Rusové si prožili peklo. V klidu pálili z největšího minometu světa a Ukrajinců si všimli, až když bylo pozdě

Zbraň vážící přes 27 tun, schopná vrhat 130kilogramové miny na opevněné bunkry, stála rozvinutá na palebném postavení. Pracovala přesně tak, jak byla navržena, pomalu, metodicky, s hlavní sklopenou dozadu na základovou desku. Jenže právě tahle fáze, kdy Tulpán dělá to, kvůli čemu existuje, je zároveň okno, ve kterém je nejzranitelnější. Piloti FPV dronu z 118. mechanizované brigády to okno využili. Záběr z kamery útočného dronu, zveřejněný na facebookové stránce Sil obrany jihu Ukrajiny 30. dubna 2026, ukazuje přímý náraz a následky zásahu.

Obléhací monstrum z jiné éry

2S4 Tulpán není artilerie v běžném slova smyslu. Je to specialista na jeden úkol: rozbíjet to, co jiné systémy rozbít nedokážou. Betonové kryty, fortifikace, bunkry zapuštěné hluboko v terénu. Jeho 240mm ráže je největší minometná ráže v aktivní službě na světě a standardní tříštivo-trhavá mina o hmotnosti 130 kg dokáže prorazit strop, který odolá běžné 152mm houfnici.

Jenže za tuto ničivost platí cenou, která se v éře dronů stává fatální:

• Kadence: přibližně 1 rána za minutu
• Dostřel: 9,65 km standardní municí, až 18 km s aktivně-reaktivní
• Rozvinutí: zbraň se sklápí dozadu na zem, systém je při střelbě statický
• Pancéřování: chrání jen proti střepinám a lehkým zbraním

Pro srovnání, běžná ruská samohybná houfnice 2S19 Msta-S střílí 6–8 ran za minutu na vzdálenost přes 24 km a po salvě může okamžitě měnit pozici. Tulpán nic z toho neumí. Je pomalý, hlučný a po výstřelu potřebuje čas, než se sbalí a odjede.

Proč je každý ztracený kus problém

Podle přehledu citujícího data IISS disponovalo Rusko v únoru 2024 pouze 39 kusy Tulpán v aktivní službě a dalšími 160 ve skladech. Skladové zásoby ovšem neznamená okamžitou bojeschopnost, jde o stroje z osmdesátých let, které vyžadují revizi, náhradní díly a vycvičenou obsluhu.

Databáze Oryx evidovala k únoru 2025 nejméně 55 vizuálně potvrzených ztrát 2S4. Oryx přitom výslovně upozorňuje, že počítá výhradně případy doložené fotografií nebo videem, skutečné číslo je vyšší. Při 39 aktivních kusech to znamená, že Rusko muselo opakovaně sahat do skladových zásob jen proto, aby systém na frontě vůbec udrželo.

Lov Tulpánů není náhoda, ale vzorec

Zásah batalionu SIRIUS není ojedinělý úspěch. V únoru 2025 hlásily ukrajinské síly zničení Tulpánu u Torecku, 24. února provedl 426. prapor bezpilotních systémů koordinovaný útok kombinací kamikaze dronu a dorážky bombardérem, v březnu zasáhl další kus v Charkovské oblasti pluk Achilles. Pokaždé stejný scénář: průzkumný dron najde rozvinutý systém, fixuje pozici, útočný dron dorazí dřív, než posádka stihne reagovat.

Batalion SIRIUS přitom není ad hoc skupina nadšenců. Podle reportáže TSN z léta 2025 jde o trvale nasazenou jednotku 118. brigády na záporožském směru, která zajišťuje vyhledávání cílů, bombardování pozic, minování i boj o „malé nebe“ proti ruským dronům. Právě tato kombinace průzkumné a úderné kapacity v jedné jednotce dělá lov těžké techniky systematickým.

Zbraň na bunkry, která sama žije v bunkru času

Proč Rusko Tulpán vůbec nasazuje, když je tak zranitelný? Protože pořád řeší úkol, který jiné systémy zvládají hůř: ničení hluboko zapuštěných krytů, železobetonových stropů, pozic za terénní překážkou. Tulpán navíc umí střílet naváděnou municí Smelčak s laserovou korekcí, tedy přesně zasáhnout konkrétní bod, ne jen zasypat oblast.

Problém je, že tato schopnost vyžaduje čas. Čas na rozvinutí, čas na zaměření, čas na výstřel, čas na sbalení. A v éře, kdy FPV dron překoná vzdálenost několika kilometrů za desítky sekund, je čas to jediné, co rozhoduje o přežití.

Zbraň stavěná na rozbíjení bunkrů dnes sama přežívá jen tehdy, pokud ji protivník nestihne najít v řádu minut. U Tulpánu to okno stačilo, a posádka se o tom dozvěděla ve chvíli, kdy už nebylo kam uhnout.