„Rusové si žijí lépe než v EU,“ chvástá se Putin a mluví o vítězství, ale Krym i týl jsou v rozkladu

Dne 4. června zasáhl ukrajinský dron ropný terminál v Petrohradu a přilehlou námořní základnu. O den později vyšel Vladimir Putin na pódium Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra a začal sypat čísla o síle ruské ekonomiky, odolnosti vůči sankcím a nevyhnutelném vítězství na frontě. Týden nato stáli lidé v Jevpatorii ve frontě u jediné fungující čerpací stanice. Tři scény z jednoho Ruska, a každá vypráví jiný příběh.

Čísla, která si Putin vybral

Na PMEF 5. června Putin přednesl ekonomickou obhajobu, která zněla sebevědomě. Ruský HDP v dubnu meziročně vzrostl o 1,3 %, za leden až duben o 0,2 %. Inflace má letos klesnout k 5,2 %. Reálné mzdy za pět let stouply o 30 %. Státní dluh činí 16,4 % HDP, rozpočtový deficit 2,6 %. Tohle všechno shrnula agentura TASS jako důkaz, že ekonomika je jen „zbrzděná“, nikoli v krizi.

Pak přišlo srovnání s Evropou, a tady začíná problém. Putin použil deficit EU 3,1 % HDP a dluh 81,7 % HDP. Jenže podle Eurostatu je 3,1 % deficit celé EU, zatímco 81,7 % je opět dluh celé EU, nikoli eurozóny, o které Putin rétoricky mluvil. Eurozóna měla deficit 2,9 % a dluh 87,8 %. Kreml si prostě vybral z každého koše to, co se hodilo.

A hlavně: nic z toho neříká, jak se žije běžné ruské domácnosti ve srovnání s českou nebo německou. Putin nesrovnával kupní sílu, spotřebu ani kvalitu služeb. Srovnával fiskální ukazatele států, což je jako tvrdit, že firma s nižším dluhem automaticky lépe platí zaměstnance. Navíc jen tři týdny před fórem ruská vláda sama seškrtala odhad růstu HDP pro rok 2026 z 1,3 % na 0,4 % a přiznala, že první čtvrtletí skončilo kontrakcí o 0,3 %. O tom Putin na pódiu nemluvil.

Vítězství, které se nedostavuje lineárně

Vedle ekonomiky Putin budoval obraz armády na postupu. 4. června řekl, že Trumpovy návrhy mohou fungovat, pokud Kyjev přistoupí na kompromis, jinak je Rusko připraveno bojovat dál. 5. června odmítl smysl schůzky se Zelenským, pokud by jejím cílem bylo jen zastavit ruský postup. A 12. června na setkání s účastníky „speciální vojenské operace“ prohlásil, že ruské síly postupují „krok za krokem“ každý den a „dosáhnou osvobození všech území“.

K tomu přidal konkrétní číslo: pod kontrolou Kyjeva prý zůstává méně než 15 % území Doněcké lidové republiky. Zní to jako těsně před cílem. Jenže Russia Matters s odkazem na mapová data Institutu pro studium války uvádí, že za čtyři týdny do 3. června Rusko vykázalo čistou územní ztrátu. Postup „krok za krokem“ se v součtu proměnil v krok zpět.

Načasování tvrdé rétoriky není náhodné. Kreml 9. června přiznal, že telefonát Putin–Trump není v plánu, ale američtí vyjednavači Witkoff a Kushner zůstávají v kontaktu s oběma stranami. Podle nás jde o klasickou vyjednávací kotvu: čím víc Putin mluví o nevyhnutelném vítězství, tím vyšší cenu může požadovat u případného jednacího stolu.

Krym bez benzínu, Petrohrad pod drony

Zatímco Kreml prodával obraz síly, realita na poloostrově vypadala jinak. Reuters 11. června popsal Sevastopol, kde na většině čerpacích stanic nebyl benzín. V Jevpatorii fungovala jediná pumpa, před ní fronta. Úřady už dříve zavedly přídělový režim na pohonné hmoty a objevily se i výpadky některých potravin.

Příčina je logistická: palivo do Krymu proudí převážně po silnici a železnici přes okupovaná území severně od poloostrova. Právě tyto trasy Ukrajina systematicky narušuje drony. Námořní dodávky přes terminál ve Feodosii byly přerušeny po dubnovém úderu. Krym se tak ocitl v palivové pasti, ne kvůli nedostatku ropy v Rusku, ale kvůli neschopnosti ji bezpečně dostat na místo.

A nejde jen o Krym. Den před Putinovým hlavním vystoupením na fóru zasáhl ukrajinský dron ropný terminál přímo v Petrohradu. Putin sám následně uznal, že některé drony „proniknou“, a slíbil posílení protivzdušné obrany. Přiznání zranitelnosti z úst prezidenta, který o hodinu později mluví o vítězství, je kontrast, který nepotřebuje komentář.

Co to znamená pro vyjednávání

Dvojí tvář Kremlu (triumfalismus na pódiu, fronty u pump a drony nad terminály) má přímý dopad na šance na mírová jednání. Putin veřejně říká, že schůzka bez předem připravené dohody nemá smysl, a prezentuje pokračující postup. Zároveň ale jeho zázemí nese rostoucí náklady, které nelze skrýt ani před vlastním obyvatelstvem.

Pro českou bezpečnost to podle nás znamená spíš nižší šanci na rychlou, stabilní dohodu. Spíš než ke skutečnému míru směřuje případné jednání k zamrazení konfliktu za ruských podmínek. Putinovu větu o „úrovni EU“ si přitom můžeme zasadit do vlastního kontextu: průměrná hrubá mzda v Česku v prvním čtvrtletí 2026 dosáhla 50 282 Kč a reálně vzrostla o 6,4 %. To není luxus, ale ani to není ekonomika, kterou by šlo jednoduše slít do Putinova propagandistického rámce.

Kreml právě teď potřebuje současně prodávat obraz nevyhnutelného vítězství navenek i dovnitř. Cena za tuhle pózu se ale platí v Sevastopolu u prázdných pump, v Petrohradu u hořícího terminálu a na frontě, kde „krok za krokem“ v součtu znamená ústup. Jak dlouho půjde udržet obojí najednou, je otázka, na kterou Putin odpověď nemá, nebo ji nechce dát.