Trump se bojí Putina, odmítá Německu dodat střely Tomahawk, aby ho neprovokoval. Sklady jsou ke všemu prázdné

Dne 5. června 2026 pronikla z Washingtonu zpráva, která v Berlíně způsobila diplomatický třes. Americké ministerstvo obrany se podle zdrojů Politico chystá zrušit, nebo přinejmenším na neurčito odložit, plánovaný prodej střel Tomahawk a odpalovacích systémů Typhon Německu. Američtí činitelé citovaní v reportáži spojují rozhodnutí se dvěma faktory: obavou, že Moskva vyhodnotí rozmístění přesných pozemních střel ve středu Evropy jako eskalaci, a tlakem na americké muniční zásoby, které po íránské kampani klesly na kritickou úroveň. Přímý Trumpův výrok o „strachu z Putina“ veřejně doložený není, ale směr, kterým se Washington ubírá, mluví sám za sebe.

Co přesně je ve hře

Příběh začal 10. července 2024, kdy Joe Biden a Olaf Scholz na summitu NATO podepsali společné prohlášení o rozmístění amerických zbraní dlouhého dosahu v Německu od roku 2026. Šlo o Tomahawky odpalované z pozemních odpalovacích zařízení Typhon, o protilodní střely SM-6 a o hypersonické zbraně ve vývoji. Klíčový detail: systémy měly zůstat pod americkým velením jako dočasný „most“, než si Evropané vybudují vlastní schopnosti.

Tomahawk Block Vb, o který Berlín usiluje, má oficiální dosah přes 1 600 kilometrů a novou víceúčelovou hlavici určenou pro širší spektrum pozemních cílů. Pro představu o ceně a měřítku: Japonsku USA v listopadu 2023 schválily balík 400 Tomahawků za odhadovaných zhruba 55 miliard korun. Německá žádost podle Financial Times zahrnuje rovněž Tomahawky i systémy Typhon, ale Washington dosud neodpověděl. Německé ministerstvo obrany 4. května ujistilo, že nejde o „definitivní zrušení“. Jenže mezi nevyřízenou žádostí a očekávanou stopkou je prostor, ve kterém se reálná obrana plánuje těžko.

Proč jsou sklady pod tlakem

Přesný stav amerických zásob Tomahawků Pentagon nezveřejňuje. Otevřené odhady ale kreslí jasný obraz. Think tank CSIS odhadl, že USA měly před válkou s Íránem přibližně 3 100 kusů a jen za prvních šest dní operace Epic Fury jich vystřelily 319. Pozdější analýza citovaná Defense News mluví o více než tisíci odpálených Tomahawcích za celou kampaň a o návratu zásob na předválečnou úroveň až kolem let 2030–2031.

Výrobce RTX sice v únoru 2026 oznámil navýšení roční produkce na tisíc kusů, ale to neřeší okamžitou mezeru. Když máte o třetinu méně střel a válka s Íránem formálně neskončila, ochota pouštět vzácnou munici do nových aliančních balíků logicky klesá. A Německo není Japonsko; pozemní Tomahawky v srdci Evropy jsou z ruského pohledu něco zásadně jiného než námořní střely v Tichém oceánu.

Proč je Moskva tak citlivá

Právě kategorie pozemních střel dlouhého dosahu dělá z německého případu geopolitický problém. Do roku 2019 takové zbraně v Evropě neexistovaly, zakazovala je smlouva INF z roku 1987. Po jejím kolapsu Putin už v červenci 2024 reagoval na americko-německé oznámení varováním, že Rusko obnoví výrobu dříve zakázaných střel středního a kratšího doletu.

Tomahawk s doletem 1 600 kilometrů odpalovaný z německého území dokáže zasáhnout velitelská stanoviště, logistické uzly a další cíle hluboko za jakoukoli frontovou linií. V ruské strategické kalkulaci jde o rozšíření konvenční hrozby, které mění rovnováhu odstrašení. Americké zdroje citované Politicem právě tuto dynamiku uvádějí jako jeden z důvodů, proč Washington váhá.

Evropa bez vlastní odpovědi

Ministr obrany Boris Pistorius otevřeně přiznal, že americké rozmístění mělo být dočasným mostem a že se znovu otevírá „schopnostní mezera“. Berlín současně tvrdí, že bezprostřední dopad na operativní obranyschopnost zatím nevidí. To je ale rozdíl mezi schopností dnes bojovat a schopností včas zasahovat cíle v hloubce.

Evropské alternativy existují, ale spíš na papíře a ve vývoji než ve výzbroji:

• Taurus KEPD 350E – dosah přes 500 km, ale odpalovaný z letadla, ne z pozemního odpalovacího zařízení.
• MdCN/NCM (MBDA) – „velmi dlouhý dosah“ s přesným naváděním, ovšem start z lodí a ponorek.
• Britsko-německý Deep Precision Strike – dosah přes 2 000 km, ale vstup do služby až ve 30. letech.
• Iniciativa ELSA – sdružuje více směrů včetně nízkonákladových efektorů s doletem nad 500 km, ale bez pevné časové osy a bez hotového pozemního ekvivalentu systému Typhon/Tomahawk.

NATO samo v únoru 2026 spustilo nové mnohonárodní projekty zahrnující úder do hloubky a muniční iniciativy. Aliance ví, že problém existuje. Řešení ale nepřijde dřív než za roky.

Co to znamená pro střední Evropu

Haagská deklarace NATO z června 2025 znovu potvrzuje závazek kolektivní obrany podle článku 5. Formálně se nic nemění. Prakticky ale ano: Washington současně stahuje z Německa 5 000 vojáků, zadržuje klíčovou munici a dává najevo, že řízení eskalace s Ruskem a vlastní zásobovací priority nadřazuje komfortu evropského spojence.

Pro Česko to znamená menší jistotu, že kritické americké kapacity budou včas a v dostatku k dispozici i pro širší východní křídlo. Praha podporuje posilování evropských obranných kapacit a průmyslu, vláda schválila program podpory českého obranného sektoru přes státní záruky EGAP a prosazuje větší zapojení Evropské investiční banky. Rámuje to ale jako doplnění NATO, ne jako jeho náhradu.

Německý případ je nejostřejší důkaz toho, že Evropa si americký úder do hloubky nemůže brát jako automaticky dostupnou službu. Střely, které neexistují ve skladech a které vám spojenec odmítne prodat, neodstrašují nikoho.