Ukrajinci připomněli, že ani Petrohrad není v bezpečí. Znovu zasáhli největší ropný terminál na Baltu, Kreml mlčí

Kolem půl sedmé ráno místního času 4. července 2026 se nad jihovýchodní částí Finského zálivu zvedl hustý černý kouř. Nad přístavní čtvrtí Petrohradu bylo slyšet exploze, obyvatelé natáčeli oblohu zbarvenou do černa. Cílem ukrajinského úderu byl znovu Petrohradský ropný terminál v Kirovském rajonu, tentýž objekt, který hořel už 3. června. Tehdy šlo o bezprecedentní průnik. Teď jde o vzorec. A právě to je pro Moskvu mnohem nepříjemnější zpráva než jeden požár.

Co přesně bylo zasaženo

Petrohradský ropný terminál (AO „Petersburg Oil Terminal“) patří k největším překladištím kapalných nákladů v celém baltském regionu. Na ploše 37 hektarů stojí 32 skladovacích nádrží s celkovou roční kapacitou 12,5 milionu tun. Terminál přijímá ropné produkty po železnici, řece i silnici a překládá je na námořní tankery a bunkrovací plavidla. Jde o největší stevedoringovou firmu Velkého přístavu Petrohrad, klíčový článek v řetězci, kterým Rusko vyváží paliva přes Balt do světa.

Ukrajinská strana terminál označila za logistický uzel, který přímo vydělává na ruskou válku. Podle Interfax-Ukrajina úder vedlo 1. samostatné středisko Sil bezpilotních systémů ve spolupráci se speciálními silami, SBU a vojenskou rozvědkou HUR. Koordinovaný zásah přitom nemířil jen na Petrohrad; ruské úřady ve stejnou noc přiznaly i zasažení oblasti přístavu Vysock, asi 170 km severozápadně. Nešlo o izolovaný symbolický úder, ale o souběžný tlak na baltskou palivovou logistiku.

Měsíc poté, stejný cíl, a obrana opět nestačila

První potvrzený zásah stejného terminálu přišel 3. června 2026, v den zahájení Petrohradského ekonomického fóra. Nad městem se tehdy valil kouř, letiště Pulkovo omezilo provoz, mobilní internet v okolí zhasl. Reuters tehdy informoval o 59 sestřelených dronech nad Leningradskou oblastí, jenže terminál přesto hořel. Na jednom ze záběrů bylo vidět, jak dron pokračuje v letu navzdory slyšitelné protiletadlové palbě.

O měsíc později ruská strana navýšila hlášený počet sestřelů na 72 dronů v regionu. Výsledek byl ale stejný: terminál byl zasažen znovu. Vyšší vykázaná aktivita protivzdušné obrany nezabránila průniku k cíli. Prakticky to znamená, že ani po první zkušenosti z června nebyla ochrana jednoho z nejdůležitějších přístavních objektů v Putinově domovském městě dostatečná.

Ukrajinské drony přitom musely překonat vzdálenost minimálně 850 km od hranice; u červnového útoku AP uváděla přes tisíc kilometrů letu. To je vzdálenost, kterou si ještě před rokem málokdo dokázal představit jako reálný operační dosah ukrajinských bezpilotních prostředků.

Kreml mlčí, regiony hasí

Informační reakce Moskvy je sama o sobě příběh. Po červnovém útoku nabídl mluvčí Kremlu Peskov alespoň obecnou formulaci o „systémových odpovědích“. Státní televize ale zásah Petrohradu vůbec nezmínila, jak doložila investigativní platforma ASTRA. Po červencovém úderu byla komunikace ještě skoupější.

Na veřejnost šla hlavně lokální vyjádření:

• Petrohradský guvernér Beglov přiznal zásah ropného terminálu v Kirovském rajonu a tvrdil, že nebyly oběti.
• Gubernátor Leningradské oblasti Drozdenko hlásil zásah oblasti přístavu Vysock a 72 sestřelených dronů.
• Agentura TASS ve stejný den informovala o Putinově podpisu daňových změn na podporu domácího trhu s palivy.

Detailní kremelský komentář ke škodám, rozsahu zásahu nebo selhání obrany nepřišel. Pro režim, který svým občanům prezentuje válku jako kontrolovanou „speciální operaci“ daleko od domova, je hořící přístav v Petrohradu mimořádně nepohodlná realita. Informační tlumení dává smysl: přiznat opakovaný průnik do druhého největšího ruského města by znamenalo přiznat, že válka se vrací.

Palivová nervozita uvnitř Ruska

Útok ze 4. července nepřišel do klidného prostředí. Reuters ve stejný den popisoval fronty na čerpacích stanicích v Leningradské oblasti. Putin podepisoval opatření na podporu domácího trhu s palivy. Ukrajinská kampaň proti ropné infrastruktuře totiž běží systematicky celý rok 2026.

Podle analýzy KSE Institute z dubna 2026 stály útoky na baltské terminály Primorsk a Usť-Lugu Rusko odhadem 1,76 miliardy dolarů exportních příjmů za pouhé dva týdny. Usť-Luga se po březnových zásazích prakticky zastavila a její restart byl označen za pomalý a složitý. Petrohradský terminál je v tomto kontextu dalším článkem řetězu; každý vyřazený uzel komplikuje překládku, skladování i rytmus nakládky tankerů.

Prezident Zelenskyj po červencovém útoku mluvil o „dlouhodosahových sankcích“, tedy zásazích na infrastrukturu, která financuje ruskou válečnou mašinérii. Nejde o metaforu. Jde o strategii.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Přímý dopad na české zásobování je omezený. Podíl Ruska na dovozu ropy do EU klesl z 25,8 % v roce 2021 na pouhých 2,2 % v roce 2025, jak uvádí Evropská komise. Unie zakázala dovoz ruské námořní ropy i rafinovaných produktů. Česká vláda už dříve oznámila, že díky ropovodu TAL-PLUS dokáže pokrýt roční potřebu až 8 miliony tun ropy západní trasou, zcela bez ruských dodávek.

Ani podstatně větší březnové útoky na Primorsk a Usť-Lugu podle KSE nevyvolaly rozpoznatelný globální cenový šok. Zásah petrohradského terminálu tedy není důvod k panice na čerpacích stanicích v Praze nebo Brně. Jeho význam je jinde: ukazuje, že Ukrajina dokáže opakovaně a přesně zasahovat cíle hluboko v ruském týlu, a tím systematicky podkopávat ekonomické základy, na kterých Kreml staví svou válku.

Hořící přístav v Petrohradu není cenový šok pro Evropu. Je to ale velmi konkrétní důkaz, že válka, kterou Rusko rozpoutalo, se mu vrací domů, a Kreml na to nemá odpověď, kterou by se odvážil říct nahlas.