Ukrajina tvrdí, že znovu sestřeluje balistické rakety, Rusův současný trumf. Zelenský prozradil, co za tím stojí

Noc z 26. na 27. srpna 2026 přinesla jeden z nejtěžších kombinovaných útoků posledních týdnů. Rusko podle ukrajinských vzdušných sil vypálilo balistické rakety Iskander-M/KN-23, protilodní střelu Oniks, tři střely S8000 Banderol a k tomu 258 útočných dronů včetně imitátorů Parodija. Ukrajina hlásí sestřel všech sedmi balistických raket, Oniksu, všech tří Banderolů a 222 ze 258 bezpilotníků. Celkový počet odpálených balistických střel přitom veřejně neuvedla, víme jen, kolik jich podle ní spadlo. A právě ta balistická vrstva je klíčová. Protože ještě před pár týdny Kyjev otevřeně přiznával, že na ni nemá dost munice.

Proč je balistika Rusovým trumfem

Ruská armáda disponuje celým spektrem úderných prostředků, od íránských dronů Šáhid přes střely s plochou dráhou letu až po hypersonické zbraně. Proti většině z nich si Ukrajina dokáže poradit kombinací systémů NASAMS, IRIS-T, elektronického boje a mobilních palebných skupin. Balistické rakety Iskander jsou jiná kategorie. Letí po balistické dráze, dopadají strmě a extrémně rychle. Na jejich zachycení potřebujete interceptory třídy PAC-3 nebo PAC-3 MSE ze systému Patriot, a právě těch má Ukrajina chronicky málo.

Volodymyr Zelenský to v létě 2026 opakoval při každé příležitosti. 4. července na webu prezidentské kanceláře mluvil o kritické potřebě interceptorů Patriot. 8. srpna přiznal, že s USA existuje dohoda o měsíčních dodávkách střel, ale v nedostatečném objemu. Balistika je zkrátka trumf proto, že spotřebovává to, čeho má Kyjev nejméně, a čeho nemá nazbyt ani celé NATO.

Co Zelenský prozradil, a co zamlčel

Den před útokem, 25. srpna, Zelenský na tiskové konferenci řekl větu, která leccos vysvětluje: po nedávných summitech NB8 a Koalice ochotných dorazilo „trochu“ raket Patriot. Neupřesnil počet. Neupřesnil dárce. Ale veřejně spojil novou dodávku s obnovenou schopností sestřelovat balistické cíle.

To je důležitý posun. Ještě v červenci a na začátku srpna ukrajinská strana otevřeně přiznávala, že antibalistická obrana slábne. Formulace „znovu sestřeluje“ tedy neznamená technologický průlom ani zázrak. Znamená, že do skladů dorazila munice, která tam předtím chyběla. Několik nově dodaných interceptorů okamžitě mění poměr sil v nejtěžší vrstvě obrany, ale jen dočasně.

Proč to Zelenský říká právě teď? Podle nás jde o dvojí signál. Směrem k domácímu publiku ukazuje, že diplomatický tlak funguje a summity přinášejí výsledky. Směrem k partnerům zvyšuje tlak na další rozhodnutí. Sám to 1. srpna shrnul lapidárně: „Rakety pro Patrioty ve světě jsou. Jde o politickou vůli je poslat.“

Matematika, která nevychází

Tady příběh přestává být optimistický. Zelenský 23. srpna zveřejnil čísla, která mluví jasně. Na samotnou zimu 2026/27 potřebuje Ukrajina 300 až 360 střel Patriot. Plánované dodávky na celý rok 2026 přitom činí 264 kusů PAC-3 a PAC-2 dohromady. Deficit je zřejmý ještě předtím, než začnete počítat s intenzitou ruských útoků.

A problém není jen ukrajinský. Agentura AP s odkazem na americké a alianční činitele popisuje zásoby interceptorů Patriot v Evropě jako „za hranicí kritického stavu“. Podle analýzy CSIS USA během války s Íránem vyčerpaly zhruba 1 500 z 2 330 svých interceptorů, tedy asi 65 % zásob. Zelenský tvrdí, že na přežití zimy by stačilo 5 % amerických zásob, na zastavení veškeré ruské balistiky 10 %. Washington ale váhá, protože každá střela odeslaná na Ukrajinu chybí v americkém obranném plánování.

Paralelně běží snaha o dlouhodobější řešení. V červenci Reuters potvrdil politickou dohodu mezi USA a Ukrajinou o licencích pro výrobu interceptorů Patriot přímo na ukrajinském území. Zelenský se následně sešel s delegací Raytheonu a mluvil o společné výrobě. Sám ale 10. července upozornil: „Není to krátká cesta.“ Projekt FREYJA, zastřešující antibalistický program, má podle posledních informací dostat konkrétní harmonogram do sedmi až deseti dnů od 25. srpna. Politická vůle existuje. Průmyslový harmonogram zatím veřejně zveřejněn nebyl.

Rusko přizpůsobuje taktiku

Kreml mezitím nepřihlíží nečinně. Útok z noci 26. srpna nebyl náhodný mix zbraní. Kombinace balistických raket, protilodních střel Oniks, nových Banderolů a 258 dronů včetně imitátorů ukazuje na záměrnou taktiku přesycení obrany. Drony a levné prostředky zahlcují senzory a palebné kanály, zatímco balistika má prorazit tam, kde obrana nestíhá.

Navíc ukrajinská vojenská rozvědka HUR potvrdila nasazení modernizované verze 9M723-2, označované jako Iskander-1000. Oproti starší variantě má větší motor a dosah až 550 kilometrů místo 390. Zbytek rakety zůstává podle HUR shodný. Delší dosah sám o sobě nemusí znamenat nižší zachytitelnost, ale dává Rusku víc možností, odkud a pod jakým úhlem pálit, což obranu komplikuje operačně.

Evropský doplněk a český kontext

Patriot není jediná naděje. Francie a Itálie se v červencové společné deklaraci zavázaly urychlit dodávky střel Aster 30 do října 2026 a poslat na Ukrajinu dva komplety SAMP/T, které mají schopnost proti krátkodosahovým balistickým střelám. Kyjev buduje vrstvenou obranu: IRIS-T pro střední vrstvu, NASAMS proti letadlům a střelám s plochou dráhou letu, Patriot a SAMP/T proti balistice. Problém je, že ta nejnáročnější vrstva zůstává nejtenčí.

Česko samo Patrioty neprovozuje a ve veřejně dostupných zdrojích není doloženo, že by dodávalo interceptory tohoto typu. Český příspěvek k ukrajinské obraně běží jinými kanály: muniční iniciativa, spolupráce na protidronových systémech, budování vlastní vrstvené protivzdušné obrany přes systém SPYDER a radary MADR v rámci alianční architektury NATINAMDS. Riziko kritického nedostatku interceptorů Patriot v Evropě se ale týká i Prahy, ne přímo, ale přes oslabení celkové alianční antibalistické hloubky na kontinentu.

Sedm sestřelených Iskanderů za jednu noc dokazuje, že i malá dodávka interceptorů dokáže změnit výsledek konkrétního útoku. Ale jedna úspěšná noc není systémové řešení. Dokud bude Ukrajina potřebovat 360 střel na zimu a dostávat 264 na celý rok, zůstane každý sestřel balistické rakety malým zázrakem, a každá dodávka politickým rozhodnutím, které někdo musí učinit.