Šílená hra s radiací? Ukrajinci budují z Černobylu nedobytnou pevnost, tvrdí Rusové, kteří na něj rádi útočí a hazardují

V únoru 2022 tudy projely ruské kolony směrem na Kyjev. Obsadily areál elektrárny, rozvířily kontaminovaný prach a personál nemohl týdny vystřídat směny. Když se po pětatřiceti dnech stáhly, zanechaly za sebou zaminovaný terén a poškozené monitorovací systémy. Kyjev si z toho vzal jednoznačné poučení: severní přístup přes zónu musí být opevněný, aby se scénář z roku 2022 neopakoval. Jenže budovat obranné pozice v místě, kde pod nohama leží kontaminovaná půda a pár kilometrů dál stojí poškozený kryt nad havarovaným reaktorem, není běžná fortifikace. Je to kalkulace na hraně.

Co přesně v zóně roste

Podle reportáže německého Der Spiegel z léta 2026, kterou přebraly další zdroje včetně Femida.ua, vypadá opevnění takto: na silnicích vedoucích ze severu jsou rozmístěny kontrolní stanoviště v intervalech několika kilometrů. Mezi nimi se táhnou zákopy hloubené těžkou technikou, u křižovatek a dalších strategických bodů stojí zemní valy s krytými obrannými galeriemi pod nimi. Podél cest přibyly kovové konstrukce se sítěmi proti FPV dronům.

Ruští komentátoři to označují za „nedobytnou pevnost“. Samotná existence fortifikací je doložená i neruskými zdroji, propagandistická je spíš ta nadstavba. Expresivní označení „nedobytná“ nemá v otevřených zdrojích oporu. Tvrzení o rozsáhlých skladech munice nebo systémech elektronického boje přímo v zóně se nezávisle ověřit nepodařilo.

Tři útoky, které ukazují vzorec

Ruská strana přitom opakovaně prokázala, že ji přítomnost jaderné infrastruktury od vojenských akcí neodrazuje. Tři klíčové momenty to ilustrují:

• Únor–březen 2022: Okupace areálu elektrárny. Pohyb těžké techniky zvedal kontaminovaný prach, objekt přišel o vnější napájení a běžel na nouzové dieselové generátory. Bezpečnostní a monitorovací vybavení bylo částečně poškozeno nebo vyrabováno. Souhrnná zpráva IAEA z téhož roku to podrobně zdokumentovala.
• 14. února 2025: Dron zasáhl nový ochranný kryt (NSC) nad čtvrtým blokem. Vznikl požár, oblouk přišel o část klíčových ochranných funkcí včetně plné těsnosti. Mise IAEA škody zdokumentovala, díra ve vnějším opláštění byla zacelena až v říjnu 2025, ale výměna vnitřních těsnicích membrán zůstává technicky složitá kvůli radiaci v místě prací.
• 7. června 2026: Bezpilotní letoun poškodil budovu centralizovaného skladu vyhořelého paliva (CSFSF). V zasažené části palivo nebylo, radiační situace zůstala v normě. Poblíž ale stálo padesát kontejnerů s vyhořelým palivem.

Vzorec je zřetelný: Moskva testuje jaderné riziko pod prahem okamžité katastrofy. Tlak, zastrašení, symbolický efekt, to ano. Apokalyptický scénář zatím ne. Ale každý další zásah probíhá v místě, kde už je jedna z ochranných bariér narušená.

Proč je „hra s radiací“ víc než metafora

Riziko nespočívá v tom, že by zákopy automaticky spustily novou havárii. Problém je kombinace tří faktorů: kontaminovaná půda a prach v zóně, přítomnost vyhořelého paliva a radioaktivního odpadu a poškozený kryt NSC nad čtvrtým blokem. Podle oficiálního hlášení ČeNPP z dubna 2026 je současné riziko nekontrolovaného úniku mimo NSC hodnoceno jako nízké. Původní lokalizační struktura pod krytem má projektovou životnost do 31. října 2029 s možností prodloužení, ale to předpokládá, že ji nikdo mezitím dál nepoškodí.

Mezinárodní humanitární právo dává jaderným zařízením zvláštní ochranu. Útoky jsou zakázané, pokud by mohly uvolnit „nebezpečné síly“ a způsobit těžké civilní ztráty. Obranné instalace určené výhradně k ochraně chráněného objektu jsou přípustné. Ale umisťovat v okolí elektrárny širší vojenské cíle je právně i eticky velmi problematické. IAEA umí monitorovat a varovat, formuluje principy ochrany, ale sama nemá donucovací nástroj, který by bez souhlasu bojujících stran lokalitu demilitarizoval.

Co to znamená pro Česko

SÚJB uvádí, že rozvíření radionuklidů v oblasti má obvykle lokální charakter bez dopadu na území České republiky. Přesná trajektorie případného atmosférického úniku by závisela na meteorologických podmínkách, ale oficiální hodnocení dnes plošný dopad na Česko nepředpokládá. Česká republika má připravený Národní radiační havarijní plán, který počítá i se scénářem zahraniční jaderné havárie, a komunikační kanály přes systémy IAEA USIE a evropský ECURIE.

Pro kontext stojí za zmínku srovnání se Záporožskou jadernou elektrárnou, kterou IAEA označuje za dlouhodobě křehkou situaci. Rozdíl: Černobyl je odstavený areál s vyhořelým palivem a poškozeným krytem. Záporoží je funkční elektrárna, kde jsou kritické i otázky chlazení a energetického provozu. Obě lokality ale spojuje totéž: válka se odehrává v těsné blízkosti jaderné infrastruktury a mezinárodní společenství to nedokáže zastavit.

Kalkulace, která nemusí vyjít

Ukrajinská logika je pochopitelná: severní směr přes zónu musí být opevněný, protože tudy už jednou vedl útok na hlavní město. Fortifikace jsou legitimní obranné opatření. Jenže kalkulace, že radiační hrozba sama o sobě odradí útočníka, naráží na tvrdá data. Únor 2025 ukázal, že Rusko je ochotné zasáhnout přímo ochranný kryt nad havarovaným reaktorem. Červen 2026 ukázal, že ani sklad vyhořelého paliva není tabu.

Radiace může část akcí odradit. Ale spoléhat na ni jako na štít je riskantní sázka, a dosavadní praxe ukazuje, že na samotný odstrašující efekt této hrozby se spolehnout nedá.