„Nejdříve Oděsu zničíme, potom zabereme,“ hlásají Rusové jako hotovou věc. Na frontě sice ztrácí pozice, ale chtějí válčit

Na stránkách Svobodné pressy se 11. září 2026 objevil text s titulkem „Bitva za Oděsu začala.“ Vojenský komentátor Alexej Ramm v něm rozkresluje scénář, ve kterém Rusko nejprve systematicky ničí přístavy, mosty a železniční uzly, logisticky město uškrtí, a teprve potom přichází pozemní průlom ze směru od Mykolajivu přes Jižní Buh. Už v červenci Ramm tvrdil, že cíle v Oděse jsou zasahovány „téměř každou hodinu“. Jenže ve stejných týdnech, kdy ruská propaganda maluje mapy budoucího triumfu, ztrácí ruská armáda na jiných úsecích fronty dříve dobytá území. Kreml chce válčit dál. Otázka je, jestli si to může dovolit.

Kdo mluví o „bitvě o Oděsu“ a co tím myslí

Důležité je odlišit propagandistický narativ od operačního rozkazu. Žádný veřejně dohledatelný dokument ruského generálního štábu nevyhlašuje ofenzivu na Oděsu. Co existuje, je mediální kampaň, a její hlavní tvář má jméno Alexej Ramm. Na platformě Svobodná pressa, která kombinuje komentáře s prokremelskou analytikou, Ramm v létě 2026 rozpracoval koncept takzvané „izolace bojiště“. V americké vojenské terminologii se tomu říká letecká izolace bojiště: dálkové údery na logistické tepny protivníka ještě před přímým kontaktem pozemních sil.

Rammův scénář stojí na třech předpokladech. Zaprvé: Oděsa je geograficky zranitelná, moře z jedné strany, Moldavsko z druhé, pár klíčových mostů a uzlů uprostřed. Zadruhé: soustavné údery na přístavy, Zatoku, Razděľnu a Podolsk mohou region logisticky dusit. Zatřetí: pozemní vstup do města dává smysl až jako „finální fáze porážky ukrajinských sil“, po průlomu od Mykolajivu.

Zní to jako válečný plán. Ve skutečnosti je to spíš válečná fantazie opřená o maximalistické politické cíle Kremlu, které se ani po čtyřech a půl letech války neupravily podle reality.

Přístavy krvácejí, ale fungují

Ruské údery na oděskou přístavní infrastrukturu nejsou prázdná slova, to je třeba přiznat. Podle Reuters Ukrajina přišla zhruba o třetinu exportní kapacity přes černomořské přístavy. Čornomorsk v polovině července 2026 prudce omezil příjem obilí. Evropská cena pšenice v reakci na eskalaci bojů v Černém moři vyskočila o sedm procent.

Jenže systém neskolaboval. Podle oděské pobočky ukrajinské přístavní správy zvládly přístavy v roce 2025 přeložit 82,2 milionu tun nákladu. Od spuštění námořního koridoru Velké Oděsy v srpnu 2023 jimi prošlo přes 200 milionů tun. V Oděské oblasti zaznamenali za rok 2025 přes 800 leteckých poplachů a více než měsíc kumulovaných provozních odstávek, a přesto lodě dál vyplouvaly.

Přesnější popis toho, co Rusko dělá, proto není „ničení“, ale škrcení. Pomalé, bolestivé, nákladné. Ale ne rozhodující.

Na frontě jiný obrázek

Zatímco ruští komentátoři kreslí mapy budoucího tažení na Oděsu, skutečná fronta vypráví odlišný příběh. Institut pro studium války (ISW) ve své bilanci za období od března do září 2026 vyhodnotil, že Rusko mělo čistou ztrátu 195 čtverečních kilometrů území, do kterého předtím postoupilo.

Konkrétní příklady:

• Kupjansk: Ukrajinské síly do 3. září vyčistily prostor mezi Dvoričnou a Zapadnym. Samy uváděly osvobození 13,5 km² za pouhých pět dní.
• Severně od Lymanu: 11. září i ruští milblogeři připouštěli, že ukrajinské protiútoky zatlačily jejich jednotky do obrany. Část z nich psala o praktické likvidaci ruského výběžku k řece Žerebec.
• Doněcká oblast: Rusko tu sice dál tlačí malými skupinami, ale ISW opakovaně upozorňuje, že ruské velení nadsazuje dosažené zisky.

Kreml přitom své maximalistické požadavky, včetně kontroly nad celým jihem Ukrajiny, nijak neupravil. Chce válčit dál i tam, kde neumí rychle vyhrávat.

Proč Oděsu nelze dobýt z Podněstří

Součástí ruského narativu je i tlak ze západu, přes Budžak, most v Zatoce a trasy od rumunských hranic. Logicky se nabízí otázka, jakou roli by mohlo sehrát Podněstří, kde Rusko udržuje vojenský kontingent.

Člen ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Roman Kostenko to v květnu 2026 pro Suspilne označil za „sebevraždu“. Ruské síly v Podněstří jsou izolované, pro rozsáhlé bojové operace nedostatečné a bez možnosti rychlého posílení. Pavlo Palisa, další ukrajinský bezpečnostní představitel, v rozhovoru pro Rádio Svoboda v březnu 2026 řekl, že Rusko se plánů na Oděsu nevzdalo, ale v nejbližších šesti měsících nevidí objektivní schopnost je naplnit.

Ukrajinská strana tedy nezpochybňuje ruský záměr. Zpochybňuje jeho krátkodobou proveditelnost.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Oděsa není jen ukrajinský příběh. Je to uzel, přes který proudí obilí na evropské a světové trhy. Když v červenci 2026 zesílily útoky na lodě v Černém moři, cena pšenice v Evropě okamžitě reagovala. Případná další eskalace by zvyšovala tlak na alianční východní křídlo; Moldavsko a Rumunsko jsou odtud na dohled.

NATO na červencovém summitu v Ankaře znovu potvrdilo platnost článku 5 a spojenci přislíbili Ukrajině na rok 2026 vojenskou pomoc ve výši 70 miliard eur. Česko pokračuje v podpoře prostřednictvím Programu Ukrajina 2026–2030 s ročním rozpočtem miliarda korun na humanitární a rekonstrukční aktivity a dál funguje jako zprostředkovatel muniční iniciativy.

Oděsa dnes není městem, před jehož branami stojí ruské útočné svazy. Je terčem kampaně pomalého ničení, a symbolem maximalistických ambicí režimu, který na frontě ztrácí čtvereční kilometry, ale odmítá ztratit tvář.