Ruští generálové dali Putinovi nový slib: „Donbas dobudeme do podzimu.“ Smělé, když je Ukrajinci ženou zpět, odkud přišli

Vadym Skibickyj, zástupce šéfa ukrajinské vojenské rozvědky, to řekl v rozhovoru pro Financial Times zveřejněném 17. dubna: Moskva chystá novou jaro-letní ofenzivu na jihovýchodě, sáhne do strategické rezervy pro dalších dvacet tisíc vojáků a s přibližně 680 tisíci lidmi v prostoru války míří k ovládnutí celého Donbasu do podzimu. Jenže čísla z bojiště říkají něco jiného. Institut pro studium války (ISW) ve svém hodnocení z 2. května spočítal, že Rusko v dubnu 2026 netto ztratilo 116 čtverečních kilometrů, poprvé od ukrajinského vpádu do Kurské oblasti v srpnu 2024. Průměrné denní tempo ruského postupu spadlo z 9,76 km² na začátku roku 2025 na 2,9 km² ve stejném období roku 2026. Generálové tedy slibují zrychlení v momentě, kdy se křivka láme opačným směrem.

Dvě časové osy, jeden cíl

Příběh „dobýt Donbas do podzimu“ má ve skutečnosti dvě veřejně doložené verze a stojí za to je oddělit. První zazněla 31. března na summitu v Buče, kde Volodymyr Zelenskyj popsal ruské ultimátum předané přes americké prostředníky: stáhnout se ze zbytku Doněcké oblasti do dvou měsíců, tedy zhruba do konce května 2026. Druhá, o něco měkčí, přišla o sedmnáct dní později od Skibického, září 2026.

Rozdíl není kosmetický. Květnový termín vypadal jako vyjednávací páka, pokus vnutit Washingtonu pocit nevyhnutelnosti. Zářijový termín je operační odhad, který ukrajinská rozvědka přisuzuje ruskému vojenskému plánování. Obě verze ale sdílejí totéž jádro: Kreml chce Donbas celý a chce ho rychle, buď silou, nebo tlakem u stolu.

Proč je slib přepjatý

Rusko drží většinu Donbasu. Podle šéfa samozvané Doněcké lidové republiky Denise Pušilina, který se v březnu sešel s Putinem, kontroluje Ukrajina už jen asi 15–17 % Doněcké oblasti. Zbývající procenta ale představují to nejtěžší sousto: pevně bráněný městský pás na severozápadě, kde leží Kostiantynivka, Slovjansk a Kramatorsk. Analytici z DeepState už v únoru psali, že právě u Slovjansku a Kramatorsku se čeká hlavní další bitva.

U Kostiantynivky se boje přesunuly na samotný okraj města. Reuters popisuje, jak se ruské skupiny snaží infiltrační taktikou uchytit na předměstí, zatímco ukrajinské síly vedou protiakce. ISW u Rodynského a Hryšyne opakovaně upozorňuje, že část hlášených ruských „pokroků“ nebyla stabilní změnou frontové linie, ale infiltračními misemi bez skutečného posunu.

A pak jsou tu nesplněné termíny. Generálporučík Pavlo Palisa podle ISW připomněl, že Rusko si dříve stanovilo významný zisk v Doněcké oblasti do 1. září 2025, ovládnutí zbytku Chersonské oblasti a vytvoření nárazníkových zón do konce roku 2025 a širší záběr až k Dnipru do konce roku 2026. Nic z toho k 8. dubnu 2026 splněno nebylo. V prvním čtvrtletí letošního roku navíc Rusko platilo za každý čtvereční kilometr postupu v Doněcké oblasti zhruba 316 ztrátami, tedy lidmi, kteří chybí u dalšího útoku.

Ukrajina není jen v defenzivě

Obraz čistě ustupující Ukrajiny neodpovídá datům. Vrchní velitel Oleksandr Syrskyj uvedl, že ukrajinské síly jen v březnu znovu získaly kontrolu nad téměř 50 km², přičemž nejtvrdší boje probíhaly ve směrech Oleksandrivka, Pokrovsk, Kostiantynivka a Lyman. V jižním sektoru u Oleksandrivky ukrajinské výsadkové síly za jediný měsíc osvobodily 285,6 km² a od začátku operace přes 470 km², přestože Rusko tam mělo početní převahu téměř 3:1.

Důležitý je i technologický posun. Palisa podle ISW konstatoval, že Ukrajina znovu získala početní převahu ve strike dronech v poměru 1,3:1. Drony nenahrazují dělostřelectvo, ale kompenzují deficit v munici a umožňují přesné údery na logistiku, které ruský postup zpomalují víc, než naznačují mapy.

Válka a vyjednávání jako dvě strany téže mince

Skibickyj v rozhovoru pro LIGA.net shrnul svůj pohled jednoznačně: Moskva se nechová jako strana připravená na mír. Kontrolu nad Donbasem dlouhodobě staví jako klíčovou podmínku jakékoli dohody. Současně zvyšuje raketové a dronové údery na ukrajinskou infrastrukturu, podle rozvědky vyrábí asi 60 střel Iskander měsíčně a rozšiřuje počet odpalovacích systémů. Cíl je dvojí: připravit bojiště pro letní ofenzivu a zároveň vyčerpat ukrajinskou obranu natolik, aby Západ přijal ruské podmínky jako hotovou věc.

Pro Česko to není abstraktní geopolitika. Premiér Fiala podepsal se Zelenským v červenci 2024 bezpečnostní dohodu a už v únoru téhož roku výslovně spojil fungování Ukrajiny s bezpečností České republiky a migrační situací. Generální tajemník NATO Mark Rutte v únoru 2026 v Kyjevě zopakoval: „Ukrajina je a zůstane zásadní pro naši bezpečnost.“ Případné ruské ovládnutí Donbasu by neuzavřelo kapitolu, ale posílilo by Kreml v přesvědčení, že vytrvalý tlak funguje.

Slib jako zbraň

Zářijový termín je podle nás nejpřesnější číst nikoli jako vojenský plán s reálnou šancí na splnění, ale jako nástroj dvojího použití. Dovnitř signalizuje Putinovi, že generálové mají ambici a směr. Navenek tlačí na západní diplomacii pocit, že Donbas je ztracený a nemá smysl o něj bojovat. Jenže 116 čtverečních kilometrů ztracených v dubnu, 316 mrtvých a raněných na každý kilometr postupu a řada nesplněných předchozích termínů ukazují, že mezi slibem a realitou zeje mezera, kterou nezaplní ani dvacet tisíc čerstvých vojáků ze strategické rezervy.

Kreml potřebuje, aby svět věřil, že Donbas padne. Bojiště zatím říká, že to tak jednoduché nebude.