Trump je slaboch a „tlučhuba“. Evropu po 70 letech žene k vlastní armádě a jaderným zbraním

Britský think-tank RUSI to v březnu 2026 shrnul s neskrývaným údivem. Trumpova hostilita vůči spojencům neoslabuje jen transatlantické pouto, urychluje evropské sjednocení v obraně tempem, které nemá v mírovém období obdoby. Řetězec spouštěčů je přitom krátký a brutálně konkrétní: ponížení Zelenského v Oválné pracovně 28. února 2025, vyhrožování Dánsku kvůli Grónsku v lednu 2026, kdy mluvčí Bílého domu prohlásila nasazení americké armády za „vždy otevřenou možnost“, a nakonec mnichovská konference v únoru 2026, kde německý kancléř Friedrich Merz mluvil o „hluboké trhlině“ mezi Evropou a Washingtonem.

800 miliard, které nejsou jedním fondem

Číslo „800 miliard eur na evropskou obranu“ zní jako obří bruselský šek. Není. Evropská komise ho v březnu 2025 představila jako součet dvou odlišných nástrojů:

• Až 650 miliard eur tvoří nový fiskální prostor pro členské státy, výjimka z rozpočtových pravidel EU, která jim umožňuje investovat do obrany bez porušení deficitních limitů.
• 150 miliard eur nabízí nástroj SAFE v podobě půjček, které si státy berou na společné nákupy zbraní a techniky.

Pro srovnání: celá EU vydala na obranu v roce 2024 přibližně 343 miliard eur. ReArm Europe tedy není dvojnásobek ročního rozpočtu, ale víceletý akcelerátor nad už rostoucí základnu. SAFE přitom není jen návrh, nařízení vstoupilo v platnost 29. května 2025 a do dubna 2026 jsme zaznamenali schválení plánů financování pro 18 členských států včetně Česka.

Evropská armáda, nebo silnější pilíř v NATO?

Merz v Mnichově nevolal po rozbití Severoatlantické aliance. Jeho formulace zněla jinak: „silný, soběstačný pilíř“ Evropy uvnitř NATO. Bílá kniha evropské obrany z března 2025 to potvrzuje, NATO zůstává „základním kamenem kolektivní obrany v Evropě“, ale Evropa musí být schopna jednat i bez amerického souhlasu.

Prakticky to znamená společné pořizování zbraní, interoperabilní síly, průmyslovou preferenci pro evropské firmy. U zakázek financovaných přes SAFE nesmí více než 35 % hodnoty komponentů pocházet z prostoru mimo EU, Ukrajinu a EEA/EFTA. Pro americké zbrojařky typu Lockheed Martin nebo Raytheon se prostor zužuje, pokud nemají dostatečnou evropskou průmyslovou stopu.

Jaderný deštník: francouzský, ne evropský

Když Emmanuel Macron 2. března 2026 na základně Île Longue vyhlásil koncept „forward deterrence“, nezaložil tím evropský jaderný arzenál. Výslovně zopakoval, že rozhodnutí o použití francouzských zbraní zůstává výlučně v rukou prezidenta Francie. Británie drží vlastní suverénní hlavice a nezávislé odstrašení.

Reálně „evropské jaderné zbraně“ znamenají hlubší konzultace, společná cvičení, signály směrem k Moskvě, ne společné tlačítko. RUSI zároveň upozorňuje, že francouzské a britské síly v současné podobě plnohodnotně nenahradí americký deštník. Přechodové období je zranitelné.

Co to znamená pro Česko

Rada EU v dubnu 2026 schválila český plán SAFE s maximální půjčkou 2,06 miliardy eur, zhruba 50,3 miliardy korun. Jsou to půjčky, ne granty. Konečná cena pro českého daňového poplatníka závisí na skutečně čerpané částce a úvěrových podmínkách.

Současné české obranné výdaje dosahují 184,7 miliardy korun, tedy 2,06 % HDP, těsně nad dosavadním aliančním minimem. Jenže NATO na summitu v Haagu v roce 2025 přijalo nový cíl: 5 % HDP do roku 2035. Tempo navyšování bude muset být dramaticky vyšší než dosavadní „udržování lehce nad dvěma procenty“.

Nezamýšlený architekt

Přímý důkaz, že Trump záměrně buduje silnější Evropu, neexistuje. Bílý dům komunikuje „America First strength“, ne podporu evropské autonomie. Výsledek je přesto jednoznačný: kontinent, který sedmdesát let spoléhal na americkou garanci, poprvé staví vlastní obranný pilíř s reálnými penězi, průmyslovými pravidly a politickou vůlí. Paradox stojí za pozornost, největší impulz k evropské suverenitě nepřišel z Bruselu ani z Berlína, ale z Washingtonu, který o něj nestál.