Ukrajinci se pomstili. Zrádce, který bez boje vydal ponorku Rusům, vyletěl do vzduchu v Sevastopolu

Dne 11. března 2014 poslal tehdejší velitel ponorky Záporoží Robert Šagijev médiím vzkaz, že jeho posádka „bude stát za Ukrajinu do posledního člověka“. O deset dní později spustil z lodi ukrajinskou vlajku a předal ji ruskému námořnictvu. Z velitele, který přísahal bránit svou zemi, se stal symbol zrady, a dvanáct let poté ho podle všeho dostihla exploze na ulici města, kde si vybudoval druhou kariéru.

Deset dní od přísahy ke zradě

Ponorka Záporoží, sovětská dieselelektrická loď třídy Foxtrot, byla jedinou ponorkou ukrajinského námořnictva. V březnu 2014, kdy ruské jednotky bez označení obsazovaly Krym, stála zablokovaná ve Střelecké zátoce v Sevastopolu. Ruská strana opakovaně nabízela posádce přechod na svou stranu.

Šagijev zpočátku odmítal. Jenže 21. března po jednáních s velením Černomořské flotily loď vydal. Část posádky se odmítla vzdát a uzavřela se uvnitř trupu, ale Šagijev spolu s dalšími pomohl Rusům odstranit ukrajinské znaky. Následujícího dne už nad Záporoží vlála vlajka ruského námořnictva.

Ukrajinský Státní vyšetřovací úřad (DBR) mu v červenci 2022 sdělil podezření z vlastizrady. V ukrajinském soudním systému jsou veřejně dohledatelné opakované výzvy k jeho předvolání z let 2022–2023. Šagijev se pochopitelně nedostavil, sloužil na druhé straně fronty.

Z přeběhlíka velitelem ruských ponorek

Šagijev nebyl řadový dezertér, který by zmizel v anonymitě. Podle vyšetřování DBR i údajů Defense Express se vypracoval na zástupce velitele 4. samostatné brigády ponorek Černomořské flotily. Otevřený profil projektu Russian Torturers, aktualizovaný k květnu 2024, ho vede už jako kapitána 1. hodnosti a velitele osádky velké ponorky projektu 636, tedy typu, který odpaluje řízené střely Kalibr na ukrajinská města.

Právě tato trajektorie z něj dělala výrazně „větší rybu“ než většinu ostatních přeběhlíků z roku 2014. Nešlo jen o dávnou zradu. Šlo o člověka, který se podle ukrajinských zdrojů aktivně podílel na válce proti zemi, které kdysi přísahal věrnost.

Výbuch v srdci Černomořské flotily

Ve čtvrtek 13. srpna 2026 kolem desáté hodiny místního času otřásla západní částí Sevastopolu exploze. Podle ruské FSB šlo o výbušné zařízení ukryté v odpadkovém koši, které detonovalo ve chvíli, kdy kolem procházel příslušník ministerstva obrany. Muž na místě zemřel. Ruské bezpečnostní složky zároveň oznámily zadržení 32leté ženy, která podle nich jednala na pokyn ukrajinských speciálních služeb.

Ruská strana oběť veřejně nejmenovala. Identifikaci jako Roberta Šagijeva přinesly ukrajinské a proukrajinské monitorovací zdroje. Kyjev se k akci oficiálně nepřihlásil; ani HUR, ani SBU nevydaly veřejné prohlášení. Mechanismus útoku ale mluví jasně: lokálně umístěná nálož, lidský prvek na místě, odpálení v přesný okamžik. Tohle nebyla náhoda.

Sevastopol pod tlakem

Výbuch nezasáhl město v klidu. Sevastopol je v létě 2026 pod soustavným ukrajinským tlakem. V červnu způsobily ukrajinské údery ve městě blackout. 1. srpna hlásil ukrajinský generální štáb zásah jednotky radioelektronického průzkumu Černomořské flotily přímo v Sevastopolu. A v listopadu 2024 tam při výbuchu nálože pod automobilem zahynul jiný ruský voják.

Hlavní námořní základna okupovaného Krymu se proměnila z bezpečného zázemí v prostor, kde hrozba nepřichází jen z nebe v podobě dronů a raket, ale i z odpadkového koše na chodníku. Pro ruské důstojníky ve městě to znamená jediné: osobní bezpečnost tam už neexistuje.

Účet za dvanáct let

Případ Šagijeva vysílá tvrdý signál všem, kdo v roce 2014 přešli na ruskou stranu a pokračovali v kariéře. Ukrajina je nejen trestně stíhá, ale (pokud se neoficiální identifikace potvrdí) dokáže po nich sáhnout i fyzicky, hluboko na okupovaném území. Kombinace právní stopy, zpravodajského zájmu a operační schopnosti zasáhnout přímo v Sevastopolu ukazuje, že pro Kyjev březen 2014 nikdy neskončil. Pro muže, který slíbil stát do posledního a pak spustil vlajku, skončil ve čtvrtek ráno u odpadkového koše.