Stačilo málo a celá ukrajinská jednotka byla smazána. Ale byla rychlejší a ruskou zbraň z pekla spálila

Koncem ledna 2026 zveřejnil 1. prapor bezpilotních systémů „Hyzhaky Vysot“ z 59. ukrajinské brigády video, které ukazuje přesně ten typ střetu, jenž dnes definuje válku na východní Ukrajině. Na záběrech je TOS-1A Solncepjok, ruský těžký termobarický raketomet schopný jedinou salvou srovnat celý zákopový systém, zamaskovaný bílým nátěrem, chráněný elektronickým bojem a přesto zasažený dvěma FPV drony dřív, než mohl splnit svůj úkol. Systém nebyl zcela zničen, ale podle praporu utrpěl těžké poškození a musel být vyřazen z boje. Rozdíl mezi katastrofou a úspěchem se měřil na rychlost jednoho úderového cyklu: detekce, potvrzení cíle, vypuštění dronu, průnik rušením, zásah.

Co je „zbraň z pekla“ a proč se jí pěchota bojí

TOS-1A Solncepjok je těžký plamenometný systém na podvozku tanku T-72. Nese 24 termobarických raket, které při dopadu nevybuchují jako klasická munice, nejprve rozptýlí aerosolový oblak paliva a teprve pak ho iniciují. Výsledkem je kombinace extrémní tlakové vlny a teploty, kterou Rostec sám uvádí kolem 2 000 °C v epicentru. Proti opevněným pozicím, zákopům a městské zástavbě jde o jednu z nejničivějších konvenčních zbraní v ruském arzenálu.

Jenže za tuto ničivost platí Rusové konkrétní daň: standardní dosah TOS-1A činí přibližně 6 kilometrů, novější rakety posouvají hranici k deseti. To znamená, že aby mohl pálit, musí se dostat nebezpečně blízko k linii kontaktu, blíž než běžné raketometné systémy typu Grad nebo Uragan.

Maskování a rušení nestačily

Podle popisu praporu „Hyzhaky Vysot“ a shrnutí Defence Express odhalila TOS-1A sousední ukrajinská jednotka. Konkrétní metoda detekce zveřejněna nebyla, ale bílý zimní nátěr zjevně nestačil proti průzkumné síti. Na cíl byly nasazeny dva FPV drony. Rušení bylo na záběrech patrné: signál jednoho z dronů byl zjevně degradován. Přesto druhý dron pronikl a zasáhl.

Proč rušení nezastavilo útok úplně? Technická analýza Armada International z února 2026 popisuje ruské video-jammery jako lokální, pásmově omezené systémy. Levnější typy pokrývají vždy jen jedno frekvenční pásmo a jejich reálný dosah bývá jen několik kilometrů. Scénář „jedno FPV narušeno, druhé projde“ odpovídá přesně tomuto omezení. Elektronický boj na frontě není neprůstřelná bublina, je to pravděpodobnostní hra, kde každý další dron zvyšuje šanci na průnik.

Vzácná a drahá ztráta z tenčící se flotily

TOS-1A není běžný kus techniky. Americká vojenská zpravodajská analýza TRADOC z roku 2024 odhadovala předválečnou zásobu na 48 kusů. Oryx, který eviduje vizuálně potvrzené ztráty, nyní počítá 36 zničených, poškozených nebo ukořistěných TOS-1A a dalších 9 přebíjecích vozidel TZM-T. Rusko sice flotilu doplňuje, v listopadu 2024 i listopadu 2025 převzala armáda neupřesněné nové série, ale jde o drahou a pomalou výrobu. Každá další ztráta bolí víc než odepsané bojové vozidlo pěchoty.

Právě proto Rusové podle TRADOC změnili taktiku: TOS-1A posílají dopředu po jednom, pohyb kryjí dělostřelectvem a na palebné pozici zůstávají co nejkratší dobu. Rostec mezitím přidává protidronové mřížky a boční ochranu. Ani jedno z toho ale neřeší základní problém, systém se musí přiblížit.

Dronová vrstva, která sahá stále dál

Zásah 59. brigády není izolovaný úspěch. Ukrajinské ministerstvo obrany řadí tuto brigádu mezi jednotky napojené na projekt Drone Line, doktrínu, která má udržovat stálou dronovou úderovou zónu 10 až 15 kilometrů před ukrajinskými pozicemi. A dosah se posouvá dál:

• V únoru 2026 ministerstvo obrany potvrdilo nasazení FPV dronů na optickém vlákně s dosahem přes 30 km, imunních vůči rušení.
• V dubnu 2026 proběhly polní testy nové generace FPV s dosahem 25 km a schopností operovat pod různými typy elektronického boje.
• Výrobci připravují cívky optického vlákna na 25 a 30 km.

Pro TOS-1A to znamená, že bezpečný prostor se zmenšuje nejen na palebné čáře, ale i při přesunech, nabíjení a čekání v týlu. Systém navržený pro dosah 6–10 km čelí dronům, které ho dnes mohou zasáhnout na trojnásobku jeho vlastní palebné vzdálenosti.

O přežití rozhoduje rychlost řetězce, ne pancíř

Tento střet ukazuje něco obecnějšího než zničení jednoho kusu techniky. Dnes na frontě nerozhoduje tloušťka pancíře ani kalibr hlavně, rozhoduje, která strana rychleji uzavře celý cyklus od detekce po zásah, a to pod aktivním elektronickým bojem protivníka. TOS-1A je extrémně nebezpečný v okamžiku odpalu. Ale aby odpálil, musí přežít cestu na palebnou pozici, rozbalení a zaměření. A právě v tomto okně je dnes zranitelnější než kdykoli předtím.

Zamaskovaný Solncepjok stál připraven k palbě, která mohla smazat celou pozici. Dva drony za zlomek jeho ceny ho zastavily. Ne proto, že by byl špatně chráněný, ale proto, že ukrajinská strana byla o jeden krok rychlejší v řetězci, který dnes válku definuje.