Neustálé údery na ukrajinské zázemí Rusku válku nevyhrají, překvapuje kontroverzní kremelský odborník

Když podobnou větu vysloví západní analytik nebo ukrajinský generál, nikdo se nepozastaví. Jenže 18. října 2026 ji na svém telegramovém kanálu napsal muž, který v roce 2014 přeběhl z ukrajinské tajné služby SBU k doněckým separatistům, vybudoval prapor Vostok a dodnes působí uvnitř ruského bezpečnostního aparátu. Chodakovskij neříká, že by Rusko mělo přestat útočit. Říká něco jiného: že bez výsledku na frontě, bez rezerv a bez průmyslové převahy žádné množství raket a dronů válku nerozhodne. A právě v tom je jeho výrok tak neobvyklý: jde o loajální kritiku zevnitř systému, která tiše bourá narativ ruského ministerstva obrany o úspěšných zásazích klíčových ukrajinských kapacit.

Kdo je Alexandr Chodakovskij

Bývalý důstojník ukrajinské bezpečnostní služby v Doněcku, který na jaře 2014 přešel na stranu proruských separatistů. Agentura Reuters ho tehdy popsala jako přeběhlíka ze SBU a velitele čerstvě vzniklého praporu Vostok. V únoru 2022, těsně před plnohodnotnou ruskou invazí, veřejně žádal Moskvu o vyslání třiceti tisíc vojáků a další výzbroj, nikoli proto, že by pochyboval o válce, ale proto, že chtěl víc síly k jejímu vedení.

Dnes ho Rosgvardija oficiálně uvádí jako zástupce náčelníka hlavní správy Národní gardy v Doněcké lidové republice. Kontroverzní je kvůli své roli v ozbrojeném separatismu, kvůli dlouholeté obhajobě ruských válečných cílů i kvůli tomu, že se pohybuje na rozhraní vojenského velení a veřejného komentátorství. Na Telegramu má desetitisíce sledujících a jeho příspěvky pravidelně citují ruská i západní média. Nejde o disidenta. Jde o insidera, který občas řekne nahlas to, co oficiální komuniké zamlčují.

Co přesně Chodakovskij tvrdí, a proč to překvapuje

V říjnovém příspěvku Chodakovskij rozebírá logiku úderů na ukrajinské zázemí. Pod pojmem „zázemí“ si přitom nelze představit jen elektrárny a teplárny. Ruské ministerstvo obrany samo popisuje své skupinové údery jako zásahy do obranného průmyslu, energetiky, dopravních uzlů, přístavů, letišť, skladů munice i montážních míst bezpilotních prostředků. Jde o systematickou kampaň, která trvá od podzimu 2022 a jejíž intenzita podle OSN na podzim 2026 znovu roste.

Chodakovského argument má tři vrstvy:

• Vojáci na frontě fungují autonomně. Píše, že na desítky kilometrů do hloubky „neexistuje ani elektřina“, a přesto se bojuje dál. Okamžitý kolaps bojujících sil z úderů do týlu podle něj nenastává.
• Týl si na tlak zvyká. Část jeho funkcí se přesouvá blíž k frontě, společnost se adaptuje a zázemí postupně ztrácí citlivost na další a další vlny raket.
• Historická paralela. Srovnává situaci s druhou světovou válkou: pro Sovětský svaz i nacistické Německo šlo o existenční střet, a proto ani zničený týl sám o sobě nerozhodoval bez vítězství na zemi. Země, které mohly „žít dál skoro jako dřív“, byly na náladu zázemí citlivější. Ukrajina se podle něj posouvá právě do první kategorie: čím déle bombardování trvá, tím víc ho společnost vnímá jako existenční hrozbu, a tím méně je jím zlomitelná.

Překvapivé není, že by šlo o protiválečný výrok. Chodakovskij nezpochybňuje ruské válečné cíle. Překvapivé je, že limit bombardovací strategie takto otevřeně pojmenovává člověk zevnitř ruského bezpečnostního aparátu, zatímco oficiální Moskva údery standardně prezentuje jako úspěšné zásahy klíčových ukrajinských kapacit. Není vidět žádný veřejný signál, že by Kreml kvůli tomuto názoru strategii měnil. Naopak, kampaň pokračuje a podle analýzy CSIS Rusko v roce 2026 zvyšuje podíl balistických střel.

Čísla, která Chodakovského tezi zarámují

Údery na ukrajinské zázemí mají reálné a měřitelné důsledky. Jen za půlrok od prosince 2025 do května 2026 OSN evidovala 1 272 zabitých a 6 871 zraněných civilistů, přičemž systematické útoky na energetiku způsobily rozsáhlé výpadky elektřiny, topení a vody zasahující miliony lidí. V lednu 2026 samotné dlouhodobé ruské údery stály za 39 % všech civilních ztrát za měsíc a zasáhly hlavně města daleko od fronty.

Společné hodnocení vlády Ukrajiny, Evropské komise, OSN a Světové banky odhaduje celkové potřeby obnovy a rekonstrukce na téměř 588 miliard dolarů, tedy zhruba 14 bilionů korun. Zasažené nejsou jen elektrárny, jde o dopravu, bydlení, zdravotnictví a vodohospodářství.

A právě tady vstupuje do hry český kontext. Česká republika převzala patronát nad Dněpropetrovskou oblastí, kde působí zhruba dvacet českých firem. Podle programu Ukrajina 2030 Česko plánuje alokovat miliardu korun ročně, z toho půl miliardy přes Národní rozvojovou banku na kritickou infrastrukturu včetně energetiky a dopravy. Ukrajinské ministerstvo infrastruktury uvádí, že česká strana mezi lety 2022 a 2026 vyčlenila přibližně 154 milionů dolarů přímo na obnovu energetické infrastruktury. Každá ruská raketa, která zasáhne rozvodnu nebo teplárnu, tak nepřímo ničí i to, co čeští daňoví poplatníci pomáhají budovat.

Loajální kritika, nebo trhlina v narativu

Chodakovského výrok není rozkol s Kremlem. Je to korekce očekávání, interní zpráva adresovaná vlastnímu publiku, která říká: nečekejte rychlé vítězství z mediálně viditelných úderů do týlu. Bez výsledku na frontě, bez dostatku rezerv a bez dlouhodobého vyčerpání protivníka to nepůjde.

Analytici z britského think-tanku RUSI přitom říkají totéž jinými slovy už od roku 2024: opotřebovací války rozhoduje průmysl, mobilizace, schopnost nahrazovat ztráty a čas. Hluboké údery na zázemí působí v horizontu let, nikoli jako nástroj rychlého zlomu. A v březnu 2026 tentýž institut konstatoval, že ruská agrese potrvá přes celý rok 2026 a že účinek dálkových úderů se na obou stranách s adaptací protivníka snižuje.

Chodakovskij do tohoto rámce zapadá z opačné strany barikády. Říká totéž co západní analytici, jen z pozice muže, který nosí uniformu Rosgvardije. A právě proto jeho slova stojí za pozornost víc než další tisícovka grafů a tabulek.

Co to znamená pro další vývoj

Pokud ani intenzivní bombardování zázemí nestačí ke zlomení Ukrajiny, a to přiznává i proruský insider, nabízí se několik scénářů. Pokračující dlouhá opotřebovací válka, kde obě strany hledají převahu v průmyslu a lidských zdrojích. Větší důraz na sílu a rotaci frontových jednotek místo spoléhání na dálkové údery. Širší ekonomické vyčerpávání přes energetiku, sankce a výrobu zbraní. A pokud žádná strana nezíská rozhodující převahu, narůstající tlak na nějakou formu vyjednávání, ať už dobrovolného, nebo vynuceného.

Chodakovskij nedal kalendářní termín ani konkrétní milník. Popsal psychologický práh, za nímž bombardování zázemí přestává fungovat tak, jak si jeho architekti představují. Ukrajina ten práh podle všeho už překročila. A to je informace, kterou v komuniké ruského ministerstva obrany nenajdete.