Rusové si vymýšlí vítězství, postupují 25krát pomaleji než loni. Na výhru nad Ukrajinou mohou zapomenout

Dne 30. června 2026 se stalo něco, co ruská státní televize nezmínila. Podle denní analýzy CTP/ISW toho dne ani ruské, ani ukrajinské síly nezaznamenaly jediný potvrzený územní zisk. Nula kilometrů čtverečních na obou stranách. Fronta se nehýbala. A přesto Vladimír Putin jen den předtím na veřejném vystoupení opakoval, že ruské jednotky postupují vpřed a situace se vyvíjí příznivě. Mezi tím, co Kreml říká, a tím, co se děje v terénu, zeje propast tak hluboká, že ji už nedokážou překlenout ani propagandistické záběry upravené umělou inteligencí.

Čísla, která Kreml nechce slyšet

Průměrné tempo ruského postupu v Doněcké oblasti za červen 2026 činí 3,79 km² denně. V srpnu 2025 to přitom bylo 16,65 km² denně, tedy zhruba čtyřikrát víc. Jenže i srpnové tempo bylo z hlediska kremelských cílů žalostně pomalé. K dobytí zbytku Doněcké oblasti, kterou Moskva považuje za „svou“, zbývá přibližně 5 305 km². Aby Rusko stihlo tento prostor obsadit do vlastního termínu 31. prosince 2026, muselo by okamžitě zrychlit na asi 28,8 km² denně. To je 7,6násobek současného tempa a stále ještě téměř dvojnásobek toho nejrychlejšího období z loňského léta.

Jinak řečeno: při dnešní rychlosti by dobytí zbytku oblasti trvalo přibližně 1 400 dní. Tedy skoro čtyři roky. A to za předpokladu, že by se Ukrajina přestala bránit, což se evidentně neděje. Formulace v titulku o pětadvacetinásobném zpomalení není přímým poměrem dvou konkrétních měsíců, ale odráží propastný rozdíl mezi tím, co by Kreml potřeboval, a tím, co jeho armáda reálně zvládá. Potřebné tempo je dnes tak vzdálené od skutečnosti, že jakýkoli násobek vypadá spíš jako abstrakce než jako vojenský plán.

Patnáct propadlých termínů a kultura „krásných hlášení“

Podle analýzy CTP/ISW, která se opírá i o výčet ukrajinského prezidenta Zelenského, Kreml od roku 2022 stanovil patnáct termínů pro dobytí Doněcké oblasti. Všechny do jednoho prošly bez splnění. Reakce Moskvy je pokaždé stejná: termín se potichu posune, rétorika zůstane vítězná.

Tento mechanismus má konkrétní důsledky přímo na frontě. CTP/ISW popisuje, jak nerealistické cíle shora tlačí velitele k podávání „krásných hlášení“, zkreslených zpráv o úspěších, které neodpovídají skutečně drženému terénu. Vojáci vztyčují vlajky na pozicích, které nedokážou udržet. Propagandistické kanály šíří záběry upravené umělou inteligencí jako důkaz postupu. A Putin na základě těchto nafouknutých hlášení nastavuje další nerealistické cíle. Kruh se uzavírá.

Příznačné je, že i ruští vojenští blogeři, obvykle loajální vůči Kremlu, začínají tuto fasádu narušovat. 30. června jeden z nich nepřímo vyvrátil Putinova tvrzení o rychlém postupu u Kupjansku. Když vlastní příznivci korigují oficiální linii, něco se láme.

Válka, kterou nelze vyhrát ani ukončit

Meduza už v únoru 2026 formulovala stav konfliktu jednou větou: ani jedna strana nemůže válku vyhrát a ani jedna ji nemůže ukončit. Dronová revoluce proměnila bojiště v prostor, kde je každý pohyb obrněné techniky sebevražedný, kde se útočí malými infiltračními skupinami a kde i úspěšný průlom neznamená schopnost ho udržet.

V červnu pak tatáž redakce upozornila, že hlavní bitva se odehrává v úzkém prostoru kolem Kramatorsku a že Ukrajina má reálnou šanci město udržet přes celý rok 2026. Mimo tento sektor ruský postup spíše stagnuje. Putinův obraz „ofenzívy všude“ je fikce; skutečný tlak se koncentruje na několik málo kilometrů fronty, kde Ukrajina díky zkrácení obranných linií dokáže soustředit síly.

Pro srovnání: v srpnu 2025 Ukrajina držela zhruba čtvrtinu Doněcké oblasti, asi 6 600 km². Dnes zbývá 5 305 km². Za téměř rok intenzivních bojů, desítek tisíc mrtvých a obrovského materiálního vyčerpání Rusko ukouslo zhruba 1 300 km², plochu menší než okres Brno-venkov.

Únava, kterou nelze zakrýt vlajkami

Nejsilnější signál nepřichází z fronty, ale z ruského internetu. CTP/ISW s odkazem na Meduzu zaznamenala přes 137 tisíc vyhledávání dotazu „kdy skončí válka“ na Yandexu za jediný týden 22.–28. června. Je to nejvyšší číslo od 24. února 2022, tedy od samotného začátku invaze. Největší koncentrace přišla z Moskvy a Petrohradu, tedy z měst, která se Kreml nejdéle snažil od války izolovat.

Průzkumy Levada Centra doplňují obraz:

• 74 % Rusů stále formálně podporuje kroky ozbrojených sil
• 60 % ale chce přejít k mírovým jednáním
• 54 % považuje za možné přerůstání konfliktu ve střet s NATO
• Putinova důvěra v otevřeném dotazu klesla na 40 %, o 8 procentních bodů méně než v listopadu 2025

Týdenní průzkum FOM pak ukazuje, že po velkém ukrajinském úderu na Moskevskou oblast Putinovo schvalování spadlo z 69 na 54 procent a od února 2026 má klesající trend. Sama o sobě tato čísla válku nezastaví. Ale zvyšují tlak na Kreml, aby veřejnosti prodával alespoň symbolické úspěchy, a právě proto vznikají „krásná hlášení“, vlajky na neudržitelných pozicích a záběry generované umělou inteligencí zachycující neexistující průlomy.

Co to znamená pro Česko

Pro českou bezpečnostní politiku z toho plyne jeden zásadní závěr: válka na Ukrajině není epizoda, která brzy skončí. Je to víceletý konflikt, v němž Rusko sice nedokáže zvítězit, ale dokáže ničit. Podpora Kyjevu (munice, drony, výcvik, protivzdušná obrana) musí být plánována jako dlouhodobý bezpečnostní závazek, ne jako jednorázová pomoc.

Kreml dnes neprodává hotové vítězství. Prodává příběh o vítězství, který musí běžet rychleji než jeho vlastní armáda. A ta armáda se zastavila na 3,79 km² denně.