Rusové testují NATO od Baltu znovu a znovu. Polské letectvo vyprovodilo drzý ruský Il-20 jenom 30 km od pobřeží

Třicet kilometrů zní jako bezpečná vzdálenost. Jenže polské teritoriální moře sahá 12 námořních mil od pobřeží, tedy 22,2 kilometru. Ruský stroj se tak pohyboval jen necelých osm kilometrů za hranicí suverénního vzdušného prostoru. Právně venku. Vojensky tak blízko, že hotovostní stíhačky musely být ve vzduchu během minut. Polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz incident popsal na síti X jako další test polských odstrašovacích a protivzdušných systémů. A slovo „další“ je tady klíčové, protože tohle se nad Baltem děje celý rok.

Špionážní stroj bez transpondéru

Il-20M, v kódu NATO označovaný jako Coot-A, není žádný bombardér ani stíhačka. Je to specializovaná průzkumná platforma pro elektronický a komunikační zpravodajský sběr, takzvaný ELINT a COMINT. Podle britského Královského letectva, které podobný stroj eskortovalo v květnu 2025, jde o letoun schopný mapovat radarové emise, odposlouchávat rádiovou komunikaci a zaznamenávat, jak protivzdušná obrana reaguje na jeho přítomnost.

A přesně v tom spočívá problém. Il-20 nad Baltem nesbírá krajinné fotografie. Sbírá data o tom, jak rychle se NATO probudí, kolik minut trvá od detekce ke vzletu hotovostní dvojice, jaké frekvence se aktivují, které radary se zapnou a v jakém pořadí. Každý takový let je v podstatě živé cvičení, při kterém Rusko testuje alianci a alianci nezbývá než přehrát celý obranný postup od začátku.

Pikantní detail: Il-20 při těchto letech opakovaně létá bez zadaného letového plánu a s vypnutým transpondérem. To znamená, že se na civilních radarech neobjevuje. V hustě využívaném evropském vzdušném prostoru nad Baltem, kde se kříží desítky komerčních linek, je to hazard nejen vojenský, ale i civilní.

Rok plný průzkumných letů

Incident z 31. srpna nebyl výjimka. Byl to další díl série, která se táhne celým rokem 2026. Už 13. března polské Dowództwo Operacyjne Rodzajów Sił Zbrojnych (DORSZ) uvedlo, že zachycený Il-20 plnil svou devátou letošní průzkumnou misi v regionu. Devátou, a to byl teprve březen.

Doložené polské zásahy se řetězí měsíc po měsíci:

• Březen – zachycení Il-20, devátá mise roku
• Duben – zachycení s vizuální identifikací a eskortem
• Květen – ministr obrany mluví o „další agresivní akci“
• Červenec – tři dny po sobě zachycené ruské stroje u Jastrzębiej Góry, včetně dvojice Su-30SM2 z Kaliningradu
• 31. července – Il-20 asi 40 km severně od Kołobrzegu
• Začátek srpna – druhý srpnový zásah během týdne, Il-20 asi 56 km od Koszalinu
• 31. srpna – incident u Łeby

Agentura AP v dubnu popsala tempo zachycení nad Baltem výrazem „blížící se dennímu rytmu“. To už není provokace. To je systém.

Proč zrovna teď a co tím Rusko sleduje

Červencová eskalace nebyla náhodná. Ministr Kosiniak-Kamysz 15. července přímo spojil přítomnost ruských Su-30SM2 s „agresivním pozorováním“ probíhajícího polského cvičení protivzdušné obrany. Den předtím mluvil o pokusu ruských strojů přiblížit se k námořní hranici kvůli zpravodajskému sběru zaměřenému právě na polské systémy PVO.

Dedukce je nasnadě: Rusko neposílá Il-20 nad Balt náhodně. Lety se soustřeďují do období, kdy pobřežní obrana cvičí, kdy se přesouvají jednotky, kdy se aktivují radary. Il-20 hlavně sbírá signály. Su-30 hlavně kryje, demonstruje přítomnost a prověřuje reakci v bojovém profilu. Dohromady tvoří průzkumný tandem, který NATO nutí odhalovat karty.

Jak NATO reaguje, a co by se stalo při skutečném průniku

Postup při zachycení je standardizovaný: detekce na radaru, vzlet hotovostní dvojice, přiblížení, vizuální identifikace, pokus o navázání rádiového spojení a eskort mimo oblast odpovědnosti. DORSZ v dubnu výslovně vysvětlilo, že zachycení není „ukázka síly“, ale nástroj rychlé identifikace a snížení rizika pro civilní letový provoz.

V létě 2026 držely nepřetržitou hotovost Baltic Air Policing polské a rumunské F-16 ze základny Šiauliai v Litvě, v režimu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Polsko navíc reagovalo vlastními hotovostními stíhačkami z domácích základen. Česká republika se do Baltic Air Policing zapojuje historicky, české Gripeny sloužily v estonském Ämari už v roce 2019, ale u tohoto incidentu český zásah nehrál roli.

Co kdyby ruský letoun polský prostor skutečně narušil? Polský zákon o ochraně státní hranice stanoví jasnou škálu: výzva k opuštění prostoru, změně kurzu nebo přistání. Při neuposlechnutí následuje vynucení přistání. Pokud ani to nezabere, zákon připouští varovné výstřely. A v krajním případě zničení. Rozhodnutí leží na veliteli operačního velitelství, s výjimkou situace, kdy zachytávající letoun čelí bezprostřednímu útoku. Ministr obrany v červenci v Sejmu potvrdil připravenost tuto škálu uplatnit.

Širší obraz: od zachycení k systémové adaptaci

Jednotlivé zachycení jsou viditelná špička. Pod ní probíhá hlubší proměna. Generální tajemník NATO Mark Rutte v květnu 2026 představil koncept Eastern Sentry, širší posilování východního křídla od Baltu po Černé moře, které propojuje zkušenosti z dronové a raketové hrozby získané na Ukrajině s ochranou aliančního vzdušného prostoru.

Rusko si nad Baltem drží právní alibi, létá v mezinárodním prostoru, formálně nic neporušuje. Ale každý takový let bez transpondéru a letového plánu, osm kilometrů od suverénního vzdušného prostoru členského státu NATO, je kalkulovaná hra na hraně. Hra, při které jedna chyba pilota, jedno špatné vyhodnocení nebo jeden skutečný průnik může změnit zachycení v incident s úplně jiným nábojem.

Polské stíhačky 31. srpna udělaly přesně to, co měly: zachytily, identifikovaly, eskortovaly. Otázka není, jestli to zvládnou příště. Otázka je, kolikrát ještě bude Rusko ochotné házet mincí.