Česko prodalo Srbsku šest proudových cvičných letounů Skyfox a trojici transportních L-410. Pro Aero Vodochody je to první průlom na Balkán, a možná vstupenka k dalším zákazníkům.
5. listopadu 2026 vystoupil Andrej Babiš ve Fantově sále pražského Hlavního nádraží na konferenci Prague Security Dialogue a oznámil, co se vyjednávalo celé léto: Srbsko kupuje šest letounů L-39 Skyfox a k nim transportní L-410. Premiér zároveň prozradil, že den předtím předal nabídku na Skyfoxy polskému protějšku Donaldu Tuskovi a že Slovensko českou platformu zvažuje už od jara. Tři věty, tři trhy, jeden letoun. Jenže mezi politickým oznámením a podepsanou smlouvou bývá mezera, a právě v ní se skrývají nejzajímavější detaily.
Co přesně Srbsko dostane
Veřejně potvrzené číslo zní jasně: šest kusů L-39 Skyfox. Babiš ho vyslovil na pražské konferenci a ČTK ho převzala jako oficiální údaj. Zajímavé ovšem je, že v červenci, po dvoudenním jednání v Bělehradě, premiér mluvil o finalizaci prodeje osmi Skyfoxů. Mezi létem a podzimem se tedy rozsah buď zúžil, nebo vláda oddělila potvrzenou část balíku od zbytku, který se ještě dojednává.
K proudovým strojům se přidávají tři kusy transportního letounu L-410, počet, který Babiš zmínil 19. října na vládní tiskové konferenci. Rodina L-410 z kunovické továrny Aircraft Industries je dvoumotorový turbovrtulový stroj stavěný na krátké a nezpevněné dráhy; verze L-410 NG nabízí dolet přes 2 100 kilometrů, výdrž osm a půl hodiny a užitečné zatížení 2 300 kilogramů. Zda Srbsko dostane právě verzi NG, veřejně potvrzeno není.
Cenu kontraktu nikdo nezveřejnil. Jako orientační měřítko lze použít českou opci na čtyři Skyfoxy pro státní podnik LOM Praha, která stála necelých 1,5 miliardy korun. Hrubým přepočtem by šest kusů vycházelo na zhruba 2,2 až 2,3 miliardy, ale konfigurace, logistický balík i výcvikový program se mohou lišit, takže jde skutečně jen o odhad. Aero samo po Babišově oznámení veřejně potvrdilo pouze podání nabídky kontraktu, nikoli jeho podpis.
Proč zrovna Srbsko, a proč zrovna teď
Srbsko prochází cílenou modernizací ozbrojených sil. Prezident Vučić letos v dubnu na setkání s armádním vedením zdůraznil robotizaci, vznik specializovaných dronových jednotek a budování vícevrstvé protivzdušné obrany. V červnu srbská armáda veřejně předvedla protidronové schopnosti na střelnici Pašuljanske livade. Skyfox do tohoto rámce zapadá přesně: Babiš ho na Prague Security Dialogue představil jako platformu schopnou chránit vzdušný prostor proti bezpilotním prostředkům a britský think-tank RUSI ho v zářijové analýze označil za jednu z vhodných variant pro levnější zachytávání útočných dronů.
Pro srbský výcvikový systém je Skyfox logickým krokem. Srbská vojenská akademie dosud staví pokročilou fázi pilotního výcviku na proudovém G-4 Super Galeb, stroji z osmdesátých let. Skyfox nabízí generační skok: plně digitální kokpit, průhledový displej, ovládání HOTAS, otevřenou avionickou architekturu, motor Williams FJ44-4M, až pět závěsníků pro výzbroj a životnost až 15 000 letových hodin, trojnásobek oproti původnímu Albatrosu. Nejde o pouhý modernizovaný letoun, ale o fakticky novou platformu, která umí pokrýt výcvik i lehké taktické úkoly v jednom.
Geopoliticky přitom český obchod nevypadá jako zlomový bod. Srbsko drží linii vojenské neutrality: letos poprvé cvičilo společně s NATO, zároveň v říjnu mluvilo o pokračování bezpečnostní spolupráce s Ruskem. Nákup západně certifikovaného cvičného letounu je spíš dalším prvkem diverzifikace výzbroje než signálem příklonu k jedné straně.
Co obchod znamená pro Aero a český průmysl
Šest Skyfoxů pro Srbsko není megakontrakt typu maďarské flotily dvanácti kusů, ale pro český letecký průmysl má strategický význam. Program Skyfox tvořil v roce 2025 plných 58 % tržeb Aera a vynesl 3,8 miliardy korun; firma tehdy dodala rekordních čtrnáct strojů. Na výrobě se podílí zhruba 600 subdodavatelů, z toho 400 českých.
Srbský kontrakt posiluje vytížení výrobní linky v Odolena Vodě, která je podle červnového oznámení Aera zaplněná až do druhého čtvrtletí 2027. Firma mezitím nabrala nové zakázky v Africe a Severní Americe a v roce 2024 přijala 330 nových zaměstnanců s plánem nabrat dalších osmdesát. Přímé sdělení „kvůli Srbsku přijmeme X lidí“ sice nezaznělo, ale každý nový kontrakt posouvá kapacitní strop výš.
Hlavní hodnota balkánského obchodu je ale referenční. Aero už dodává Skyfoxy Maďarsku, Česku přes LOM Praha, Vietnamu, nově do Angoly, a teď přidává Srbsko. Každý nový provozovatel na mapě je argument pro dalšího zákazníka.
Slovensko a Polsko: dvě nabídky, dvě různé šance
Slovensko je přirozenější cíl. Bratislava řeší náhradu dosluhujících L-39 Albatros, přebírá první stíhačky F-16 a potřebuje navázaný výcvikový ekosystém. Babiš slovenské straně Skyfox nabízel už na společném zasedání vlád 31. března 2026 a Aero o rok dříve představilo balík zahrnující výcvik, údržbu i zapojení slovenských Leteckých opraven Trenčín. Průmyslová spolupráce je silný argument: Slovensko by nedostalo jen letoun, ale i práci pro vlastní firmy.
Polsko je jiný příběh. Polské letectvo už provozuje patnáct italských M-346 jako pokročilé trenéry a rámcově pořizuje 48 jihokorejských FA-50, které pokrývají i bojově-výcvikovou roli. Skyfox by musel hledat úzce vymezenou doplňkovou mezeru, třeba právě protidronové hlídky nebo základní proudový výcvik, protože na hlavní výcvikovou platformu je polský trh obsazený. Nabídka Tuskovi je politické gesto a otevření dveří, nikoli předstupeň kontraktu.
Kapacitní strop jako luxusní problém
Pokud by Aero uspělo na Slovensku i v Polsku současně, narazilo by na vlastní výrobní limity. Linka je zaplněná do poloviny 2027 a každý nový zákazník posouvá dodací termíny. I při rychlém podpisu by první kusy pro další středoevropské odběratele bylo realistické čekat nejdříve na přelomu let 2027 a 2028, u větších flotil spíš v průběhu roku 2028. Konfigurace, simulátory, logistika a výcvikové programy šité na míru čas ještě prodlužují.
Proti dražším konkurentům (M-346 stojí na dvoumotorové architektuře a hlubokém integrovaném výcvikovém systému, T-50 je nadzvukový) Skyfox hraje na jiné kartě. Nižší provozní náklady, jednoduchost, schopnost pokrýt výcvik i lehké taktické mise v jedné platformě. Je nejnebezpečnější tam, kde zákazník nechce nejdražší stroj, ale co nejvíc nalétaných hodin za méně peněz.
Šest Skyfoxů míří na Balkán, Aero má linku plnou do poloviny příštího roku a premiér rozdává nabídky na dvě strany střední Evropy. Pro vodochodskou továrnu je to nejlepší vizitka, jakou si mohla přát; teď ji musí proměnit v podpisy.