Ukrajina a NATO chtějí Rusům hromadně zablokovat letiště. Hledají levnou zbraň, která je paralyzuje

Každý ruský nálet na ukrajinská města, každá řízená puma shozená na pozice u fronty začíná na stejném místě, na letišti. Právě tam stojí bombardéry, tam se plní nádrže, tam se věší munice pod křídla. A právě tam chce Severoatlantická aliance společně s Ukrajinou zasáhnout. Ne jednorázovým spektakulárním úderem, ale systémem, který letiště paralyzuje opakovaně, levně a dlouhodobě. Velitelství NATO pro transformaci (ACT) v Norfolku vypsalo v červnu 2026 už devatenáctý ročník své inovační výzvy. Tentokrát nese název Persistent Airfield Denial, tedy trvalé odepření letiště.

Co přesně „zablokovat letiště“ znamená

Nejde o to srovnat letištní komplex se zemí jedinou salvou. Soutěžní dokument RFIP definuje cíl přesněji: znemožnit protivníkovi generovat vzlety. Prakticky to znamená současný zásah více klíčových bodů letiště najednou, letadel na stojánkách, vzletových a pojížděcích drah, skladů paliva, muničních úložišť i pozemního servisního zázemí. Když nefunguje ani jedno z toho, žádný bombardér nevzlétne.

Klíčové slovo je „persistent“, tedy trvalý. NATO nehledá jednorázový nájezd, po kterém Rusové za pár dní dráhu opraví a pokračují. Hledá řešení, které dokáže tlak udržovat v čase, znovu a znovu zasahovat totéž letiště, dokud z něj nepřestanou startovat letadla.

Proč nestačí stávající zbraně

Ukrajina už dokázala, že ruská letiště zasáhnout umí. Operace Pavutyna (Pavoučí síť), kterou v červnu 2025 provedla ukrajinská bezpečnostní služba SBU, nasadila 117 FPV dronů proti čtyřem ruským leteckým základnám. Podle SBU bylo zničeno 41 letadel, včetně strategických bombardérů Tu-95 a Tu-22M3. Jenže i takový úder byl jednorázový. Rusko poškozené stroje nahradilo, dráhy opravilo a provoz obnovilo.

Soutěžní zadání přímo pojmenovává, proč dosavadní prostředky nestačí. Pilotované údery, raketomety MLRS, balistické střely i běžná jednotlivá barážující munice mají proti chráněným letištím omezenou účinnost. Chybí jim tři věci:

• Masový efekt, schopnost zasáhnout více cílů najednou.
• Vytrvalost, schopnost udržet tlak v čase, ne jen jednou udeřit.
• Odolnost proti rušení, schopnost fungovat, i když Rusko odstřihne GPS a zapne elektronický boj.

Právě poslední bod je zásadní. Analýza britského think-tanku RUSI už v roce 2023 popsala, jak ruské systémy elektronického boje, například R-330Ž, dokážou snižovat přesnost munice naváděné přes GPS, včetně amerických bomb JDAM. Kolem svých klíčových letišť v týlu Rusko buduje hustou síť právě takových systémů.

Co přesně NATO hledá, a za kolik

Soutěž je technologicky otevřená. Nepředepisuje, jestli má jít o drony, rojovou munici, autonomní prostředky, hybridní řešení nebo něco úplně jiného. Stanovuje ale tvrdé parametry:

• Dosah nad 150 kilometrů.
• Plně autonomní provoz bez GPS a v prostředí elektronického rušení.
• Funkčnost za každého počasí, ve dne i v noci.
• Technologická vyspělost na úrovni TRL 5–7, tedy funkční prototyp nebo systém ověřený v relevantním prostředí.
• Preferovaná dodávka prvního minimálního životaschopného produktu do šesti týdnů od výběru.

A pak je tu cena. V hodnoticích kritériích první fáze mají náklady, vyrobitelnost a škálovatelnost váhu 35 procent, nejvíc ze všech kategorií. NATO tím jasně říká: nechceme jednu zázračnou střelu za desítky milionů. Chceme něco, co půjde vyrábět ve velkém a nasazovat opakovaně, aniž by to zruinovalo rozpočet.

Logika je prostá. Pokud jedna drahá raketa udělá kráter v dráze, který Rusové za dva dny zalijí betonem, ekonomika útoku nevychází. Pokud ale levnější systém dokáže letiště paralyzovat znovu a znovu, nutí protivníka buď investovat obrovské prostředky do obrany, nebo přesunout letadla dál od fronty, a obojí snižuje jeho schopnost útočit.

Kdo za tím stojí a jak reálné to je

Organizátorem je velitelství ACT v Norfolku, ale soutěž vznikla ve spolupráci s JATEC, společným centrem NATO a Ukrajiny pro analýzu, výcvik a vzdělávání, které sídlí v polské Bydhošti a je přímo podřízené veliteli ACT. Ukrajinská bojová zkušenost tedy není jen inspirací, ale vstupním parametrem celého zadání.

Harmonogram je konkrétní. Uzávěrka přihlášek 20. července 2026, oznámení finalistů 11. srpna, plánované finálové prezentace 3. září ve Varšavě. Odměna činí až 250 000 eur pro maximálně tři vítěze. Po finále má následovat plán testování a zavedení s horizontem nula až tři měsíce.

Důležitá poznámka: nejde o nákupní zakázku. RFIP výslovně uvádí, že negarantuje budoucí kontrakt. Ale rámovat to jako pouhé PR by bylo zavádějící. JATEC už v roce 2025 dovedl předchozí inovační výzvy od konceptu přes bojové nasazení až po polní testy na Ukrajině, ve Francii a v Polsku. A širší inovační program NATO a Ukrajiny UNITE, Brave NATO počítá pro rok 2026 s rozpočtem až 50 milionů eur.

Přihlásit se může jakákoli organizace registrovaná v členské zemi NATO nebo na Ukrajině. České firmy a startupy tedy mají dveře otevřené, Česko je členem Aliance od roku 1999.

Proč jde o víc než jednu soutěž

Volodymyr Zelenskyj na konferenci GLOBSEC v roce 2025 řekl, že tatáž strategická letadla, která bombardují ukrajinská města, Rusko používá i k demonstraci hrozby vůči NATO. Pokud by se podařilo najít systém, který ruská letiště dokáže trvale paralyzovat, nešlo by jen o taktickou výhodu na frontě. Šlo by o útok na samotný zdroj jedné z klíčových ruských asymetrií, schopnosti masově nasazovat leteckou sílu.

Pro střední Evropu včetně Česka je dopad nepřímý, ale reálný. Rusko, které musí investovat obrovské prostředky do ochrany vlastních letišť a přesouvat letadla stále dál od fronty, má méně volných kapacit na cokoli jiného. Včetně tlaku na východní křídlo Aliance.

Soutěž Persistent Airfield Denial není příslib hotového řešení. Je to ale signál, že NATO a Ukrajina přestávají přemýšlet jen o tom, jak se bránit ruským bombám, a začínají systematicky hledat způsob, jak zabránit tomu, aby vůbec vzlétly.