniciativy a zdůraznil, že aliance „nesmí ztratit pozornost směrem k Ukrajině“. Která konkrétní várka skončí u Lymanu nebo Kostiantynivky, veřejné zdroje nedokládají, ale vzhledem k tomu, že jde o jedny z nejintenzivnějších dělostřeleckých úseků fronty, je velmi pravděpodobné, že se Českem zajištěná munice na doněcké bojiště dostává.

Obě části příběhu platí současně, jen na jiném měřítku. U Kostiantynivky a Lymanu Rusko ukrajinskou obranu obrušuje po metrech, kapsách a silnicích, draze a pomalu, ale vytrvale. Na úrovni celé fronty mu ale tato lokální investice nestačí na to, aby válku vyhrávalo. Spíš ji prohrává všude tam, kam se nedívá.