Ukrajinská protiofenziva je úspěšná. Rusové u Lymanu ztrácejí klíčové pozice a boří se jim další plány okupace

Volodymyr Zelenskyj 30. září osobně navštívil velitelské stanoviště 66. brigády přímo v lymanském sektoru. Nepřijel rozdávat medaile do zázemí, stál u map, na kterých se poprvé za dlouhé měsíce posouvaly šipky ukrajinským směrem. Operace s kódovým označením Vivaldi, vedená 3. armádním sborem, vstoupila do své třetí sezony a výsledky jsou hmatatelné: Novoselivka, Oleksandrivka, Jarova, Seredně, Šandryholove a okraje Korovího Jaru jsou zpátky pod ukrajinskou kontrolou. A postup nekončí.

Co přesně Rusové u Lymanu ztrácejí

Klíčové nejsou jen názvy vesnic na mapě. Důležitý je terén, který tyto vesnice kontrolují. K 4. říjnu ukrajinské jednotky pronikly do Zaryčného a Myrného, dvou obcí, které leží na západním břehu řeky Žerebec mezi Jampolivkou a Zaryčným. Právě tato říční linie sloužila Rusům jako páteř celého výběžku, z něhož měsíce infiltrovali směrem k Lymanu.

Podle ukrajinského vojenského analytika Kostjantyna Mašovce, jehož hodnocení shrnul CTP/ISW ve svém souhrnu ze 4. října, se boje vedou i jihovýchodně od Lymanu, u Jampilu, Dibrovy a Ozerne. Ruská přítomnost ve východním Lymanu slábne. Zbytky ruských skupin se drží v pásu Stavky–Kolodjazi–Myrne–Zaryčne, ale jejich manévrovací prostor se zúžil natolik, že o koordinovaném útoku nemůže být řeč.

Čísla to potvrzují z obou stran. Oficiální ukrajinské vyjádření hovoří o více než 125 km² vráceného území k 30. září. Analytický odhad CTP/ISW z 1. října pracuje s nejméně 147 km². Rozdíl plyne z metodiky a okamžiku sčítání, podstatné je, že obě čísla ukazují stejný trend: ruský výběžek u Lymanu se rozpadá.

Proč je to víc než tečka na mapě

Ruský operační plán pro severní Donbas stál na dvou osách. První měla vést přes Lyman a Svatohirsk, obejít takzvaný Fortress Belt, pás ukrajinských opevnění, od severozápadu. Druhá osa, vedená 3. kombinovanou armádou, měla tlačit z východu přímo na Slovjansk, Kramatorsk a Družkivku. Obě osy se měly doplňovat. Teď se vzájemně brzdí.

Ukrajinský postup u Lymanu totiž rozebírá právě severní nástupní prostor. Ruská 25. kombinovaná armáda, která měla držet a rozšiřovat výběžek, přechází do obrany. A 3. kombinovaná armáda, místo aby soustředila síly na průlom u Mykolajivky, musí řešit ohrožený severní bok a držet jižní břeh Severského Donce. Mašovec to říká přímo: část sil z útočné osy na Slovjansk půjde na obranu křídla.

Podle souhrnu CTP/ISW z 1. října byly ruské zářijové zisky v celém lymanském prostoru kvůli operaci Vivaldi čistě negativní. Ukrajina nezískala jen území, získala iniciativu v úseku, kde ji Rusko mělo mít.

Cena, kterou Rusko platí

Oficiální kanál 3. armádního sboru uvádí za tři sezony operace Vivaldi přes 250 ruských zajatců a celkové ruské ztráty ve výši 5 000 vojáků. Jsou to čísla z ukrajinského institucionálního zdroje, takže je třeba je brát s rezervou, ale i konzervativnější odhady ukazují, že Rusko za držení výběžku zaplatilo neúměrně vysokou cenu.

Ztráty nejsou jen lidské. Ukrajinské údery na logistiku a energetickou infrastrukturu v okupované Luhanské oblasti degradovaly ruské zásobování a situační povědomí. Sbor zmiňuje i zničení startovních bodů dronové jednotky Rubikon. Morálka klesá, a to se projevuje na bojišti. Když vojáci nemají munici, palivo a informace, i dobře opevněná pozice se stává pastí.

Není to nový Charkov, ale je to dost

Srovnání s charkovskou ofenzivou ze září 2022 se nabízí, ale kulhá. Tehdy se ruská fronta zhroutila na širokém úseku během dnů. Vivaldi je jiná operace, pomalá, fázovaná, postavená na operačním utajení, dronech, elektronickém boji a systematických úderech do týlu. Nejde o bleskový průlom, ale o metodické rozebírání nepřátelského seskupení.

Operačně je ale význam vyšší, než by naznačovala samotná mapa. Rusko přišlo o severní rameno kleští proti Slovjansku. Ukrajinský důstojník 1. října hovořil o formování pozice pro možné větší budoucí operace ve směru na Slovjansk. Jestli k nim dojde, závisí na tom, zda Ukrajina udrží tlak na logistiku a zda Rusko dokáže přesunout zálohy; podle Mašovce má v prostoru stále tři až čtyři prapory a několik pluků teritoriálních sil.

Co to znamená pro širší obraz války

Úspěch u Lymanu nemění průběh celé války. Mění ale rovnováhu v jedné z klíčových os Donbasu, a tím posiluje ukrajinskou vyjednávací pozici v momentě, kdy diplomatické tratě existují, byť jsou zatím dílčí a technické. Český ministr zahraničí Macinka v srpnu hovořil o „bezpečném a udržitelném míru“ a na půdě OSN koncem září naznačil, že potravinová bezpečnost může být oblastí, kde diplomacie začne fungovat ještě před koncem bojů. Česká muniční iniciativa přitom běží dál; premiér Babiš v červenci tvrdil, že Česko dodalo Ukrajině polovinu všech střel ráže 155 mm. Přímou stopu české munice v bojích u Lymanu veřejné zdroje nedokládají, ale nepřímý vliv je pravděpodobný: bez munice se protiofenziva nevede.

Rusko na frontové neúspěchy odpovídá po svém. CTP/ISW ze 4. října zaznamenal rozbíhající se podzimně-zimní údernou kampaň proti civilní infrastruktuře, 135 dronů za jedinou noc. Zelenskyj 5. října řešil s partnery posílení protivzdušné obrany a zimní energetickou připravenost. Válka nekončí. Ale u Lymanu se poprvé za dlouhé měsíce láme ve prospěch Ukrajiny.