Slovensko zbrojí izraelskými systémy Barak MX. Druhá baterie dorazí do konce roku, sovětské Kuby jdou do šrotu

Někde uprostřed Slovenska, v bodě, který ministr obrany Robert Kaliňák popisuje jako „průsečík mezi našimi jadernými elektrárnami“, stojí od dubna 2026 první rozvinutá baterie protivzdušného systému Barak MX. Radar sleduje oblohu, rakety čekají v odpalovacích zařízeních. Jenže ta odpalovací zařízení jsou zatím zapůjčená od Izraele, slovenské jsou radary, střely a servisní zázemí. Teprve s příjezdem druhé baterie do konce roku se obraz začne skládat do podoby, kterou slovenské ministerstvo obrany potřebuje. A sovětské protiletadlové komplety 2K12 Kub, které sloužily od konce sedmdesátých let, definitivně zamíří do výslužby.

Co je Barak MX a proč ho Slovensko potřebuje

Barak MX je modulární, síťově propojitelný systém protivzdušné a protiraketové obrany od izraelské firmy Israel Aerospace Industries. Jeho hlavní síla spočívá v rodině čtyř typů střel s dosahy 15, 35, 70 a 150 kilometrů, od likvidace dronů a letadel přes střely s plochou dráhou letu až po taktické balistické rakety. Výrobce ho nabízí v pozemní i námořní verzi a na svém webu zdůrazňuje schopnost pracovat v síti s dalšími systémy.

Slovensko ho pořizuje v kategorii MRSAM-M, tedy mobilní systém středního dosahu. Důvod je prostý: bez něj by republika do roku 2027 přišla o zbývající střednědosahovou pozemní protivzdušnou obranu. Oficiální slovenská studie schopností PVO/PRO, kterou zveřejnilo ministerstvo obrany, to říká bez obalu: současné prostředky nestačí proti taktickým balistickým raketám, části dronových hrozeb ani cílům na větších vzdálenostech a výškách.

Kuby: technika z éry, kdy se létalo na Měsíc

Protiletadlový raketový komplet 2K12 Kub, v kódování NATO SA-6 Gainful, vstoupil do slovenské výzbroje mezi lety 1978 a 1983. Ničí cíle ve výškách od 25 metrů do 14 kilometrů a na vzdálenosti 4,4 až 23 kilometrů. To zní solidně, dokud si člověk neuvědomí, že jde o parametry z doby, kdy se hlavní hrozbou rozumělo konvenční letadlo, ne roj dronů nebo balistická střela.

Slovenská studie popisuje stav Kubů bez příkras:

• Technika na konci životního cyklu s nepředvídatelnou poruchovostí.
• Munice s opakovaně prodlouženou životností, poslední platnost do listopadu 2027, další prodloužení označeno za „otázné až nepravděpodobné“.
• Část souprav přeřazena do nižší kategorie a využívána výhradně na náhradní díly.
• Dva systémy Kub Slovensko v roce 2023 darovalo Ukrajině.

Formulace „jdou do šrotu“ je zjednodušení, ale výstižné. Zbývající kusy čeká definitivní vyřazení ze služby. Zda budou fyzicky sešrotovány, nabídnuty Ukrajině, nebo skončí jinak, veřejně oznámeno nebylo. Jisté je, že v aktivní obraně slovenského nebe už nemají co dělat.

Harmonogram: šest baterií do roku 2030

První baterie Barak MX dorazila na Slovensko v dubnu 2026, s určitým zpožděním oproti původnímu plánu. Kaliňák 23. září oznámil, že další součásti druhé baterie jsou „na cestě“, a 28. října zopakoval, že celá druhá baterie dorazí do konce roku 2026. Třetí má přijít v roce 2027. Celkem Slovensko objednalo šest baterií, všechny mají být dodány do roku 2030.

Šest baterií neznamená neprůstřelný deštník nad celým územím. Slovenská studie definuje požadavek na obranu minimálně šesti objektů obranné infrastruktury plus dalších klíčových bodů: měst, jaderných elektráren, vojenských základen. Jde o ochranu konkrétních uzlů a směrů, propojenou v síti s dalšími prvky včetně systému MANTIS proti dronům a raketám krátkého dosahu a stíhaček F-16.

Důležitý detail: plná operační připravenost nenastává okamžikem, kdy kamion s technikou překročí hranici. IAI uvádí, že dodávce předcházela série teoretických i praktických školení. Kaliňák v dubnu řekl, že plná bojová pohotovost první baterie se čeká „v následujících týdnech“. Náběh trvá, a u druhé baterie to bude podobné.

Proč Izrael, a ne Patriot nebo evropský systém

Slovensko si nevybralo Barak MX náhodou. Expertní tým hodnotil technické schopnosti, celkovou pořizovací cenu, logistickou podporu, náklady životního cyklu, termín dodání i výcvik. Barak vyšel jako nejlepší řešení pro kategorii středního dosahu. Kaliňák veřejně argumentoval, že izraelský systém vycházel přijatelněji cenově i termínově než americký Patriot.

Srovnání s konkurencí ukazuje, proč to dává smysl:

Barak je univerzálnější než typický NASAMS, ale Patriot zůstává těžší a zavedenější špičkou v kategorii dlouhého dosahu. Slovensko ovšem nepotřebovalo nahradit S-300, ten darovalo Ukrajině v roce 2022 a jeho role spadá do jiné vrstvy. Potřebovalo nahradit Kuby, a na to Barak sedí.

Podstatné je i to, že Barak už má za sebou ostré bojové nasazení. IAI veřejně prezentuje desítky zachycených hrozeb z Íránu v prvních dnech operačního použití systému. To není marketingový slib, je to ověřená schopnost.

Český kontext: stejný problém, jiné řešení

Česká republika řeší totožný generační problém. 25. protiletadlový raketový pluk stále provozuje čtyři komplety 2K12 Kub ve čtyřech bateriích. Náhradou má být izraelský systém SPYDER od firmy Rafael, jiný výrobce, jiná architektura, ale stejná logika: sovětské dědictví musí pryč.

Česká armáda u systému SPYDER zdůrazňuje větší dosah oproti Kubu, vyšší přesnost a více typů raket. Zároveň buduje vrstvení přes švédské systémy RBS-70 a RBS-70 NG pro velmi krátký dosah. Barak MX by pro českou armádu byl technicky relevantní, ale žádný veřejný signál nenaznačuje, že by o něm Praha uvažovala.

Obě země tak jdou vlastní cestou, ale výchozí bod je stejný: technika z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, která v éře dronů, balistických střel a síťového boje nemá co nabídnout.

Slovensko 28. října 2026 oficiálně převzalo plnou ochranu vlastního vzdušného prostoru vlastními silami, poprvé po období, kdy se spoléhalo na alianční záskok v podobě zahraničních baterií Patriot a SAMP/T. Barak MX není nákup pro efekt. Je to návrat schopnosti, kterou stát ve vlastních dokumentech popsal jako neudržitelnou, a kterou teď, baterii po baterii, staví znovu od základů.