„Střet s Turky je nevyhnutelný,“ varuje ruský odborník. Turecko zavřelo Dardanely a Rusko mu je chce vzít

Jurij Kotenok, provozovatel telegramového kanálu Vojenkor Koťonok, na svém kanálu varoval před nevyhnutelným střetem s Tureckem. Ankara prý uzavřela průlivy a Rusko si je musí vzít zpět. Zní to dramaticky, a přesně tak to má znít. Kotenok totiž není nezávislý bezpečnostní analytik. Ukrajinská databáze War & Sanctions ho řadí mezi klíčové kremelské propagandisty. Jeho slova jsou cenná hlavně jako teploměr tvrdnoucí ruské rétoriky, ne jako strategická prognóza. Přesto stojí za to rozebrat, proč právě Dardanely Moskvu tak dráždí, a co Ankara skutečně udělala.

Co Turecko doopravdy „zavřelo“

Formulace o zavření Dardanel zní jako úplná blokáda. Realita je střízlivější, ale pořád závažná. Turecký předpis pro organizaci námořního provozu v úžinách výslovně umožňuje provoz dočasně omezit, vést jednosměrně nebo na čas zastavit při riziku nehody, sabotáže či jiné mimořádné situace. A mimořádných situací je na Černém moři dost. Americký úřad MARAD v aktualizovaném varování z března 2026 konstatuje, že obchodní lodě v oblasti čelí projektilům, dronům i minám.

Nejde tedy o vyhlášení námořní blokády. Jde o bezpečnostní řízení provozu v jednom z nejvytíženějších průlivů světa; v roce 2025 jím podle tureckých údajů prošlo 44 468 plavidel. Ankara reaguje na reálné ohrožení civilní plavby, ne na geopolitickou provokaci.

Proč jsou Dardanely pro Rusko klíčové

Dardanely spolu s Bosporem tvoří jedinou námořní bránu z Černého moře do Středomoří a dál do světového oceánu. Pro Rusko to znamená jediný vodní koridor pro export obilí a ropy z černomořských přístavů, pro zásobování námořní základny v syrském Tartúsu i pro jakoukoli vojenskou projekci jižním směrem.

Režim průjezdu upravuje Montreuxská konvence z roku 1936. Obchodní lodě mají v zásadě volný průjezd, válečné lodě podléhají přísným omezením, a klíč od těch omezení drží Ankara. Už v únoru 2022, krátce po ruské invazi na Ukrajinu, Turecko aktivovalo článek 19 konvence a omezilo průjezd válečných lodí válčících stran. Současně vyzvalo i NATO, aby do průlivů neposílalo vlastní plavidla. Cíl byl jasný: zabránit další militarizaci Černého moře.

Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan to v prosinci 2025 vysvětlil přímočaře: přes Černé moře proudí obilí, ropa i plyn a jejich nerušený pohyb je zásadní pro světovou potravinovou i energetickou bezpečnost. V červnu 2026 Fidan téma útoků na civilní lodě otevřel přímo před Sergejem Lavrovem na společné tiskové konferenci v Moskvě. Ankara dokonce navrhla jakési „vodní moratorium,“ omezenou dohodu po vzoru obilné iniciativy, která by chránila obchodní plavbu.

Chce Rusko Dardanely skutečně „vzít“?

Strategická motivace je pochopitelná. Moskvu dlouhodobě dráždí samotný fakt, že o její černomořské bráně rozhoduje cizí stát, navíc člen NATO. Kotenokova rétorika o „osmanských ambicích“ a nevyhnutelném střetu ale stojí na historicko-imperiální logice, ne na dohledatelném vojenském plánu.

Podle analýzy Carnegie Europe od Thomase de Waala Turecko prosazuje v Černém moři logiku „regionálního vlastnictví,“ co největší kontrolu pobřežních států a co nejmenší přítomnost vnějších hráčů. Drží komunikační kanály s Moskvou i Kyjevem, chrání vlastní obchodní a energetické zájmy a nechce, aby mu Černé moře „uteklo“ pod cizí kontrolu. Podle téže analýzy Ankara neplánuje válečný režim v průlivech uvolnit ani při pouhém příměří; k tomu by musel přijít trvalejší mír. Turecko si páku nad průlivy pouštět z ruky nehodlá.

Reálně „vzít“ Dardanely by pro Rusko znamenalo útok na území člena NATO. Práh takové eskalace je astronomicky vysoký, zvlášť v situaci, kdy ruská armáda, údajně druhá nejsilnější na světě, už čtvrtý rok nedokáže porazit menší Ukrajinu.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Pro Českou republiku je dopad spíš nepřímý, ale citelný. Omezení plavby v průlivech zvyšuje náklady na pojištění, zdražuje přepravu a nervozitu na evropských komoditních trzích. Černé moře je koridor pro obilí i energetické suroviny, a jakékoli narušení se promítá do cen, které nakonec zaplatí i český spotřebitel.

NATO veřejně uznává turecké bezpečnostní obavy, ale incidenty v Černém moři čte jako důsledek širší ruské války proti Ukrajině, ne jako samostatný rusko-turecký konflikt. Generální tajemník Mark Rutte v prosinci 2025 zdůraznil právě tento širší rámec. Nezávislí analytici se shodují: napětí roste, útoky na obchodní lodě jsou vážný problém, ale nevyhnutelná rusko-turecká válka z toho neplyne.

Propaganda jako zbraň, ne analýza

Kotenokova slova o nevyhnutelném střetu nejsou expertní prognózou. Jsou signálem, že část ruského propagandistického prostoru čte každý turecký krok jako nepřátelské omezování ruského vlivu, a potřebuje z toho vyrobit narativ o obklíčení. Ankara mezitím dál jedná s Moskvou i Kyjevem, chrání civilní plavbu a drží klíč od průlivů tam, kde ho má už devadesát let. V rukou Turecka.