Rusové přestávají věřit státní TV, hlavně fanatika Solovjova už nemůžou vystát. Přepínají na estrády a YouTube

V dubnu 2024 obsadil pořad „Večer s Vladimirem Solovjovem“ v týdenním žebříčku sledovanosti 18. a 19. místo. O dva roky později, ve stejném dubnovém týdnu 2026, se propadl na 68. a 96. příčku. Není to výpadek jednoho večera ani sezónní výkyv. Je to symptom něčeho většího: ruské publikum přestává aktivně vyhledávat válečně-politickou propagandu v její televizní podobě. A pro Kreml je to drahá ztráta, i když ne taková, jakou by si přáli jeho odpůrci.

Čísla, která Kreml nechce slyšet

Analýza serveru Explainer nad daty měřicí agentury Mediascope ukazuje, že mezi lednem a dubnem 2026 klesla sledovanost Rossija 1, NTV i Pervého kanálu v průměru o 14 %. Nejhůř dopadla NTV, ztráta kolem třetiny publika. Solovjov, donedávna vlajková loď kremelského prime-timu, se z elitní dvacítky propadl k hranici první stovky.

Jenže nejde o náhlý kolaps. Trend běží minimálně od roku 2017. Podle analýzy serveru Pointmedia nad stejnými daty Mediascope přišly nejpopulárnější pořady státní televize za sedm let o zhruba 25 až 26 milionů diváků, pokles kolem 40 %. Po zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v únoru 2022 přišel krátký mobilizační nárůst, ale rychle se vyčerpal. Rok 2026 je jen další, tentokrát už velmi viditelná fáze opotřebení.

Estrády místo frontových zpráv

Co se dostalo na místo Solovjova? Varietní show. V dubnu 2026 ovládly špičku žebříčku pořady „Písně od vší duše“ a „Ahoj, Andreji“, lehká zábava, zpěv, nostalgie. Před dvěma lety přitom vrcholu dominovaly zpravodajské formáty: „Místní čas“, „Vesti ve 20:00″, „Vesti týdne“.

Posun je výmluvný. Rusové nepřestali zapínat televizi, podle průzkumu VCIOM z přelomu let 2024 a 2025 sleduje televizní pořady alespoň občas 82 % populace a 57 % denně. Přestali ale dobrovolně trávit večery u agresivního válečného zpravodajství. Únava z nekonečné repetice kremelských narativů je zřejmě silnější než loajalita k formátu. Podle Levada Center televizi jako důvěryhodný zdroj informací uvádějí hlavně starší, chudší a výrazně proputinovsky naladění respondenti. Mladší a městské publikum odchází jinam.

YouTube, který odmítá zemřít

Tím „jinam“ je z velké části YouTube. Průměrná měsíční sledovanost platformy v Rusku stoupla z 89 milionů v první polovině 2022 na téměř 96 milionů v první polovině 2024, tedy v době, kdy Kreml postupně přitahoval šrouby. Ani po tvrdším zásahu přes státní DNS systém NSDI v únoru 2026 YouTube nezmizel: v lednu 2026 měl stále téměř 66 milionů měsíčních uživatelů.

Zákaz prostě není hermetický. Pomáhají VPN, alternativní DNS servery a technická vynalézavost. Podle serveru The Insider problém spočívá v odstraňování záznamů z blokovacího systému, ne ve skutečném odpojení od globálního internetu. Meduza navíc popisuje, že VPN si nechávají zapnutou permanentně i lidé blízcí státní správě a regionálním elitám. Kreml o tom ví a ví i to, že internetové restrikce jsou mimořádně nepopulární.

Stát proto nesází jen na represi. Podle Kommersantu dostala společnost VK v roce 2025 z federálního rozpočtu 39,5 miliardy rublů, v přepočtu přes 9 miliard korun, na vývoj „národní videoplatformy“. Cílem je přesměrovat publikum na domácí alternativu. Zatím to ale nefunguje dost rychle.

Co to znamená pro Kreml, a pro nás

Bylo by lákavé číst propad Solovjova jako důkaz masového prozření. Tak jednoduché to není. Levada ukazuje, že lidé čerpající zprávy z televize výrazně častěji schvalují Putina a věří, že země jde správným směrem. Tvrdé jádro státní propagandy drží, jen se zmenšuje. Slábne schopnost televize oslovit široké publikum napříč generacemi a sociálními skupinami. A při krizových událostech, jako byla smrt Navalného nebo teroristický útok v Crocus City Hall, část publika skokově přepíná na nezávislý ruský YouTube. Lidé neodmítají téma války jako takové. Odmítají ho konzumovat permanentně v oficiálním balení.

Pro české prostředí to neznamená konec hrozby. Spíš změnu kanálu. BIS už v březnu 2024 odhalila síť Voice of Europe financovanou Ruskem a zaměřenou na ovlivňování evropského veřejného mínění. Ve výroční zprávě za rok 2024 kontrarozvědka konstatuje, že hlavní platformou dezinformací zůstávají sociální sítě a alternativní média. Slábnoucí domácí sledovanost Solovjova neznamená slábnoucí export kremelských narativů, ten už běží hlavně online a přes lokální přenašeče.

Nejdůležitější na celém příběhu není, že Rusové „prozřeli“. Je to, že Kreml poprvé za dekádu ztrácí nástroj, který uměl masově a levně distribuovat jednotný výklad reality. Nahradit ho bude stát víc peněz, víc represe a víc času. A výsledek je nejistý.