Video: Rusové zkusili u Záporoží novou taktiku. Jezdce na motorkách s odminovači a rušičkami smetli Ukrajinci beze ztrát

Bylo šest hodin večer, slunce stálo ještě vysoko nad záporožskou stepí, když se od ruských pozic zvedl prach. Kolona motocyklů a čtyřkolek (podle 118. mechanizované brigády jich bylo přes třicet) se rozjela ke třem různým přístupovým osám směrem k Malé Tokmačce. Část strojů nesla improvizované „lopaty“ na rozčišťování minových polí, další vezly mobilní prostředky elektronického boje, které měly oslepit ukrajinské drony. Vypadalo to jako pokus prorazit posledních pár set metrů otevřeného terénu dřív, než obránci stihnou zareagovat. Nestihli to Rusové.

Co bylo na útoku skutečně nové

Motorky na frontě nejsou žádná novinka, obě strany je používají k zásobování, evakuaci i přesunům malých skupin už déle než rok. Jenže útok u Malé Tokmačky se od běžných motocyklových nájezdů lišil v několika ohledech najednou. Šlo o sběrný motocyklový čelní útok s více než třiceti stroji, vedený po třech souběžných trasách, v netypickém čase za plného denního světla. Část motorek nesla improvizované odminovací nástroje (brigáda je popisuje jako „speciální lopaty“) a další byly vybaveny mobilními rušičkami, které měly snížit účinnost ukrajinských FPV dronů.

Podle analytického sborníku ukrajinské Vojenské akademie v Oděse Rusové prostředky elektronického boje umísťují do čela, středu i závěru motocyklových kolon, aby vytvořili jakýsi pohyblivý „deštník“ proti dronům. Novost tedy nespočívá v jednom prvku, ale v tom, že velení poskládalo několik adaptací dohromady do jednoho koordinovaného pokusu o průlom.

Proč motorky místo obrněnců

Odpověď leží v historii téhož úseku fronty. V říjnu 2025 Rusové na Malou Tokmačku poslali klasický mechanizovaný útok s přibližně 26 obrněnými vozidly ve více vlnách. Skončil ztrátou techniky ještě na přístupech. V březnu 2026 to zkusili znovu, tentokrát za mlhy, s tankem opatřeným protidronovým „ježkem“, bojovými vozidly pěchoty a transportéry Ulan. Výsledek byl stejný.

Obrněnce jsou v otevřené záporožské stepi příliš velké, příliš pomalé a příliš drahé cíle. Drony je vidí kilometr daleko, miny je zastaví a dělostřelectvo je dorazí. Motorka je rychlejší, levnější a menší. Ukrajinská vojenská analýza přiznává, že přes otevřený terén přeběhne nebezpečný úsek rychleji než jakýkoli obrněnec. Zároveň ale tentýž dokument výslovně uvádí zásadní nevýhodu: jezdec nemá žádnou ochranu. Ani před střepinami, ani před palbou z malých zbraní, ani před dronem, který rušička nestihne zablokovat.

Je to tedy adaptace pod tlakem, systematická, nikoli nahodilá. ISW 15. června s odkazem na mluvčího ukrajinských jižních sil uváděl, že ruské jednotky v huljajpolském směru dostaly před plánovaným zesílením útoků větší počet motorek. Útok u Malé Tokmačky tedy nebyl improvizací jednoho velitele, ale součástí širšího záměru.

Jak obrana fungovala

Komunikační důstojník 118. brigády Dmytro Pelyč už 8. června v rozhovoru pro Inform.zp.ua popsal obranu Malé Tokmačky jako vrstvený systém: dronový průzkum, ženijní překážky, operátoři FPV dronů a dočišťovací skupiny. Podle jeho odhadu hynou při přístupu k vesnici přes 90 % ruských útočníků ještě v otevřeném terénu.

16. června se tento systém znovu potvrdil. Brigáda ve svém facebookovém příspěvku, přetištěném Ukrajinskou Pravdou, uvedla, že útok byl zastaven ještě na přístupech. Dvacet šest ruských vojáků padlo, více než deset zraněných zůstalo ležet v terénu. Ruská strana je neevakuovala. V prostoru nasyceném drony by totiž každý evakuační pokus vytvářel další cíl. Ukrajinská brigáda hlásila nulové vlastní ztráty; je třeba dodat, že jde o tvrzení jedné strany, nikoli nezávisle ověřený údaj.

Co to říká o stavu jižní fronty

ISW ve svých hodnoceních z 13., 15. i 17. června opakovaně uváděl, že v západní části Záporožské oblasti neregistruje potvrzený ruský postup. Zároveň ale popisoval ambiciózní rozkazy ruského velení: dobýt další obce do poloviny června, zesílit útoky v huljajpolském směru, přiblížit se k samotnému Záporoží. Realita na zemi těmto rozkazům neodpovídá.

To neznamená, že ruská armáda selhává všude. Na jiných úsecích, třeba v Kosťantynivce, ISW 12. června zaznamenal taktické zisky. Kolem Lymanu naopak jarně-letní ofenziva nepřinesla významné výsledky. Obraz je mozaikový: na některých místech Rusové postupují, jinde stojí, u Malé Tokmačky opakovaně narážejí. Ukrajinský vrchní velitel Syrskyj začátkem června řekl agentuře Reuters, že Ukrajina od začátku roku 2026 získala zpět přes 600 čtverečních kilometrů území. Válka se neláme, ale ani nezamrzla.

Brigáda, která drží přes 1 500 dní

118. mechanizovaná brigáda brání prostor Malé Tokmačky nepřetržitě od počátku plnohodnotné ruské invaze. 25. května 2026 se za to dostala do ukrajinské Knihy rekordů, přes 1 500 dní bez vystřídání na jednom obranném úseku. Říjnový mechanizovaný nápor, březnový útok v mlze, červnová motocyklová vlna s rušičkami a odminovači. Pokaždé stejný výsledek.

Ruské velení nepochybně zkusí další variantu. Podle nás ale problém neleží v typu nosiče, leží v tom, že obránce vidí útočníka dřív, než útočník dorazí na dostřel. A motorka na tom nic nezmění.