Ukrajinci zapalují sklady Ozonu a Wildberries za miliardy. Ruský ekonom spočítal, proč je to Kremlu úplně jedno

V noci z 22. na 23. srpna 2026 se obloha nad Samarskou oblastí rozsvítila oranžově. Hořel obří sklad Ozonu, jednoho ze dvou dominantních ruských online tržišť. Během následujících čtyřiceti osmi hodin zasáhly ukrajinské drony další skladové areály v Orenburgu, Krasnodaru a Machačkale. O měsíc dříve, 18. července, začala obdobná série u konkurenčního Wildberries v Tambovské oblasti. Nejde o metaforu ani o propagandistickou nadsázku, jde o reálné požáry, zdokumentované satelitními snímky, firemními prohlášeními i agenturou AP. A jde o strategii, která má svou logiku i své limity.

Kolik přesně shořelo

Čísla se liší podle platformy a časového okna, ale v obou případech jdou do stovek miliard rublů.

U Ozonu analytik Sergej Semko z agentury Data Insight v éteru Rádia RBC vyčíslil škody na 88,5 až 107 miliard rublů ve zboží a dalších 30 až 62,5 miliardy na samotných skladových objektech. Celkem tedy zhruba 125 až 170 miliard rublů, v přepočtu asi 30 až 40 miliard korun. Forbes Russia k tomu přidal další rozměr: srpnové útoky zasáhly odhadem 15 až 19 procent skladových kapacit Ozonu.

U Wildberries je situace ještě dramatičtější. Po červencových útocích Semko hovořil o „opatrném koridoru“ 150 až 170 miliard rublů jen v zásobách na dvou zasažených skladech. Pozdější srpnové údery čísla dále navýšily. Wildberries samo přiznalo, že první podpůrné platby začalo posílat více než 88 tisícům poškozených prodejců jen ze skladu v Elektroustali. Osmdesát osm tisíc, to není statistická položka, to je malé město podnikatelů, kterým přes noc zmizely zásoby.

Proč to Kreml „ustojí“ a proč to není celý příběh

Argument, který koluje ruskými ekonomickými kanály a bývá připisován ekonomovi Nikitovi Komarovovi, je na první pohled přesvědčivý. Stačí jedno srovnání: oficiální zisk ruského bankovního sektoru za červenec 2026 činil podle Centrální banky Ruska 443 miliard rublů. Škoda 125 až 170 miliard na Ozonu tak odpovídá zhruba 28 až 38 procentům jednoho měsíčního zisku bank. Jinak řečeno, ruský bankovní systém vydělá ekvivalent celé ozonové škody za osm a půl až jedenáct a půl dne.

Z makropohledu to vypadá jako absorbovatelný náklad. Stát nezkrachuje, banky nepřestanou fungovat, rubl se nezhroutí.

Jenže tenhle výpočet je elegantní zkratka, ne analýza. Bankovní zisk není veřejný kompenzační fond. Peníze z něj automaticky neputují k desítkám tisíc drobných prodejců, kterým shořelo zboží na cizím skladě. Ozon po útocích zdůrazňoval pojistné krytí a přesměrování logistických toků na nezasažené sklady. Wildberries přes vlastní WB Bank spustilo odklady splátek, zvýhodněný factoring a stoprocentní slevy na tranzit zboží do regionálních skladů. To všechno jsou krizové nástroje, a krizové nástroje se aktivují tehdy, když krize reálně bolí.

Trh reagoval ostřeji než Kreml

Zatímco oficiální narativ mluví o zvládnutelnosti, moskevská burza vyprávěla jiný příběh. Po útocích z 24. srpna spadly akcie Ozonu v průběhu dne téměř o třicet procent. Forbes Russia to přepočítal na ztrátu tržní kapitalizace kolem 188 miliard rublů, číslo srovnatelné s celou odhadovanou fyzickou škodou. Investoři tedy nesázeli na to, že je to „úplně jedno“. Sázeli na to, že model tržiště založený na důvěře prodejců, rychlé obrátce zásob a centralizované logistice právě prošel stresovým testem, jehož výsledek zatím nikdo nezná.

K tomu přibyl další úder, tentokrát z Bruselu. Evropská unie 23. července 2026 zařadila Ozon Bank na sankční seznam jako velkou ruskou digitální banku důležitou na trhu platebních služeb. Ozon totiž dávno není jen sklad a e-shop, je to fintech ekosystém s vlastní bankou, platebním systémem a úvěrovými produkty. Drony zasáhly fyzickou vrstvu, sankce digitální.

Civilní cíl, nebo vojenský uzel?

Ukrajina útoky zdůvodňuje tím, že přes sklady Wildberries proudily navigační systémy a komponenty pro výrobu dronů používaných ruskou armádou. Meduza toto zdůvodnění zaznamenala už po červencových útocích. Wildberries vojenské využití popírá.

Nezávislý veřejně doložitelný důkaz o konkrétním vojenském obsahu zasažených zásob v otevřených zdrojích chybí. A právě na tom stojí a padá právní hodnocení. Podle mezinárodního humanitárního práva, jak ho vykládá Mezinárodní výbor Červeného kříže, se civilní objekt stává legitimním cílem jen tehdy, pokud v daném čase reálně přispívá k vojenské akci, a i tehdy musí útočník vyhodnotit proporcionalitu a minimalizovat civilní škody. Čistě ekonomicky motivovaný útok na obchodní infrastrukturu by byl právně problematický.

Ukrajinská strana nicméně argumentuje konceptem „dual-use“, a v zemi, kde se hranice mezi civilní a vojenskou logistikou stírá třetím rokem plné mobilizace, není tento argument snadno odmítnutelný.

Co to znamená pro ruský e-commerce

Pro stát je škoda zvládnutelná. Pro ekosystém dvou platforem, na kterých závisí statisíce drobných podnikatelů, už nikoliv bezvýznamná. Ozon přesměrovává logistiku, Wildberries láká prodejce slevami na skladování v bezpečnějších regionech, obě firmy aktivují pojistné a úvěrové mechanismy. Centralizovaný model obřích skladů, který byl dosud konkurenční výhodou, se přes noc stal zranitelností.

Kreml může škody rozpočítat proti ziskům bankovního sektoru a prohlásit je za marginální. Osmdesát osm tisíc prodejců, kteří čekají na kompenzace z Elektroustali, to ale vidí jinak.