Válka na Ukrajině odhalila velké problémy západních tanků, které nejspíše vyřeší jenom nová konstrukce. Nejsou zkrátka vhodné pro východní bojiště.
V poslední době stále častěji prosakuje z Ukrajiny nespokojenost s moderními západními tanky. Zatímco ty starší, třeba Leopard 1 vyráběný v letech 1964 až 1984, si Ukrajinci oblíbili, jejich nástupce často proklínají. Redakce Armádního Zpravodaje zjišťovala, v čem je problém, a považuje zkušenosti vojáků za nezbytné, aby se evropské zbrojovky i armády poučily.
Ukrajinský prubířský kámen
Je pravdou, že jsou západní tanky technicky nejpokročilejší na světě. Platí však, že mají i velké slabiny, které se nyní naplno projevily v bojích na Ukrajině, a v poslední době o nich začala informovat i mainstreamová media jako německá ARD nebo britský TheTelegraph. Hlavní stesky padají na pýchu německého průmyslu, a sice Leopardu 2, ale ani britský Challenger 2 a americký M1A1 Abrams nezůstaly ušetřeny.
V čem jsou největší problémy se západními tanky? Nejvíce Ukrajince trápí nedotčená možnost oprav a údržby přímo v poli. I systémy nepoškozených tanků jsou velmi komplikované a potřebují specialisty, speciální nástroje a zařízení. Obrněnce proto musí být staženy k údržbě do týlu, či dokonce odvezeny do továren v zahraničí.
Tanky tak nejenom, že chybí na bojišti, ale extrémně to prodražuje i jejich provoz. Navíc musí být v takto moderních strojích vše dokonale synchronizované. Pokud totiž plně nefunguje jeden systém, ovlivňuje bojeschopnost celého tanku, což u jednoduchých konstrukcí z dob SSSR neplatilo a bylo snadné vést palbu i bez elektronické podpory míření.
Dědictví studené války
Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že je obrovský problém už v samotné koncepci všech moderních západních tanků. Byly totiž konstruovány a postaveny pro bojiště studené války v západní Evropě s dostatkem dobré infrastruktury. Hlavní tedy nebyla pohyblivost v různých terénech, ale maximální ochrana posádky před tanky nepřítele.
Leopardy 2, Challengery 2, ale i Abramsy měly být v první řadě pojízdné pevnosti se skvělou palebnou silou, a být schopné eliminovat z velké vzdálenosti co největší množství techniky útočícího Varšavského paktu. Veškeré zázemí se přitom mělo nacházet v blízkosti a nemělo docházet k velkým přesunům.
I úspěchy v pouštní válce typu dvou válek v Zálivu navíc vedly k ukolébání Západu ve své tankové dominanci. Rovný „nekomplikovaný“ pouštní terén a nesrovnatelně slabší nepřítel nebyl prubířským kamenem. První problémy se začaly objevovat až se saudskou invazí do Jemenu a tureckým dobrodružstvím v Sýrii, ale teprve Ukrajina ukázala limity západních tanků.
Tanky jenom pro léto a zimu
Největším problémem je vysoká hmotnost. Leopard 2 váží 63 tun a mnohde na Ukrajině není schopen překročit most. Podobně jsou na tom však i Challenger (od 62 tun) a Abrams (57 tun). V létě a třeskuté ukrajinské zimě je situace poměrně dobrá, pevný povrch jim dovoluje operovat neomezeně, ale během jara a podzimu, tedy tání a dešťů, je operační rádius omezen na pevné cesty. To však platí často i pro lehčí techniku.
Mimo ně se ovšem stávají snadnou kořistí. Mnozí argumentují, že selhání západních tanků na Ukrajině připomíná selhání tech německých v SSSR během 2. světové války, ale není tomu tak. Ukazuje se, že v boji tanku proti tanku jsou stále velmi účinné, nicméně na jiné hrozby připraveny nebyly.
Novým nebezpečím jsou moderní pěchotní protitankové zbraně jako RPG-32, a především pak drony. Navíc Abramsy i Challengery byly před dodáním Ukrajině downgradeovány a bylo z nich odstraněno pancéřování s ochuzeným uranem. Dodání kinetického pancéřování sice ochranu zvýšilo, ale také zvýšilo hmotnost. A jaké je řešení? Zdá se, že pouze nové lehčí konstrukce. Supertěžké nepohyblivé stroje velkou budoucnost nemají.