Rusové ví, že bude zle. Evropa a Ukrajina vyvíjí balistické rakety s doletem přes 2 000 km. Kreml je nemá čím zastavit

Dne 15. května 2025 se na stránkách britské vlády objevila krátká, ale výbušná zpráva: Spojené království a Německo zahajují společný program Deep Precision Strike s požadavkem na dolet přesahující dva tisíce kilometrů. Žádná vize, žádný bílý papír k diskusi, rovnou implementační dohoda. O dva měsíce později obě vlády upřesnily, že schopnost chtějí dodat „v průběhu dekády“, tedy někdy kolem roku 2035. Evropa tím poprvé od konce studené války otevřeně buduje vlastní konvenční meč, který dosáhne hluboko na ruské území. A Moskva zatím nemá veřejně prokázaný štít, který by ho spolehlivě zastavil.

Šest států, jeden cíl: zasáhnout cokoliv v dosahu 2 000 km

Britsko-německý projekt není osamocený. Spadá do širšího rámce ELSA (European Long-Range Strike Approach), jehož společné komuniké podepsaly v únoru 2026 Francie, Německo, Itálie, Polsko, Švédsko a Velká Británie. Berlín přitom na květnové tiskové konferenci v roce 2026 popsal ELSA jako vícepilířový program: nejde jen o jednu raketu, ale o kombinaci dronů s prodlouženým doletem, pozemních i námořních systémů a právě oné klíčové schopnosti nad 2 000 km, kterou vedou Londýn s Berlínem.

Důležitý detail: britská parlamentní odpověď z 23. května 2025 výslovně uvádí, že konkrétní platforma, typ nosiče ani přesné datum zavedení do služby zatím potvrzeny nejsou. Víme tedy, že požadavek na dolet existuje, víme, že dvě největší evropské vojenské mocnosti za ním stojí, ale finální architektura zbraně zůstává utajená. Právě to je z hlediska odstrašení možná stejně důležité jako samotný dolet. Moskva neví, proti čemu přesně se bránit.

Co 2 000 km znamená na mapě

Při rozmístění na východním křídle NATO (řekněme v Polsku nebo v Pobaltí) dolet 2 000 km pokrývá Moskvu, Petrohrad, Kaliningrad, černomořské námořní základny, velitelská stanoviště Západního i Jižního vojenského okruhu a podstatnou část ruského obranného průmyslu. Nejde o frontovou zbraň. Jde o nástroj, který ohrožuje logistiku, velení a strategickou infrastrukturu hluboko v ruském zázemí.

Ukrajina už dnes ukazuje, jak taková logika funguje v praxi. Podle agentury Reuters Kyjev v létě 2026 zřídil speciální velitelství pro hluboké údery a zasahuje cíle vzdálené téměř 2 500 km od ukrajinských hranic. Prezident Zelenskyj 3. července 2026 hovořil o urychlení výroby, testování a nasazení ukrajinských balistických i antibalistických systémů. Ukrajinský soukromý sektor přitom nezahálí: firma Fire Point veřejně prezentuje řízené střely s doletem až 3 000 km a v Dánsku s požehnáním tamní vlády staví továrnu na tuhé raketové palivo.

Samostatnou kapitolou je program Sapsan. Ukrajinské Centrum pro komunikaci v obraně v srpnu 2025 popřelo ruská tvrzení o zničení jeho výroby a prohlásilo, že systém se v bojových operacích používá od května téhož roku. Začátkem července 2026 pak Moskva oznámila zachycení „operačně-taktické střely dlouhého doletu“, aniž upřesnila typ, což někteří analytici interpretují jako nepřímé potvrzení, že ukrajinská balistická schopnost je reálná.

Proč ruský štít nemusí stačit

Rusko samozřejmě není bez protiraketové obrany. Systém S-500 Prometej je podle analýzy CSIS navržen proti letadlům, balistickým i řízeným střelám, údajně dokonce proti nízko letícím satelitům. Na papíře impozantní spektrum. Jenže papír je trpělivý.

Defense News v říjnu 2023 podrobně popsal historii zpoždění programu, problémy s komponenty, redukovanou konfiguraci a pochybnosti odborníků o plné exoatmosférické schopnosti. Kolik kusů S-500 Rusko reálně provozuje, není z otevřených zdrojů jasné, a právě počty rozhodují. Jedna baterie nepokryje tisíce kilometrů frontové linie a současně hluboké zázemí.

Ještě mlhavější je případ S-550. Ruská média ho roky prezentují jako specializovaný antibalistický systém, ale jak upozornil The War Zone už v prosinci 2021, jeho zavedení nebylo tehdy potvrzeno a veřejně dostupné informace zůstávají rozporuplné i v roce 2026.

Pro srovnání: americký Aegis BMD se střelami SM-3 má doloženou a testovanou schopnost proti balistickým střelám krátkého, středního i středně dlouhého doletu, a zpráva amerického úřadu DOT&E popisuje reálné testy proti relevantním cílům. Evropský SAMP/T NG od MBDA je oficiálně prezentován jako ochrana i proti manévrujícím balistickým a hypersonickým hrozbám. Západní systémy mají zkrátka transparentnější testovací stopu než cokoliv, co Rusko veřejně předvedlo.

Meč i štít najednou

Nejpodstatnější na celém vývoji není jedna konkrétní střela. Je to souběh. 13. července 2026 oznámilo deset zemí včetně Dánska, Francie, Německa, Itálie a Ukrajiny vznik Anti-Ballistic Missile Coalition, čistě obranného uskupení zaměřeného na protiraketový štít. Evropa tedy současně buduje útočnou schopnost hlubokého úderu a obrannou vrstvu proti balistickým hrozbám. Kombinace meče a štítu je přesně to, co Moskva sleduje nejcitlivěji, protože podkopává logiku jejího vlastního odstrašení.

Zástupce ruské bezpečnostní rady v polovině července 2026 pro TASS prohlásil, že masivní dlouhé údery na ruské území jsou možné jen se západní pomocí. Je to formulace, která prozrazuje víc, než zamýšlí: Moskva už nepopírá, že údery přicházejí. Snaží se jen přesunout odpovědnost.

České ministerstvo obrany dlouhodobě upozorňuje, že hrozba balistických střel proti Evropě je reálná a obrana musí být regionální. Česko sice nepatří mezi šest zakládajících států ELSA, ale přes programy jako PRODEF od Technologické agentury ČR nebo evropský nástroj SAFE se český obranný průmysl může zapojit do dodavatelských řetězců, ať už v oblasti senzorů, softwaru, nebo komponentů.

Rusko dosud počítalo s tím, že jeho zázemí je mimo dosah. Ten komfort končí. Ne za rok, ne za dva, ale směr je jasný a nezvratný.