Ruští vojáci popsali masakr u Ťotkina, přirovnávají to ke Stalingradu. Celé pluky vbíhaly do minového pole, musely

Na začátku listopadu 2026 se na telegramovém kanálu Severnyj kanal, platformě určené vojákům ruské skupiny Sever a jejich rodinám, objevila kompilace hlasových zpráv, textů a stížností, která kreslí obraz lokální katastrofy trvající nejméně od jara 2025. Nejde o jednu bitvu ani o jednu explozi. Jde o měsíce vrstvené ztráty v úzkém pohraničním pásu mezi ruskými vesnicemi Ťotkino a Bezsalivka na jedné straně a ukrajinskou Ryževkou na straně druhé. Vojáci, kteří tím prošli, to přirovnávají ke Stalingradu. Ne kvůli měřítku (bitva o Stalingrad stála životy statisíců), ale kvůli pocitu: ruiny, hlad, mrtví ponechaní v terénu, zranění bez pomoci a rozkazy, které nedovolují ustoupit.

Prostor, ze kterého není úniku

Ťotkino leží na hranici ruské Kurské a ukrajinské Sumské oblasti. Po ukrajinském vpádu do Kurské oblasti v létě 2024 se tento sektor stal jedním z míst, kde Moskva tlačila na vytvoření takzvaného bezpečnostního pásma. Jak v květnu 2025 potvrdila agentura AP, Putin sám mluvil o nutnosti „bezpečnostního nárazníkového pásma“ kvůli zranitelné hranici. Analytici z ISW už v květnu 2025 zaznamenali aktivní boje o Ťotkino a ukrajinské pozice v jeho jižní části; v červenci 2025 mapy ISW umisťovaly Bezsalivku východně od Ťotkina do zóny pokračujících střetů.

Terén tu vypadá jako učebnicový příklad moderního smrtícího pásma: zaminované přístupy, lesní pásy pod permanentním dronovým dohledem, dělostřelecká palba kryjící každý pohyb. Miny samy o sobě nezabíjejí tak efektivně. Zabíjejí tehdy, když je kryje FPV dron, který zasáhne každého, kdo se pokusí raněného odvléct.

Co popisují vojáci

Svědectví z kanálu Severnyj kanal se opakují v motivech, které jsou až monotónně konzistentní, a právě ta konzistence jim dodává váhu. Nejde o protiválečný kanál, ale o proválečnou platformu, kde vojáci a jejich rodiny hledají informace o nezvěstných.

Hlavní body, které se vracejí napříč měsíci:

• Rozkazy k postupu navzdory ztrátám. U 22. motostřeleckého pluku kanál cituje formulaci, že lidi „ženou ve dne i v noci“ směrem na Ryževku. Jeden z velitelů měl podle svědectví říct, že vojáci „vyjdou buď jako 200, nebo bez nohou“ (číslo 200 je v ruské vojenské hantýrce kód pro mrtvého).
• Vstup do zaminovaného prostoru. Část ztrát vznikla v zaminovaném prostoru u Bezsalivky. Primární posty popisují směs špatné přípravy, neúplně „vyčištěných“ lesních pásů a opakovaných rozkazů k postupu. Kanál zmiňuje i pozdější poradu vysokých důstojníků právě k otázce odminování, tedy problém, který velení znalo, ale řešilo až zpětně.
• Kolaps evakuace a zásobování. Vojáci hlásí tři až pět dní bez vody a jídla. Zásobovací vozidla jsou okamžitě zaměřena drony, těžké koptery s nákladem často nedoletí. Zranění zůstávají na pozicích hodiny i dny.
• Těla ponechaná v terénu. Kanál uvádí, že z jednoho praporu padlo za půl roku 331 vojáků a že mrtvá těla leží v prostoru od jara 2025. Přesná čísla nelze nezávisle ověřit, ale opakovanost motivu (rodiny hledající nezvěstné, vojenská policie v Ťotkinu, rozpad útočné roty) naznačuje, že problém je reálný a rozsáhlý.

Zvlášť výmluvný je detail, který kanál vytáhl z interních dokumentů: zákaz z 28. března 2024 zakazoval používat jednotky „kontroly území“ jako přední útočné oddíly. Podle svědectví byly přesně takové útvary v prostoru Bezsalivky a Ťotkina do útoků nasazeny. Pokud to odpovídá realitě, nejde jen o tragédii na frontě, ale o vědomé porušování vlastních pravidel.

Proč přirovnání ke Stalingradu drží, a kde končí

Stalingrad znamenal obklíčení přes 220 tisíc německých vojáků, z nichž kapitulací prošlo asi 91 tisíc přeživších. Šlo o zlomový bod druhé světové války. Ťotkino nic takového není. Ale vojáci, kteří tam bojovali, nesrovnávají čísla. Srovnávají podmínky: boj v ruinách metr po metru, nemožnost odvézt mrtvé a raněné, hlad, žízeň a pocit, že odtud nevede cesta ven. Jako metafora bezvýchodné opotřebovací řeže to sedí. Jako historická paralela ne.

Podobný vzorec (opakované frontální útoky navzdory předchozím ztrátám a vysoká tolerance velení k opotřebení) už tato válka viděla u Avdijivky a Vuhledaru. ISW u Avdijivky v říjnu 2023 zaznamenal přes 109 zničených ruských vozidel za deset dnů. Rozdíl je v tom, že u Ťotkina nejde primárně o mechanizované ztráty, ale o pěší opotřebování v lesních pásech a ruinách, pod minami a FPV drony, s rozpadlou logistikou.

Co to říká o ruském velení

Nejsilnější na celém materiálu je jeho původ. Stížnosti nepouští ven opoziční médium ani západní zpravodajská služba. Pouští je proválečný kanál napojený na rodiny vojáků, lidé, kteří válku podporují, ale chtějí vědět, proč se jim nevrací synové a manželé. Tlak zespodu je zjevně tak velký, že ho nedokáže absorbovat ani loajální prostředí.

Z otevřených zdrojů nelze bezpečně potvrdit, že 22. a 9. pluk byly „zničeny“ jako celé útvary. Lze ale potvrdit, že sektor Ťotkino–Bezsalivka–Ryževka byl aktivní nejméně od jara 2025, že Rusko tam tlačilo na vytvoření pohraničního pásma a že svědectví o logistickém kolapsu, evakuačním selhání a opakovaném doplňování jednotek do téhož prostoru se hromadí měsíc za měsícem.

Je to další důkaz, že konflikt na Ukrajině není zamrzlý a že ruská armáda, údajně druhá nejsilnější na světě, platí za pohraniční operace cenu, kterou její vlastní vojáci popisují slovy vyhrazenými pro nejhorší bitvu dvacátého století.