Ukrajinského duchovního „mučí“ v luxusním domácím vězení za 33 milionů Kč. Udělal si z toho farsu

Přezdívku Paša Mercedes si vysloužil dávno před válkou. Dnes je ale metropolita Pavlo Lebiď známý něčím jiným: Bezpečnostní služba Ukrajiny ho v dubnu 2023 obvinila z rozpalování náboženské nevraživosti a ospravedlňování ruské agrese. V odposleších zveřejněných SBU vítal dočasnou okupaci Chersonu, tvrdil, že na západě Ukrajiny „nejsou Ukrajinci“, a příslušníky teritoriální obrany označoval za „ubohé bastardy“. Tři roky poté je stále na svobodě, žije ve vlastní vile u Kyjeva a veřejně slouží bohoslužby. Proces se vleče. A Lebiď si z něj udělal osobní martyrium.

Dům, kde „není na čem spát“

Když v dubnu 2023 soud rozhodoval o opatřeních, Lebiď si stěžoval, že v domě ve Voroňkivu „není teplo, světlo, ani hrnek a lžíce“ a prakticky nemá kde spát. Investigativní tým Bihus.Info ale záhy ukázal realitu. Dvoupodlažní sídlo o 580 metrech čtverečních, vedle něj druhý dvoupodlažní hostinský dům, na pozemku altány a domek pro ostrahu. Když byl dům v roce 2016 nabízen k prodeji, inzerát popisoval mramorové podlahy, německé parkety, podlahové vytápění a plné vybavení italským a anglickým nábytkem. Nouzové bydlení to rozhodně nepřipomíná, a bez nadsázky lze říci, že si z celé situace udělal farsu (divadlo).

Důležité upřesnění: částka 33,3 milionu hřiven, v přepočtu zhruba 33 milionů korun, není doložená cena domu. Je to výše kauce, kterou soud stanovil jako podmínku propuštění z vazby. Lebiď ji složil a 7. 8. 2023 opustil vazební věznici.

Vězení bez náramku, obžalovaný na kazatelně

Po propuštění na kauci měl Lebiď nosit elektronický náramek. Jenže 30. 4. 2024 mu soud tuto povinnost neprodloužil. Podle Rádia Svoboda zůstaly v platnosti pouze základní procesní omezení, tedy docházení k soudu a zákaz opuštění místa bydliště bez povolení. Praktický rozdíl oproti vazbě je propastný.

A Lebiď ho využívá naplno. Na Vánoce 2026 vedl slavnostní liturgii v kyjevském Holosijevu; oficiální web Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu o tom informoval jako o zcela běžné události. Žádná zmínka o probíhajícím trestním řízení, žádný náznak, že jde o obžalovaného hierarchu. Když pak v noci na 15. 6. 2026 ruský dron Šáhid poškodil Uspenský chrám v Lávře, Lebiď se následující den objevil na videu podepsaný jako „úřadující místodržitel“. Minimálně symbolickou autoritu si tedy zjevně udržel, přestože Lávra je od roku 2023 pod státní správou.

Proces, který nikam nespěje

Obžaloba byla soudu předána už v říjnu 2023. Od té doby se řízení zaseklo v procedurálních kličkách. Jednání plánované na 3. 6. 2026 se neuskutečnilo, protože předsedající soudkyně byla v poradní místnosti v jiné věci. Další termín procesních povinností byl podle ukrajinského zpravodajství stanoven na 25. 7. 2026, ale po třech letech průtahů to zní spíš jako další datum v řadě.

Lebiďovi přitom hrozí až osm let odnětí svobody a konfiskace majetku. Kvalifikace podle části 2 § 161 a části 3 § 436-2 ukrajinského trestního zákoníku je závažná. Jenže s každým odloženým jednáním kauza slábne ve veřejné paměti. A to je pro obžalovaného nejlepší možný výsledek.

Širší obraz: ne jeden exces, ale systém

Lebiďův případ není izolovaný. SBU od začátku rámovala zásah proti němu jako součást širšího postupu vůči proruskému duchovenstvu UOC Moskevského patriarchátu. Už v dubnu 2023 úřad uváděl 61 trestních řízení proti duchovním a 7 pravomocných rozsudků. O rok později, v dubnu 2024, čísla narostla na 68 řízení, 26 podezření a 19 rozsudků.

Lebiď ale zůstává symbolem něčeho hlubšího než jednotlivé proruské výroky. Je to přetrvávající mocenské a majetkové zázemí struktury, která i uprostřed války dokáže svému obžalovanému hierarchovi zajistit veřejný prostor, kazatelnu a komfortní život mimo vazbu. Ve Voroňkivu, kde Lebiď bydlí, stojí alej paměti připomínající padlé vojáky z obce. Kontrast mluví sám.

Nářek nad válkou, která mu vyhovuje

V roce 2026 si Lebiď v rozhovoru stěžoval, že nad jeho domem „každý den létají prostředky války“ a „ničí jeho zemi“. Tatáž válka, jejíž počáteční fázi v odposleších vítal. Tatáž agrese, kterou podle obžaloby ospravedlňoval.

Právě tady se rodí ona fraška. Ne v tom, že by ukrajinský soud záměrně chránil jednoho hierarchu, pro takové tvrzení chybí přímý důkaz. Fraška je ve výsledku: obžalovaný z ospravedlňování ruské agrese žije v luxusním sídle bez náramku, veřejně slouží liturgie, vystupuje jako představitel Lávry a svou situaci líčí jako osobní utrpení. Proces mezitím tiše stárne. A s ním i šance, že se spravedlnost dostaví dřív, než ztratí smysl.