„Rusy tu nikdo nechce. Víza už nedostanou,“ zní z 11 zemí EU včetně ČR. Jezdí sem na dovolenou, zatímco jejich rakety zabíjí

Dopis odešel 2. června 2026 na stůl šéfky unijní diplomacie Kaji Kallasové a komisaře pro vnitřní záležitosti Magnuse Brunnera. Podepsalo ho devět členských států EU (Polsko, Švédsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva, Nizozemsko a Česko) plus Norsko a Island, dvě země mimo EU, ale uvnitř Schengenu. Nejde tedy o celounijní konsenzus. Jde o koalici, která už roky nese bezpečnostní i ekonomické náklady tvrdé linie vůči Moskvě a teď chce, aby zbytek Schengenu přestal profitovat z toho, že ji drží.

Půl milionu víz a problém jménem „visa shopping“

Číslo, které signatáři vytáhli, je těžko přehlédnutelné: 477 878 krátkodobých turistických schengenských víz vydaných ruským občanům za rok 2025. Podle pasáží dopisu citovaných polským serverem RMF24 většinu z nich nevydaly státy, které dopis podepsaly. Vydaly je země, které se k iniciativě nepřipojily, v čele s Francií (necelých 180 tisíc), Itálií (necelých 160 tisíc) a Španělskem (necelých 100 tisíc). Mezi velkými vydavateli figuruje i Řecko.

Mechanismus je prostý a signatáři ho nazývají „visa shopping“. Rus, který by na polském, estonském nebo českém konzulátu neuspěl, požádá o vízum ve Francii nebo Itálii. Jakmile ho dostane, pohybuje se volně po celém Schengenu bez vnitřních hranic. Výsledek: Polsko a Pobaltí nesou reputační i bezpečnostní náklady přísné linie, zatímco jižní a západní Evropa inkasuje turistické příjmy. Právě tuto nerovnováhu dopis napadá jako systémovou mezeru.

Co už dnes platí a proč to nestačí

Evropská unie nezačíná od nuly. Už v září 2022 plně pozastavila dohodu o zjednodušení víz s Ruskem, což znamenalo vyšší poplatky, delší lhůty a přísnější dokumentaci. V listopadu 2025 Komise přidala prováděcí rozhodnutí, které de facto zastavilo vydávání vícevstupových víz ruským občanům. Česko šlo ještě dál: podle MZV mohou Rusové podat žádost o krátkodobé schengenské vízum prakticky jen jako rodinní příslušníci občana EU. Běžná turistická žádost otevřená není, navíc Česko uznává u ruských občanů výhradně biometrické pasy.

Jenže to všechno jsou buď doporučení, nebo kroky jednotlivých států. Komise výslovně říká, že členské země si ponechávají širokou diskreci při posuzování krátkodobých žádostí. A právě ta diskrece vytváří propast: Tallinn a Varšava víza prakticky nevydávají, Paříž a Řím ano, a schengenský prostor obě praxe spojuje do jednoho celku.

Morální argument i bezpečnostní kalkulace

Švédský ministr Johan Forssell a estonský ministr vnitra Igor Taro patřili k nejhlasitějším tvářím iniciativy. Taro veřejně spojil vízovou otázku s konkrétní bezpečnostní hrozbou: nejednotný režim podle něj usnadňuje vstup do Schengenu i bývalým či aktivním ruským bojovníkům. Komise sama ve své květnové zprávě State of Schengen Report potvrdila, že po březnové Evropské radě připravuje posouzení hrozby ruských ex-kombatantů a cílenou revizi vízového kodexu. Iniciativa jedenácti států tedy nenaráží do institucionálního vakua; naopak zapadá do procesu, který Brusel už rozjel.

Morální rovina je přímočařejší. Signatáři v dopise píší o „evropských plážích a rekreačních resortech“ a staví je do kontrastu s ruskými raketami dopadajícími na ukrajinská města. Je to vědomě ostrá rétorika, ale opírá se o reálný paradox: stovky tisíc ruských občanů legálně vstupují do prostoru, jehož členské státy zároveň financují ukrajinskou obranu.

Kdo platí za tvrdou linii

Přísný postoj má svou cenu a nejlépe ji ilustruje Finsko. Zpráva OECD z roku 2025 podrobně popisuje ekonomický zásah, který utrpěly východní a jihovýchodní finské regiony po kolapsu obchodu s Ruskem a uzavření hranice. Malé podniky, logistika, turismus, to všechno spadlo. Outletové centrum Zsar u hraničního přechodu Vaalimaa, budované primárně pro ruské zákazníky, skončilo v bankrotu. Finsko přesto dopis podepsalo.

Oproti tomu Francie, Itálie a Španělsko, tedy země, které na ruských turistech stále vydělávají, se k iniciativě nepřipojily. Zaznívá z nich argument, že kolektivní trestání všech ruských občanů není správné. Podle nás je to legitimní námitka, ale ignoruje klíčový bod dopisu: signatáři nepožadují úplný stop-stav všech víz. Mluví o závazném omezení turistických víz s proporcionálními výjimkami pro humanitární případy, novináře, disidenty a občanskou společnost. Polská strana navrhuje mechanismus podobný tomu, kterým EU umí pozastavit bezvízový režim třetím zemím: unijní pojistku aktivovatelnou při geopolitickém ohrožení.

Co bude dál

Na zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci 4. června 2026 se o dopise debatovalo, ale formální rozhodnutí nepadlo. Pokud by Komise přistoupila k cílené revizi vízového kodexu, bavíme se spíš o měsících legislativního procesu než o okamžité změně. Iniciativa se přitom netýká Rusů s dlouhodobým pobytem nebo trvalým bydlištěm v EU; míří výhradně na krátkodobá turistická víza.

Schengenský prostor stojí před volbou, kterou odkládá od roku 2022: buď bude mít jednotnou vízovou politiku vůči Rusku, nebo bude dál fungovat jako systém, kde jedni nesou náklady a druzí sbírají tržby. Jedenáct podpisů na dopise říká, že trpělivost první skupiny došla.