Rusové to nepřiznají, ale už je to všem jasné. Ukrajinci je drtí hlavně v týlu, v podstatě nic už nefunguje

Dne 3. června 2026, zatímco Vladimir Putin zahajoval petrohradské ekonomické fórum, ukrajinský dron zasáhl ropný terminál přímo v Petrohradu. Symbolika byla přesná: Kreml mluvil o budoucnosti ruské ekonomiky a pár kilometrů od konferenčního sálu hořela infrastruktura, která tu ekonomiku živí. Právě takové momenty ilustrují, proč se o ukrajinské kampani úderů do hloubky mluví stále hlasitěji, a proč Moskva o jejích dopadech raději mlčí. Nejde o jednorázové exploze pro večerní zprávy. Jde o systematické oslabování ruské rafinační, exportní a logistické páteře, které Rusku zdražuje vedení války v okamžiku, kdy už i fungující část jeho ekonomiky jede stále víc na dluh.

Čísla, která mění obraz

The Economist vybudoval databázi 1 289 úderů na cíle vzdálené nejméně 100 kilometrů od ukrajinské hranice. Jeho model detekce požárů u strategických objektů přitom zachytil v roce 2025 zhruba trojnásobek incidentů oproti databázi ACLED, která pracuje striktně s reportovanými a kodifikovanými událostmi. Rozdíl vysvětluje hlavně jedno: Ukrajina opakovaně zasahuje tytéž objekty, často právě v momentě, kdy probíhají opravy.

Dynamika je strmá. V letech 2022 až 2024 provedla Ukrajina 335 úderů do hloubky. Jen v roce 2025 jich bylo 658. Při tempu z počátku roku 2026 by jich mohlo být přes 800. Ještě výmluvnější je jiné číslo: v roce 2022 se v okruhu pěti kilometrů od místa zásahu nacházelo pouhých 32 strategických objektů. Kumulativně jich je dnes 2 377. Průměrná vzdálenost zásahů se meziročně zhruba zdvojnásobila, z asi 400 na 800 kilometrů od ukrajinské hranice.

Co konkrétně přestalo fungovat

Formulace „nic nefunguje“ je zkratka. Přesnější je říct, že klíčové uzly ruského exportního a rafinačního řetězce vypadávají přerušovaně, opakovaně a draze. Konkrétní příklady:

• Primorsk – exportní brána s kapacitou milion barelů denně, zasažena vlnou dronů v květnu 2026.
• Usť-Luga – jeden z největších ropných uzlů, asi 700 tisíc barelů denně; v roce 2025 přes ni prošlo 32,9 milionu tun ropných produktů. Opakovaně poškozena.
• Tuapse – exportní rafinerie o kapacitě 12 milionů tun ročně, po dubnovém útoku musela zastavit provoz.
• Rjazaňská rafinerie – 13,1 milionu tun ročně, téměř pět procent ruské rafinační průchodnosti, zasažena už v lednu 2025.
• Metafrax v Permi – jeden z největších producentů metanolu v Rusku, zásah 1 600 kilometrů od Ukrajiny.

Reuters v březnu 2026 odhadl, že dočasně bylo mimo provoz asi 40 procent ruské exportní kapacity ropy, zhruba dva miliony barelů denně. K tomu se přidávají lokální výpadky letového provozu, mobilního internetu v Petrohradu a vynucené přesuny protivzdušné obrany od fronty k vnitrozemským objektům.

Jak to Ukrajina dělá

Páteří kampaně úderů do hloubky jsou dálkové útočné drony. Podle ukrajinského generálního štábu je hlavní platformou FP-1 od společnosti Fire Point, v období srpen až září 2025 tvořila 51 procent nasazených hlavních bezpilotních prostředků, přičemž asi polovina misí byla úspěšná. Klíčová není jen technologie, ale taktika: detailní plánování tras obcházejících ruskou protivzdušnou obranu a načasování druhé vlny úderů právě do fáze oprav. Právě tím vzniká ona drahá smyčka (zásah, oprava, další zásah, další oprava), která podle The Economistu žene nahoru bankovní půjčky ruskému ropnému sektoru. Týdeník uvádí nárůst o 22 miliard dolarů od prvního čtvrtletí 2024, byť přesnou podkategorii se z otevřených zdrojů ruské centrální banky nepodařilo přímo ověřit.

Ověřitelný je širší obraz: dluh ruských nefinančních firem ve čtvrtém čtvrtletí 2023 a prvním čtvrtletí 2024 vyskočil o více než čtyři biliony rublů a mezi největší příjemce patřily i ropné a plynárenské firmy. Podíl úrokových nákladů u největších ropných a plynárenských společností vzrostl z 5,7 procenta v roce 2023 na 8,5 procenta v roce 2024. Sektor přechází z komfortního režimu volného peněžního toku do režimu drahého dluhového financování.

Paradox, který brzdí euforii

Jeden fakt brání přímočarému čtení „Rusko se hroutí“: zasažená rafinace dočasně vytlačila ruský vývoz surové ropy na válečné maximum. Méně domácího zpracování znamená víc barelů na export. Moskva tak část ztrát maskuje přesměrováním do surové ropy a alternativních tras. Příjmy z fosilních paliv přesto podle sekundárních přepisů analýzy The Economistu zaostávaly za modelem podle ceny Brent o 12 procent v druhé polovině roku 2025 a o 34 procent v prvních čtyřech měsících roku 2026.

Ke kolapsu státu to daleko. K drahé, viditelné erozi týlu už ne.

Co to znamená pro Česko

Česká republika je od dubna 2025 zásobována výhradně neruskou ropou přes ropovody TAL a IKL. Přímá surovinová závislost na Rusku skončila. Ministerstvo průmyslu a obchodu v březnu 2025 výslovně uvedlo, že ani výpadek ropovodu Družba neohrozí domácí trh s pohonnými hmotami. Jenže IEA ve svém hodnocení upozorňuje, že Česko zůstává zranitelné koncentrací na jednu západní trasu. A přes světový trh se výpadky ruských exportních uzlů do cen benzinu a nafty promítají nepřímo, ale reálně: každý milion barelů dočasně mimo provoz hýbe cenou Brent, a ta hýbe pumpami v Praze i Ostravě.

Ukrajinské drony samy o sobě válku nerozhodnou. Ale každý zásah rafinerie, každá zastavená nakládka v přístavu a každý miliardový úvěr na opravu potrubí zvyšují cenu, kterou Moskva platí za pokračování konfliktu. A právě v tom je jejich skutečná síla: ne v jednorázovém výbuchu, ale v nekonečné smyčce škod, která tiše požírá ruské rezervy.