Ukrajinci neznají hranice. Rusové přišli o nejcennější radar hluboko ve vlastním zázemí

Informaci zveřejnil 27. dubna velitel 429. brigády bezpilotních systémů „Achilles“ Jurij Fedorenko na svém Telegramu. Podle Ukrinformu šlo o mobilní radarovou stanici schopnou sledovat až 200 cílů současně v okruhu 150 kilometrů, a to především v nízké výšce, kde operují drony, střely s plochou dráhou letu i útočné letouny. Právě tato vrstva přehledu je pro ruskou protivzdušnou obranu nenahraditelná. Bez ní jsou protiletadlové systémy v regionu částečně slepé.

Co přesně Kasta-2E dělá a proč na ní záleží

Radar Kasta-2E je specializovaný nízkovýškový senzor včasné výstrahy. V hierarchii ruské protivzdušné obrany funguje jako přední hlídka: detekuje cíle, které letí příliš nízko na to, aby je zachytily výkonnější, ale výše zaměřené systémy typu Nebo-SVU s dosahem přes 360 kilometrů. Kasta pokrývá právě tu vrstvu, kde se pohybují ukrajinské drony a střely.

Orientační cena jednoho kusu se v otevřených zdrojích pohybuje kolem 60 milionů dolarů. Označení „nejcennější“ je třeba brát s rezervou, u komplexnějšího radaru Nebo-M se objevují odhady přesahující 100 milionů dolarů. Podstatnější než absolutní cenový žebříček je ale operační dopad. Ztráta Kasty neznamená jen finanční škodu. Znamená díru v senzorové síti, kterou musí Rusko zacelit přesunem náhradního systému odjinud. A to trvá týdny, možná měsíce.

Série, ne náhoda

Zásah u Volotova není izolovaný incident. Už 13. dubna hlásil ukrajinský generální štáb zničení dalšího radaru Kasta-2E poblíž Lubjanoje-Pervoje ve stejné Belgorodské oblasti. O dva týdny později, 30. dubna, brigáda Achilles oznámila zásah radaru Nebo-M asi 100 kilometrů od hranice. Tři radary v jednom regionu za necelé tři týdny, to už je kampaň.

Brigáda Achilles, která byla na brigádu rozšířena teprve 10. 1. 2026, se na lov radarů a prvků protivzdušné obrany zjevně specializuje. V únoru její operátoři pomocí střednědosahových útočných dronů zničili tři protiletadlové systémy Tor v záporožském směru. Přesný typ dronu použitého u Volotova zveřejněn nebyl, ale s ohledem na vzdálenost 80 kilometrů jde podle všeho o jednorázový útočný UAV, nikoli běžný krátkodosahový FPV kvadrokoptér.

Strategie vyčerpávání

Ukrajinské ministerstvo obrany otevřeně popisuje hluboké údery na ruské území jako systematický nástroj k vyčerpávání ruské ekonomiky, logistiky a obrany. Dosah ukrajinských úderů přitom v roce 2026 narostl až na přibližně 1 750 kilometrů, od Alabugy přes Salavat po Uchtu. Osmdesát kilometrů u Volotova v tomto kontextu není rekord. Je to ale přesně ten typ zásahu, který Rusko bolí nejvíc.

Proč? Každý zničený radar nutí Moskvu reagovat. Rozptýlit techniku, častěji ji přesouvat, krýt ji krátkodosahovou protivzdušnou obranou, nasazovat masky a klamné cíle. To všechno stojí peníze, lidi a čas. A hlavně to odčerpává prostředky, které by jinak kryly frontové úseky nebo strategickou infrastrukturu v hloubce země. Ukrajina tak nemusí zničit celou ruskou protivzdušnou obranu. Stačí ji neustále nutit k přeskupování.

Co to znamená pro ruský týl

Belgorodská oblast byla pro Rusko donedávna zázemím, místem, odkud se organizovaly útoky, ne místem, které samo potřebuje ochranu. Opakované zásahy radarů, prvků protivzdušné obrany a logistiky tuto představu rozbíjejí. Rusko musí investovat stále víc do obrany vlastního území, přičemž každý systém přesunutý do týlu chybí někde jinde.

Dá se čekat, že Moskva zareaguje silnějším vrstvením obrany v pohraničních oblastech. Jenže právě to je cíl ukrajinské strategie, donutit protivníka rozhazovat drahé senzory a zbraňové systémy po stále větší ploše. Jeden radar za 60 milionů dolarů zničený dronem, který stál zlomek této částky, je rovnice, která dlouhodobě hraje ve prospěch Kyjeva.

Brigáda Achilles mezitím loví dál. A ruský týl je každým dnem o něco méně týlem.