Ukrajinci se postavili za svou zemi a vrací Polákům Řád bílé orlice ve velkém. Jsou to pokrytci, Mussolini ho má dodnes

Dne 20. června 2026 dorazily na polské velvyslanectví v Kyjevě obálky s řády. Volodymyr Zelenskyj vrátil Řád bílé orlice, nejvyšší polské státní vyznamenání, které mu v dubnu 2023 osobně předal tehdejší prezident Andrzej Duda. Šéf prezidentské kanceláře Kyrylo Budanov vrátil Zlatý důstojnický kříž Řádu za zásluhy Polské republiky. Totéž udělali ministr zahraničí Andrij Sybiha a ukrajinský velvyslanec ve Varšavě Vasyl Bodnar. Čtyři balíčky, jeden den, jeden vzkaz: Ukrajina si nenechá diktovat, jak má číst vlastní dějiny. Jenže ten vzkaz má adresáta i v Moskvě.

Dekret, který zapálil doutnák

Všechno začalo 26. května 2026. Zelenskyj podepsal dekret č. 440/2026, kterým Oddělené centrum speciálních operací „Sever“ dostalo čestný přídomek „jménem Hrdinů UPA“. Oficiální zdůvodnění hovořilo o obnově tradic národního vojska a ocenění vzorného plnění úkolů; načasování spadlo na Den sil speciálních operací a desáté výročí jejich vzniku. Pro Kyjev šlo o gesto směrem k vlastním vojákům. Pro Varšavu o červenou linii.

Ukrajinská povstalecká armáda je na Ukrajině vnímána jako součást národněosvobozeneckého boje. V Polsku je to jiný příběh. Pro většinu polské společnosti zůstává UPA především formací spojenou s volyňskými masakry čtyřicátých let, při nichž zahynuly desítky tisíc polských civilistů. Polský prezident Karol Nawrocki na dekret reagoval 19. června projevem, v němž oznámil odebrání Řádu bílé orlice Zelenskému. „Glorifikace UPA je pro Polsko nepřijatelná,“ řekl. A dodal větu, která přesáhla symboliku: bez poctivého vyrovnání s historií pro Ukrajinu nebude místo v Evropské unii a Polsko to nedovolí.

Proč „ve velkém“ a proč Mussolini

„Ve velkém“ neznamená, že by řády vracely stovky lidí. Znamená něco jiného, politickou váhu vracejících. Prezident, šéf vojenské rozvědky, ministr zahraničí, velvyslanec. Čtyři nejvyšší patra ukrajinského státu se během jediného dne shodla na koordinovaném gestu. To není spontánní emoce, to je kalkulovaná odpověď.

A právě v této chvíli vstupuje do hry Benito Mussolini. Polská tisková agentura PAP připomněla, že Řád bílé orlice byl za celou svou historii odňat pouze jednou, meziválečnému premiérovi Wincentému Witosovi, a to až na základě soudního rozsudku. Mezi osmdesáti osmi zahraničními nositeli z doby druhé republiky přitom figurují jména jako Mussolini, jeho zeť Galeazzo Ciano nebo Miklós Horthy. Žádnému z nich řád odebrán nebyl. Neexistuje dohledatelný záznam, že by se tak stalo. Italský diktátor ho tedy formálně „má dodnes“, ne v biologickém smyslu, ale v institucionálním. Řád mu nikdo nesebral.

Ukrajinská strana tuto historickou kuriozitu okamžitě využila jako rétorický úder: proč sahat na Zelenského, když fašistický diktátor v evidenci zůstává? Argument míří na konzistenci polské politiky a znesnadňuje rychlé utlumení sporu.

Právní mlha a dvě polské linie

Nawrockého rozhodnutí má ještě jeden háček, právní. Polská ústava stanoví, že udělování řádů je prezidentskou výsadou nevyžadující premiérův podpis. Jenže v oficiálním výčtu výjimek z povinné kontrasignace je výslovně uvedeno „udělování“, nikoli „odnímání“. Pokud by premiér Donald Tusk odmítl akt spolupodepsat, formální účinnost odnětí by byla přinejmenším zpochybnitelná. Politický efekt Nawrockého oznámení už ovšem nastal tak jako tak.

Tusk a Nawrocki přitom hrají viditelně odlišné partie. Nawrocki volí tvrdou paměťově-politickou linii a propojuje spor s ukrajinskou cestou do EU. Tusk naopak brzdí. Už 8. června veřejně vyzval oba prezidenty k přímému rozhovoru a varoval, že konflikt poslouží Moskvě. Budanov to řekl ještě ostřeji: vrácení řádu označil za „dárek pro moskevského agresora“. Paradoxně totéž přiznal i Nawrocki, nic prý neslouží Kremlu víc než polsko-ukrajinský spor.

Gdaňsk za pět dní

Načasování celé kauzy je pro obě strany mimořádně nepříjemné. Už 25. a 26. června 2026 se v Gdaňsku koná Ukraine Recovery Conference, kterou Polsko a Ukrajina společně pořádají. Letošní ročník má navíc poprvé zahrnovat bezpečnostně-obrannou dimenzi, právě na polský popud. Místo debaty o rekonstrukci ukrajinské infrastruktury teď obě delegace řeší, jak se budou tvářit při společné fotografii.

Ruská státní média spor okamžitě zasadila do svého narativu. TASS ho rámuje přes „banderovskou ideologii“ a třecí plochy kolem vstupu Ukrajiny do EU. Pro Moskvu je to ideální materiál k tvrzení, že se proukrajinská evropská fronta drolí zevnitř. Přímý dopad na českou pozici nebo na institucionální podporu Ukrajiny v NATO z toho neplyne, spor je bilaterální a oba klíčoví polští aktéři potvrzují, že Rusko zůstává hrozbou. Škodí ale atmosféře. A atmosféra ve středoevropské politice někdy váží víc než smlouvy.

Řád bílé orlice, založený roku 1705, přežil tři století, dvě světové války a komunistický režim. Teď se stal projektilovou zbraní ve sporu o paměť mezi dvěma zeměmi, které se navzájem potřebují víc než kdykoli předtím. Mussoliniho exemplář mezitím nerušeně spočívá někde v archivech dějin, a nikdo pro něj neposlal obálku.