Ukrajinci nemají slitování, paralyzují ruskou logistiku na Krymu. Rusové prchají, Kremlu už nevěří, že to zvládne

Tempo, jakým se krymská logistika sesypala z přídělového režimu do úplného zastavení civilních dodávek paliva, nemá v této válce obdoby. Ukrajina neútočí na Krym jako na symbol, útočí na něj jako na zásobovací uzel, přes který proudí palivo, munice a náhradní díly pro celou jižní frontu. A ten uzel teď hoří. Ropný terminál v Kerči, přístav Kavkaz na ruské straně průlivu, trajektové spojení, pozemní koridor přes okupovaný jih, to všechno se během posledních červnových dnů ocitlo pod soustavným tlakem. Výsledek? Šéf ruské okupační správy Sergej Aksjonov 21. června oznámil úplné zastavení výdeje pohonných hmot pro civilisty i firmy. Palivo zůstalo výhradně státním a bezpečnostním složkám.

Od přídělu k nule za sedmnáct dní

Chronologie je výmluvnější než jakýkoli komentář. Ještě 4. června Aksjonov vyhlásil přídělový režim, maximálně třicet litrů na osobu, regulované ceny, čerpací stanice pod dohledem. Situace byla napjatá, ale zvládnutelná. Jenže ukrajinské údery pokračovaly. Generální štáb v Kyjevě 21. června potvrdil zásahy na ropný terminál TĚS-Terminal-1 v Kerči a na přístav Kavkaz, klíčový překládací bod na ruské pevnině. Tentýž den krasnodarský operativní štáb oznámil zastavení trajektového provozu přes Kerčský průliv po útoku na trajekt Panagia a požáru v přístavu Čuška. Těžké kamiony přes Kerčský most nesmějí, trajekty stojí, zbyla jediná alternativa: objížďka po silnici R-280 přes okupovaný Mariupol, Melitopol a Simferopol. Stovky kilometrů navíc po trasách, které samy čelí dronovým úderům.

Výsledkem je situace, kdy zásobovací řetězec nepřestal existovat, ale stal se tak pomalým, zranitelným a nákladným, že ruská správa raději odřízla civilní sektor úplně.

Krym v krizovém režimu

Palivo je jen špička ledovce. Sevastopolský guvernér Michail Razvožajev den po Aksjonovově výnosu přidal vlastní balík opatření: zkrácený provoz městské hromadné dopravy, omezené otevírací hodiny obchodů a restaurací, zrušení venkovních akcí. Děti se začaly vracet z táborů domů. A 22. června Aksjonov vydal dekret, který zastavil příjem dětí do letních táborů a sanatorií až do 1. září, oficiálně z bezpečnostních důvodů, fakticky ale ve stejný okamžik, kdy se škrtá palivo, omezuje doprava a připravují se nouzové plány pro případ výpadků elektřiny.

Podle reportáže AP z 12. června už v předchozích týdnech fungovaly hotline pro turisty uvázlé na poloostrově a téměř osmdesát procent hotelových rezervací bylo zrušeno. Oficiální kanál Kerčského mostu 22. června celý den vykazoval fronty ze směru Kerč, opakovaně šest set až osm set aut, čekání na tři hodiny. Nejde o masový exodus obyvatel, ale o organizovaný odliv turistů a rodin s dětmi, který ruské úřady samy usměrňují. Vlakové spojení z Moskvy na Krym bylo přerušeno po útoku na soupravu.

Kampaň, ne jednorázový úder

Analýza Le Monde z 22. června popisuje soustředěnou ukrajinskou strategii, která se rozjela naplno od května: útoky na tankery zásobující poloostrov, na železniční uzel Džankoj, na mosty podél pozemního koridoru a na protivzdušnou obranu chránící tyto trasy. Ukrajinský generální štáb hlásil mimo jiné zásahy čtyř radarů systému S-400 a dvou kompletů Pancir v prostoru Kerče.

Tohle je podstatné. Ukrajina neničí jen sklady, ničí schopnost Ruska ty sklady znovu naplnit. Každá zasažená cisterna na trase R-280, každý vyřazený radar nad Kerčí, každý poškozený trajektový terminál zvyšuje cenu za udržení Krymu v provozu. A Moskva tu cenu začíná platit nejen vojenskými prostředky, ale i politickým kapitálem u vlastních občanů.

Kreml přiznává problém, i když ho nepojmenuje

Nejsilnějším důkazem, že situace přerostla lokální krizi, je zpráva Reuters z 23. června: Rusko podle zdrojů agentury zvažuje dovoz pohonných hmot ze zahraničí. Putin vyzval vládu k přijetí dalších mimořádných opatření. To už není jen krymský problém, to je signál, že ukrajinské údery na rafinérie a logistické uzly vytvářejí strukturální tlak na celý ruský palivový trh.

Ropa Brent se 23. června obchodovala kolem 77 dolarů za barel a trhy sledovaly hlavně vývoj kolem Hormuzského průlivu. Krymská krize zatím není hlavním cenotvorným faktorem pro evropské pumpy. Ale pokud by Rusko skutečně přistoupilo k omezení exportu kvůli domácímu nedostatku, rovnice by se změnila.

Co z toho plyne pro válku

Krym zůstává pod ruskou administrativní kontrolou. Aksjonov vydává dekrety, Razvožajev řídí Sevastopol, mosty a silnice fungují, byť v degradovaném režimu. Rusko poloostrov neztratilo. Ale drží ho za cenu, která den ode dne roste: civilisté bez paliva, turisté na útěku, děti bez táborů, obchody na zkrácený provoz. Ukrajina nutí Moskvu vybírat, zda omezené zásoby nechá armádě, nebo civilnímu životu. Zatím vyhrává armáda. A právě ta volba, ne žádný jednotlivý výbuch, je skutečná paralýza.